Svjatlana Cichanouská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svjatlana Cichanouská
Sviatlana Tsikhanouskaya, 2020.jpg
Rodné jméno Святлана Георгіеўна Піліпчук
Narození 11. září 1982 (38 let)
Mikaševičy
Bydliště Homel (2003–2013)
Minsk (od 2013)
Alma mater Mazyrská státní pedagogická univerzita I. P. Šamjakina (2000–2004)
Povolání advokát lidských práv, překladatelka, učitel jazyků, tlumočnice, politička a filoložka
Ocenění BBC 100 Women (2020)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2020)
Řád kříže země Panny Marie
Politická strana nezávislý
Manžel(ka) Sjarhej Cichanouski (od 2004)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svjatlana Cichanouská nebo také Světlana Tichanovská (roz. Pilipčuková; bělorusky Святлана Ціханоўская, Svjatlana Cichanouskaja, rusky Светлана Георгиевна Тихановская, Světlana Georgijevna Tichanovskaja; * 11. září 1982, Mikaševičy, Běloruská sovětská socialistická republika, Sovětský svaz) je běloruská politička a aktivistka, hlavní opoziční kandidátka na prezidentku Běloruska ve volbách roku 2020.

Podle oficiálních výsledků sice zvítězil v těchto volbách Alexandr Lukašenko, Cichanounské ale prvenství přisoudily jak některé lokální volební komise, tak nezávislé průzkumy.[1][2][3] Za vítězku voleb se prohlásila i ona sama,[zdroj?] když podle údajných důkazních dokumentů a kopií protokolů měla obdržet mezi 60 až 70 % hlasů.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Střední školu studovala v rodných Mikaševičkách. Léta trávila v Irsku, kde pobývala jako dítě postižené Černobylskou jadernou havárií. Vystudovala filologii na Mazyrské státní pedagogické univerzitě (Мазырскі дзяржаўны педагагічны ўніверсітэт імя І. П. Шамякіна), při studiích se v Mazyru seznámila se svým budoucím manželem Sjarhejem Cichanouským.[5] V roce 2010 se jim narodil syn, v roce 2016 dcera.[6] S manželem a dětmi žije v Minsku.[7]

Před svým zapojením do politiky pracovala jako učitelka, překladatelka a tlumočnice z angličtiny a němčiny a věnovala se rodině.[8][9][10][11] Vlastní také 49 % podíl ve společnost Studio Kompas (Студия КОМПАС), která produkuje reklamy a videoklipy, když 51 % podíl vlastní její manžel Sjarhej.[12]

Prezidentské volby 2020[editovat | editovat zdroj]

Svjatlana (vlevo) během demonstrace 30. června 2020

Manželem Cichanouské je blogger Sjarhej Cichanouski, který byl v květnu 2020 uvězněn a prezidentská kandidatura mu tak byla znemožněna. Cichanouská se krátce poté rozhodla kandidovat sama. Manžel o jejím rozhodnutí nevěděl, její rozhodnutí ho překvapilo, svou manželku však podpořil a pomohl jí se sběrem 100 tis. požadovaných podpisů potřebných pro registraci k volbám.[7]

Jednalo se o její první politické angažmá. 30. června předala volební komisi 104 tis. podpisů pro svou kandidaturu ve volbách.[13] V polovině července 2020 se spojila s volebními štáby Viktara Babaryky a Valerije Cepkala, jimž běloruská vláda účast ve volbách také nedovolila a stala se tak hlavní vyzývatelkou Alexandra Lukašenka.[10][2]

Politickým cílem Cichanouské je svoboda pro politické vězně a nové volby, které by se konaly do půl roku v demokratických podmínkách. Ráda by také řešila emigraci lidí z Běloruska a populační úbytek venkova. Až do dalších voleb neplánuje výrazné propouštění zaměstnanců státní správy, výjimku by tvořili pracovníci justice. Součástí jejího programu je také referendum o mimořádných pravomocí prezidenta.[10]

Dne 30. července se podařilo Cichanounské zorganizovat v Minsku předvolební akci, které se zúčastnilo okolo 63 tisíc lidí. Šlo o největší protestní shromáždění proti Alexandru Lukašenkovi za posledních deset let.[14] Na současné běloruské poměry přišlo mnoho lidí i na mítinky v Homelu a Bobrujsku, v obou případech okolo 10 000.[9] Podporu Cichanounské vyjádřila běloruská křesťanská demokracie, sociální demokracie i Běloruská strana žen.[2]

