Protesty v Bělorusku (2020–2021)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Protesty v Bělorusku 2020)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bývalá běloruská vlajka a znak, nyní využívány různými opozičními skupinami.
Bělorusko se snaží dobře vycházet se Západem, současně však prohlubuje vztahy s Ruskou federací.
„Úplně nevím, co to znamená být diktátor. Na jednu stranu jsem na sebe dokonce hrdý, že jsem poslední a jediný evropský diktátor. Na světě už žádní jiní nejsou. Říkám si, vy [novináři Reuters] jste si přišli a vidíte živého diktátora. Kde jinde byste ho viděli? Na tom něco je. Říká se, že i špatná reklama je reklama.“ – Alexandr Lukašenko, 2012
Minsk, 16. srpna 2020
Minsk, 22. srpna 2020
Minsk, 23. srpna 2020

Protesty v Bělorusku v letech 2020 a 2021 jsou série veřejných demonstrací a protestních stávek[1] a hnutí proti prezidentovi Alexandru Lukašenkovi v rámci běloruské demokratické opozice, která chce zabránit jeho šestému funkčnímu období v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2020. Opozice považuje výsledky voleb za zmanipulované a odmítá je uznat, stejně jako Evropská unie a některé státy. Upozorňují především na odhalené rozsáhlé manipulace.[2] Protesty začaly 31. května 2020 v běloruském hlavním městě Minsk. Demonstrující požadují především demisi Lukašenka a vlády, vypsání nových svobodných voleb, ukončení policejního násilí a propuštění politických vězňů.[3][4] Během protestů bylo zhruba 7000 lidí zatčeno, 300 raněno a pět lidí zemřelo.[5][6] Desítky lidí jsou nezvěstné.[7]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Září 2019[editovat | editovat zdroj]

Na začátku září 2019 Lukašenko uzavřel s Putinem dohodu o hospodářské integraci, která si klade za cíl do roku 2021 sjednotit daňový řád, občanský zákoník, zahraniční obchod či regulace trhu s ropou, plynem a elektrickou energií obou zemí.[8] To mnozí začali chápat jako velké a definitivní sblížení s Ruskem, se kterým vždy nemělo jednoznačně přátelský vztah.[9][10] Bělorusko například odmítlo uznat ruskou anexi ukrajinského Krymu v roce 2014 a Rusko na druhé straně omezilo finanční výhody poskytované Bělorusku.[9][10] Minsk také v určitých obdobích naznačoval zájem o sblížení s EU.[10] V roce 2016 se navíc sankce EU a USA vůči Bělorusku uvolnily po propuštění politických vězňů a některých reformách.[9]

Listopad 2019[editovat | editovat zdroj]

17. listopadu 2019 se v Bělorusku konaly parlamentní volby, při kterých demokratická opozice ztratila jediné tři mandáty ve stodesetičlenné Poslanecké sněmovně, dolní komoře Národního shromáždění.[11][12] Kvůli obavám, že přijde málo lidí, lákaly tamní úřady voliče na odměny za účast.[13] Nechyběly ani koncerty, kulinářské lehce, občerstvení, notebooky či pytel obilí.[13] Pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) označili volby za netransparentní.[12] „Běloruské zákony neumožňují provedení demokratických voleb,“ prohlásila volební expertka OBSE Margareta Cederfeldtová.[12] Mezinárodní pozorovatelé a opozice tak hlasování jako vždy označili za zmanipulované.[14] Lukašenko na volby reagoval slovy: „Já za to nemůžu, když je lidé nepodpořili, co můžu dělat?“[12] Zároveň řekl, že opoziční politici nechtějí vládnout, protože by je z toho bolela hlava.[12] Dále je obvinil z toho, že je štědře financují Američané a Němci.[12] Ve volbách uspěla Lukašenkova milenka Maria Vasilevičová (* 1997), která se v roce 2018 stala nejkrásnější dívkou Běloruska a která získala i třetí místo na Miss World.[14] Lukašenko ženě dokonce udělil státní vyznamenání za zásluhy o běloruskou kulturu a charitu.[14] Ve volbách uspěla i přesto, že nevedla kampaň a v politice byla naprostý nováček.[14] V nově zvoleném parlamentu byla úplně nejmladší.[14] Opoziční politik a aktivista Paval Sevjaryněc, který už byl za účast na protivládních protestech jednou zavřený, k tomu řekl: „To už mohl Lukašenko do našeho takzvaného parlamentu jmenovat třeba koně ze své farmy, nemluvě o dívkách z jeho osobní eskortní služby. Bělorusy tím ponižuje a říká: Podívejte, můžu udělat i toto.“ Volby jako pouhý rituál označil např. Ales Bjaljacki, šéf nevládní organizace Vjasna, a o jejich „falzifikaci“ neměl pochyb ani místopředseda opoziční Běloruské lidové fronty Alexej Janukevič.[9]

