Mamajova mohyla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mamajova mohyla
Pohled na mohylu
Pohled na mohylu

Vrchol102 m n. m.
Poloha
SvětadílEvropa
StátRuskoRusko Rusko
Souřadnice
Mamajova mohyla
Mamajova mohyla
PovodíVolha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamajova mohyla (rusky Мамаев курган) je dominantní výšina, západně od města Volgograd (dříve Caricyn, potom Stalingrad) v jižním Rusku. Její jméno se odvíjí od Mamaje, emíra v tatarské Zlaté hordě. V současnosti je Mamajova mohyla památníkem bitvy u Stalingradu se sochou Matka vlast volá stojící na vrcholu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období před začátkem 2. světové války byl kopec oblíbeným místem výletů obyvatel Stalingradu. Významným se stal za války. Mamajova mohyla je v topografických a vojenských mapách označována jako kóta 102, měla v boji o Stalingrad a jeho okolí značný vojenský význam jako pozorovatelna s kruhovým výhledem po celém okolí. Boje o ni nastaly při boji o střed města. Pro obě dvě bojující strany byla natolik důležitá, že se pokoušely ovládnout její vrchol za každou cenu, co mělo za následek obrovské ztráty na životech.

V září 1942 se boje stupňovaly, vrchol mohyly a její přilehlé okolí změnily svého pána několikrát. Mezi 16. září a 18. září na jeho svazích a okolí vykrvácela skoro celá 13. gardová střelecká divize. Podobný osud potkal všechny bojové útvary, které se pokoušely tuto holou, trávou porostlou výšinu obsadit. Do konce září se na jejím svahu povalovaly tisíce mrtvých těl vojáků zkosených kulomety, či dělostřeleckou palbou a bombardováním. Dne 27. září 1942 dobyly vrchol kopce německé jednotky. Sovětská 284. střelecká divize se však udržela v zákopech na východním svahu. Udržela tak čelo největšího sovětského předmostí v Stalingradu a výrazněji neustupovala. Německá vojska držela vrchol a důležité svahy mohyly do ledna 1943.

Po skončení bojů byla krví nasáknutá půda skutečnou mohylou. Půda byla plná šrapnelů a zbytků bomb, granátů, min a lidských těl. Jeden čtvereční metr obsahoval 500 až 1 250 drobných kovových částic. Zem zůstala černá, dokonce i přes zimu, jelikož sníh kvůli silným explozím vydržel jen krátce. I dnes je možné jako i na jiných bojištích najít velkou část munice a lidských kostí.

Památník[editovat | editovat zdroj]

Věčný oheň

Po válce se zde začal stavět rozsáhlý areál, který se stal největším památníkem bitvy u Stalingradu. Autorem byl Jevgenij Viktorovič Vučetič a tato stavba byla dokončena roku 1967. Nejdůležitějším místem památníku je socha Matka vlast volá, stojící na vrcholu kopce. Tato socha ženy držící meč stojí v póze, jako kdyby volala do boje. Je 85 metrů vysoká (tj. téměř dvakrát vyšší než Socha Svobody bez podstavce). Jde o největší sochu ženy na světě. Součástí památníku je masový hrob neznámých sovětských vojáků a hřbitov. Zde jsou pohřbeni vojáci, kteří zahynuli v bojích o město, ale i ti, kteří se bojů zúčastnili, ale zemřeli až po válce a jsou zde pochováni jako na čestném pohřebišti. Například Vasilij Ivanovič Čujkov, maršál Sovětského svazu či legendární stalingradský sniper Vasilij Zajcev oceněný Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamajova mohyla na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]