Krátce před volbami byla běloruskou policií zadržena vedoucí předvolební kampaně Cichanouské Maria Morozovová a podle některých zpráv se Cichanouská ukrývala.[15] Již předtím umístila do bezpečí své děti.[2]

Odhady výsledku voleb, podle kterých drtivě vyhrál Alexander Lukašenko, Cichanouská odmítla přijmout s tím, že běloruský lid je podle ní na straně opozice.[16] Po násilných protestech proti výsledkům voleb se dne 10. srpna uchýlila do sousední Litvy, kvůli údajným výhrůžkám jejím dětem.[17]

Dne 23. září byla přijata ministry zahraničí zemí Evropské unie v Bruselu. Promluvila také v Evropském parlamentu.[18] V následujících dnech ji přijal také francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová.

Dne 7. října Rusko na Cichanouskou vydalo zatykač. Jde o reakci na zatykač vydaný Běloruskem; kvůli bilaterálním dohodám se rozšiřuje i na území Ruska.[19][20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOUŠKOVÁ, Tereza. A2larm [online]. A2 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d Od učitelky angličtiny k hlavní tváři opozičního hnutí v Bělorusku. Kdo je Svjatlana Cichanouská?. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 
  3. Lukašenkovo drtivé vítězství? Nezávislé průzkumy ukazují zcela jiná čísla. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  4. Exiled leader calls weekend of protests in Belarus. BBC News. BBC, 2020-08-14. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. (anglicky) 
  5. «Я не чакаў, што людзі павераць». Сяргей Ціханоўскі пра жонку, апазыцыю і пляны на 9 жніўня. Радыё Свабода [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (bělorusky) 
  6. Ціханоўская на перыяд да выбараў вывезла дзяцей у Еўрасаюз. Наша Ніва [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (bělorusky) 
  7. a b «Я не чакаў, што людзі павераць». Сяргей Ціханоўскі пра жонку, апазыцыю і пляны на 9 жніўня. Радыё Свабода [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (bělorusky) 
  8. ŠUPOVÁ, Tereza. Lukašenka může porazit žena, která se stala národní hrdinkou. Magazín Reportér [online]. 2020-08-05 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  9. a b NOVÁK, Martin. Lukašenkův nečekaný sok. Mladá překladatelka se stala symbolem změn, teď jde do voleb. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-07-28 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  10. a b c JEDLIČKA, Petr. Volby v Bělorusku: proti Lukašenkovi stojí tentokrát tři ženy. Deník Referendum [online]. 2020-07-27 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  11. Z černobylského dítěte „Janou z Arku“. Příběh Lukašenkovy soupeřky udivuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-08-11 [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  12. ПРАВДЫ», Виктор ПАЖИТОК | Сайт «Комсомольской. Декларации о доходах кандидатов в президенты в 2020 году: у Лукашенко в среднем 9755 рублей в месяц, у его жены – 463 рубля. kp.by - Сайт «Комсомольской правды» [online]. 2020-07-15 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  13. Тихановская подала документы в ЦИК на регистрацию кандидатом в президенты. Tut.by [online]. 2020-06-30 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (rusky) 
  14. JEDLIČKA, Petr. Bělorusko: na mítink hlavní Lukašenkovy vyzyvatelky dorazil nevídaný počet lidí. Deník Referendum [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  15. DORAZÍN, Martin (mdo); DANĚK, Viktor (vid); ČTK. V Bělorusku vrcholí prezidentské volby. Lukašenkova protikandidátka se skryla z obav před zatčením. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-08-09 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  16. ČTK; zahraniční redakce. Běloruské volby vyhrál opět Lukašenko, policie tvrdě zasahuje proti demonstrantům. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-08-09 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  17. ROTH, Andrew; AUSEYUSHKIN, Yan. Belarus opposition candidate in Lithuania after second night of protests [online]. Guardian News & Media, 2020-08-11 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Z Evropské unie do Běloruska žádné sankce nemíří. I nadále je blokuje Kypr. Seznam Zprávy [online]. 2020-09-21. Dostupné online. 
  19. Rusko vydalo zatykač na Svjatlanu Cichanouskou. Zákonný důvod nemá. Forum 24 [online]. 2020-10-08. Dostupné online. 
  20. Russia issues arrest warrant against Belarus’s ex-presidential candidate Tikhanovskaya. Tass.com [online]. 2020-10-7. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]