Rok 2020[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. února byla v Bělorusku zaznamenána první nákaza infekčního onemocnění covid-19. Časem se jí nakazilo přes 65 tisíc lidí a podlehlo jí 480 lidí, čímž se Bělorusko stalo jednou z nejpostiženějších oblastí Evropy. Lukašenko však situaci zlehčoval.[15] Povzbudil obyvatele své země, aby v rámci boje proti koronaviru pili vodku, a to navzdory skutečnosti, že neexistují žádné důkazy, že by konzumace vodky chránila před koronavirem.[16] Odhadoval, že země nákazu do Velikonoc zvládne, což se později ukázalo jako nereálné.[17] Karanténu označoval za zbytečnou a tvrdil, že žádná tragédie se nekoná.[17] Bělorusko tedy nechalo otevřené své hranice a neuzavřelo sportoviště a jiná místa masového shromažďování lidí.[17][18] Lukašenko ostře odmítal prodloužení jarních prázdnin.[17] V televizi lidem radil práci na poli v traktoru či saunování.[17] Osobně ani nepřestal hrát hokej před davy diváků.[19] Amatérské mistrovství, které Lukašenkův tým vyhrál, se hrálo až do finále 11. dubna.[19] „Tady není žádný virus. Vidíte nějaký létat kolem?“ odpověděl Lukašenko na otázku novináře ohledně hokeje v době pandemie.[19] O několik dní později nehodlal podstoupit karanténu, a to přesto, že byl mezitím kvůli nákaze koronavirem hospitalizován jeho spoluhráč.[19] List Belaruski Partyzan s odvoláním na odhady vědců napsal, že pokud by země postupovala podle „léčebných metod“ prosazovaných Lukašenkem, zemřelo by v Bělorusku na covid-19 téměř 70 tisíc lidí.[17]

Dne 9. května 2020 se navzdory šíření koronaviru konala v Minsku vojenská přehlídka k 75. výročí vítězství ve druhé světové válce.[18][20][21][22]

Protesty[editovat | editovat zdroj]

Květen 2020[editovat | editovat zdroj]

31. května 2020 se v Minsku konala demonstrace, na které tisíce lidí vytvořily živý řetězec a na které se shromáždily podpisy pro kandidaturu Svjatlany Cichanouské. Svjatlana Cichanouská, které běloruská vláda vyhrožovala odebráním dětí, se rozhodla kandidovat místo svého manžela Sjarheje, opozičního blogera, který byl zatčen a hrozí mu tři roky vězení.[23] Byl to právě její muž, který mimo jiné zpopularizoval slogan „Zastavme švába“ přirovnávající Lukašenka k postavě z dětské pohádky.[23]

Červen 2020[editovat | editovat zdroj]

19. června 2020 byla v Minsku unesena Češka Veronika Kiruščanka. Unesli ji čtyři muži v civilním oblečení, když šla s kamarádkami z italské restaurace přes jednu z hlavních ulic Minsku. Bez vysvětlení ji silou zatáhli do černé dodávky bez SPZ. Na opakované dotazy, co udělala a na základě čeho ji chytli, mlčeli. Umožnili jí ale zavolat jejímu běloruskému manželovi. Později zjistila, že se jedná o příslušníky OMON, tedy těžkooděnců. Těžkooděnci ji podle ní odvezli do pobočky ministerstva vnitra, kde dostala pár otázek na svou i manželovu práci a okolnosti příjezdu do Minsku. Těžkooděnci jí nedovolili zavolat advokátovi ani na české velvyslanectví. Při výslechu jí policista vykroutil ruku a donutil jí vypnout mobil. Mezitím její manžel kontaktoval českého velvyslance. Mezi jejím zadržením a propuštěním uplynuly 3 hodiny. Kiruščanka se domnívala, že jí zadrželi kvůli tomu, že držela chrpy, které jsou brány jako běloruské národní květiny, znaky svobody, což mohlo být bráno jako provokace.[23]

Srpen 2020[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. srpna proběhly prezidentské volby. Oficiálním vítězem se stal Alexandr Lukašenko s 80,08 % hlasů. Jeho oponentka Svjatlana Cichanouská obdržela podle volební komise 10,9 procenta hlasů, ale odmítla výsledek voleb akceptovat a prohlásila se za vítězku voleb. V zemi propukly masové protesty.

