Mamajova mohyla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mamajova mohyla
Pohled na mohylu

Vrchol 102 m n. m.
Poloha
Světadíl Evropa
Státy RuskoRusko Rusko
Souřadnice
Mamajova mohyla
Mamajova mohyla
Povodí Volha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamajova mohyla (rusky Мамаев курган) je dominantní výšina, západně od města Volgograd (také známý jako Stalingrad) v jižním Rusku. Její jméno se odvíjí od Mamaji, chána tatarské Zlaté hordy. V současnosti je Mamajova mohyla památníkem Bitvy u Stalingradu se sochou Matka vlast volá stojící na vrcholu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období před začátkem války byl kopec oblíbeným místem výletů obyvatel Stalingradu. Významným se stal za 2. světové války. Mamajova mohyla je v topografických a vojenských mapách jako kóta 102, měla v boji o Stalingrad a jeho okolí značný vojenský význam jako pozorovatelna s kruhovým výhledem po celém okolí. Boje o ní nastaly při boji o střed města. Pro obě dvě bojující strany byla natolik důležitá, že se pokoušely ovládnout její vrchol za každou cenu, co mělo za následek obrovské ztráty na životech.

V září 1942 se boje stupňovaly, vrchol mohyly a její přilehlé okolí změnily svého pána několikrát. Mezi 16. září a 18. září na jeho svazích a okolí vykrvácela skoro celá 13. gardová střelecká divize. Podobný osud potkal všechny bojové útvary, které se pokoušely tuto holou, trávou porostlou výšinu obsadit. Do konce září se na jejím svahu povalovaly tisíce mrtvých těl vojáků zkosených kulomety, či dělostřeleckou palbou a bombardováním. Dne 27. září 1942 dobyly vrchol kopce německé jednotky. Sovětská 284. střelecká divize se však udržela v zákopech na východním svahu. Udržela tak čelo největšího sovětského předmostí v Stalingradu a výrazněji neustupovala. Německá vojska držela vrchol a důležité svahy mohyly do ledna 1943.

Po skončení bojů byla krví nasáknutá půda skutečnou mohylou. Půda byla plná šrapnelů a zbytků bomb, granátů, min a lidských těl. Jeden čtvereční metr obsahoval 500 až 1 250 drobných kovových částic. Zem zůstala černá, dokonce i přes zimu, jelikož sníh kvůli silným explozím vydržel jen krátce. I dnes je možné jako i na jiných bojištích najít velkou část munice a lidských kostí.

Památník[editovat | editovat zdroj]

Věčný oheň

Po válce se zde začal stavět rozsáhlý areál, který se stal největším památníkem bitvy u Stalingradu. Autorem byl Jevgenij Viktorovič Vučetič a tato stavba byla dokončena roku 1967. Nejdůležitější místo památníku je socha Matka vlast volá stojící na vrcholu kopce. Tato socha ženy, držící meč, stojí v póze jako kdyby volala do boje. Je 85 metrů vysoká (to je téměř dvakrát tak vysoká než Socha Svobody). Jde o největší sochu ženy na světě a architektonický skvost, jelikož na nevysokém podstavci volně stojí a není k němu připevněná. Součástí památníku je masový hrob neznámých sovětských vojáků a hřbitov. Zde jsou pohřbeni vojáci, kteří zahynuli v bojích o město ale i ti, kteří se bojů zúčastnili, ale zemřeli až po válce a jsou zde pochováni jako na čestném pohřebišti. Například Vasilij Ivanovič Čujkov, maršál Sovětského svazu či legendární stalingradský sniper Vasilij Zajcev oceněný Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamajova mohyla na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]