Opozice vytvořila koordinační radu s cílem zprostředkovat pokojné předání moci v Bělorusku. Úřady proti jejím členům zahájily trestní řízení na základě obvinění z pokusu uzurpovat moc.[24]

Září 2020[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. září byl v Minsku zatčen poslední aktivní člen vedení koordinační rady, právník Maksim Znak. Všichni ostatní jsou buď ve vězení (Maryja Kalesnikavová, Sjarhej Dyleuski, Lilija Vlasová), nebo byli přinuceni odjet ze země (Pavel Latuško, Olga Kovalková). Na svobodě zůstala pouze 72letá Světlana Alexijevičová, která se do činnosti rady aktivně nezapojovala. V jejím bytě se pak začali scházet a střídat diplomaté 15 členských zemí Evropské unie, o několik dní později se dohodli, že u ní budou i v noci.[25]

Dne 13. září Rusko oznámilo, že vyšle do Běloruska jednotky své elitní výsadkářské divize na společné cvičení. Cvičení pod názvem Slovanské bratrství-2020 se konalo od 14. do 25. září 2020 v oblasti Brestského výcvikového prostoru. Zúčastnilo se ho asi 300 vojáků a 70 kusů bojové a speciální techniky.[26]

Dne 17. září Lukašenko oznámil, že uzavře hranice s Polskem a Litvou a posílil ochranu hranic s Ukrajinou.[27][28]

Říjen 2020[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. října oznámil český ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, že Česko stáhne velvyslance z Běloruska.[29]

Dne 26. října na výzvu opozice proběhla v Bělorusku celonárodní stávka na protest proti Alexandru Lukašenkovi – zaměstnanci některých velkých firem odmítli pracovat. Některé velké průmyslové podniky se nezapojily.[30][31]

Opozice[editovat | editovat zdroj]

Vůdci[editovat | editovat zdroj]

Seznam potvrzených obětí policejních zásahů[editovat | editovat zdroj]

  • Alexandr Tarajkouský, 34 let; zemřel v noci na 10. srpna. podle oficiální verze mu měla v rukou explodovat výbušnina. Oficiální tvrzení neodpovídá videozáznamům z místa činu v Minsku poblíž stanice metra Puškinskaja. [33]
  • Alexandr Vichor, 25 let; zemřel v noci na 10. srpna ve městě Gomel v policejní vazbě. Podle vyjádření rodiny policie ignorovala jeho prosby o lékařskou péči kvůli srdečním problémům, jimiž trpěl. Měl být údajně převezen do psychiatrické léčebny a zbit. [34]
  • Henadz Šutov, 43 let; postřelen před úřední budovou v Minsku zřejmě policejním odstřelovačem při pokojném protestu z 11. srpna. Následkům zranění podlehl dne 19. srpna v nemocnici. Podle oficiální verze se policisté bránili, to však popírají svědci i rodina zabitého.[35]
  • Raman Bandarenka, 31 let; zemřel 12. listopadu 2020 v nemocnici poté, co byl zbit a zadržen v Minsku.[36]

Sacharovova cena[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. října 2020 udělil Evropský parlament běloruské demokratické opozici reprezentované Koordinační radou Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Evropští poslanci vyjádřili obdiv vytrvalosti, s níž oponenti režimu prezidenta Alexandra Lukašenka čelí násilnému potlačování protestů. Předseda Europarlamentu David Sassoli krátce po vyhlašování ceny vyjádřil jménem celého zákonodárného sboru podporu požadavků Lukašenkových oponentů, odsoudil násilí na protestujících a zatýkání a znovu vyzval k otevřenému národnímu dialogu v zemi.[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Generální stávka v Bělorusku. Přidala se rafinerie i největší producent potaše - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  2. Běloruský úředník nutil komisaře falšovat volby, prověřují ho úřady. iDNES.cz [online]. 2020-08-18 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  3. Lukašenko do antonu, volali demonstranti. V Minsku jich bylo 200 tisíc. iDNES.cz [online]. 2020-08-16 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  4. Policie obsadila centrum Minsku a střílí po demonstrantech - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  5. United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs, 2020-8-21. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SHOTTER, James. Violent crackdown fails to silence Belarus protesters [online]. Financial Times, 2020-12-02 [cit. 2020-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02. (anglicky) 
  7. Lukašenkovi chybí legitimita. EU neuznává výsledek běloruských voleb. Denik.cz [online]. 2020-8-19. Dostupné online. 
  8. Bělorusko a Rusko spojí síly, sblíží se víc než státy EU. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  9. a b c d Bělorusko volí nové poslance, Lukašenko bude znovu kandidovat na prezidenta. iDNES.cz [online]. 2020-11-17 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  10. a b c Na dovolenou do diktatury. Bělorusko láká na nostalgii, zubry i lázně. iDNES.cz [online]. 2020-10-13 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  11. Běloruská opozice ztratila v parlamentních volbách i poslední dva mandáty. iDNES.cz [online]. 2019-11-18 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  12. a b c d e f Lukašenko se pustil do opozice. Žije si v přepychu za cizí peníze, tvrdí. iDNES.cz [online]. 2020-11-25 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  13. a b Pytel ječmene za hlasování. V Bělorusku vymýšleli, jak přimět lidi volit. iDNES.cz [online]. 2019-11-20 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  14. a b c d e Lukašenko udělal z milenky poslankyni. Královna krásy ani nevedla kampaň. iDNES.cz [online]. 2019-11-21 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  15. Bělorusko hlásí špatná čísla covid-19. Lukašenkem nepohnula, sázel stromy. iDNES.cz [online]. 2020-04-25 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  16. Unesli mě. V Minsku zadrželi Češku, Lukašenko pod tlakem stupňuje represe. iDNES.cz [online]. 2020-06-22 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  17. a b c d e f Denní přírůstek obětí ve Španělsku klesá, Rakušané se inspirují Českem. iDNES.cz [online]. 2020-04-06 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  18. a b Rusko slaví výročí konce války skromně, Bělorusko uspořádalo přehlídku. iDNES.cz [online]. 2020-05-09 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  19. a b c d Nedočkáte se! Lukašenko odmítl karanténu, i když se nakazil jeho spoluhráč. iDNES.cz [online]. 2020-04-22 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  20. V Rusku přibylo za den 10 tisíc nemocných. Polovina neměla příznaky. iDNES.cz [online]. 2020-05-03 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  21. Evropa si připomíná konec války, Pobaltí varovalo před překrucováním faktů. iDNES.cz [online]. 2020-05-08 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  22. Lukašenko navzdory pandemii zve Rusy na přehlídku. Odříkají vojáci i politici. iDNES.cz [online]. 2020-05-05 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  23. a b c Unesli mě. V Minsku zadrželi Češku, Lukašenko pod tlakem stupňuje represe. iDNES.cz [online]. 2020-06-22 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  24. ČTK. Cichanouská doufá v brzký dialog s běloruskými úřady, chce, aby propustily politické vězně. iRozhlas.cz [online]. 2020-8-24. Dostupné online. 
  25. Diplomati hlídají Alexijevičovou i v noci. Novinky.cz [online]. 2020-9-13. Dostupné online. 
  26. Rusko vyšle výsadkáře na cvičení do Běloruska. Poté je stáhneme domů, tvrdí. iDNES.cz [online]. 2020-09-13. Dostupné online. 
  27. Lukašenko ‚povolal armádu do zbraně‘, uzavře hranice s kritiky režimu: Polskem a Litvou. Lidovky.cz [online]. 2020-09-17. Dostupné online. 
  28. Lukašenko: Bělorusko uzavírá hranice s Polskem a Litvou. Na ukrajinských hranicích posílí kontrola. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  29. Česko stáhne velvyslance z Běloruska, je to akt solidarity, míní Petříček. iDNES.cz [online]. 2020-10-08 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  30. Stávka v Bělorusku nedopadla podle představ, opozice je ale zpátky na koni. Další vývoj může určit i Západ. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  31. V Bělorusku začínají stávkovat, Lukašenkovi uplynulo ultimátum. iDNES.cz [online]. 2020-10-26 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  32. Koordinační rada běloruské opozice zvolila své prezidium. Deník N [online]. 2020-08-19 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  33. Zastřelili ho, říká rodina běloruského demonstranta. Video tomu napovídá. iDNES.cz [online]. 2020-08-17 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  34. V Bělorusku lidé vytvářejí živé řetězy, v automobilce stávkují dělníci. iDNES.cz [online]. 2020-08-13 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  35. ČTK. Třetí oběť protestů. V Bělorusku zemřel demonstrant, postřelila ho policie. Deník.cz. 2020-08-19. Dostupné online [cit. 2020-08-19]. (česky) 
  36. Brutální útok běloruský aktivista nepřežil, zřejmě ho napadli přívrženci režimu. iDNES.cz [online]. 2020-11-12. Dostupné online. 
  37. hop. Sacharovovu cenu dostala běloruská demokratická opozice. ČT24.cz. 2020-10-22. Dostupné online [cit. 2020-10-22]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]