Sacharovova cena za svobodu myšlení
| Sacharovova cena za svobodu myšlení | |
|---|---|
 Laureát Denis Mukwege v roce 2014 | |
| Datum | 10. prosinec |
| Místo | Štrasburk, Brusel |
| Země | Evropská unie a Francie |
| Uděluje | Evropský parlament |
| Web | www |
Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.
Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.
Držitelé
[editovat | editovat zdroj].jpg)
- 1988
- Nelson Mandela, jihoafrický bojovník proti apartheidu
- Anatolij Marčenko (in memoriam), sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
- 1989 – Alexander Dubček, vůdce pražského jara 1968
- 1990 – Aun Schan Su Ťij, barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení. V září 2020 Evropský parlament pozastavil platnost ocenění pro Aun Schan Su Ťij, kvůli špatnému zacházení s národnostní menšinou[1]
- 1991 – Adem Demaçi, kosovský spisovatel, aktivista a politik
- 1992 – Matky z Plaza de Mayo, argentinské hnutí žen za lidská práva
- 1993 – Oslobođenje, redakce sarajevského deníku
- 1994 – Taslima Nasrínová, bangladéšská feministická spisovatelka
- 1995 – Leyla Zanaová, kurdská politička
- 1996 – Wej Ťing-šeng, aktivista čínského prodemokratického hnutí
- 1997 – Salima Ghezaliová, alžírská novinářka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
- 1998 – Ibrahim Rugova, kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova (Kosovská republika)
- 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão, bojovník za nezávislost Východního Timoru
- 2000 – ¡Basta Ya!, španělská nevládní organizace mobilizující veřejnosti proti terorismu
- 2001
- Izzat Ghazzawi, palestinský spisovatel a profesor
- Nurit Peled-Elhanan, izraelská vysokoškolská odborná asistentka, spisovatelka a bojovnice proti okupaci Palestiny
- Zacarias Kamwenho, angolský arcibiskup a mírový aktivista
- 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas, kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
- 2003 – Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
- 2004 – Běloruská asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem. Cenu převzala její předsedkyně Žanna Litvinová.[2]
- 2005 (ex aequo)
- Dámy v bílém (Damas de Blanco), skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury.
- Reportéři bez hranic, mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
- Hauwa Ibrahimová, nigerijská advokátka (bezplatně) obhajující ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojující proti náboženskému fundamentalismu
- 2006 – Aljaksandar Milinkevič, běloruský opoziční politik
- 2007 – Salí Mahmúd Osman, súdánský právník v oblasti lidských práv
- 2008 – Chu Ťia, čínský disident
- 2009 – Memorial, ruské středisko pro lidská práva a jeho tři hlavní aktivisté Oleg Orlov, Sergej Kovaljov a Ljudmila Alexejevová
- 2010 – Guillermo Fariñas, kubánský disident a lékař
- 2011 – pětice aktivistů tzv. Arabského jara:
- Muhammad Buazízí (in memoriam), Tunisan, jehož smrt sebeupálením rozpoutala vlnu protivládních protestů
- Asma Mahfúzová, egyptská prodemokratická aktivistka
- Ahmad as Sanusí, libyjský prodemokratický aktivista
- Razán Zaitouneh, syrská právnička v oblasti lidských práv
- Ali Ferzat, syrský politický karikaturista
- 2012 – Nasrín Sotúdeová, íránská právnička, a Džafar Panahí, íránský režisér
- 2013 – Malála Júsufzajová, pákistánská aktivistka[3][4]
- 2014 – Denis Mukwege, konžský lékař
- 2015 – Ráif Badawí, saúdskoarabský bloger
- 2016 – Nadja Muradová a Lamíja Bašarová, přeživší genocidy jezídů[5]
- 2017 – venezuelská demokratická opozice:[6]
- Venezuelské národní shromážděni zastoupené Juliem Borgesem
- političtí vězni: Leopoldo López, Antonio Ledezma, Daniel Ceballos, Yon Goicoechea, Lorent Saleh, Alfredo Ramos a Andrea Gonzálezová
- 2019 – Ilham Tohti, ujgurský právník, odsouzený na doživotí[7]
- 2020 – Běloruská demokratická opozice vystupující po prezidentských volbách v roce 2020 proti režimu Alexandra Lukašenka:[8][9][10]
- 2021 – Alexej Navalnyj, ruský opoziční politik[11]
- 2022 – ukrajinský lid[12][13]
- 2023 – Mahsá Amíníová (in memoriam)[14] a hnutí Žena, život, svoboda
- 2024 – María Corina Machadová a Edmundo González Urrutia, vůdci venezuelské opozice[15]
- 2025 – Mzia Amaglobeliová z Gruzie a Andrej Pačobut z Běloruska, uvěznění novináři[16]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Su Ťij přišla o výsady Sacharovovy ceny. Europarlamentu vadí její postoj k Rohingům [online]. Česká televize, 2020-09-10 [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Sakharov Prize - Laureates [online]. European Parliament, 2010. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Článek na Russia Today (anglicky)
- ↑ Článek na BBC.co.uk (anglicky)
- ↑ Sakharov prize: Yazidi women win EU freedom prize. BBC [online]. 2016-10-27 [cit. 2016-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Sacharovovu cenu získala venezuelská opozice a tamní političtí vězni. ČT24 [online]. 2017-10-26 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Ilham Tohti je laureátem Sacharovovy ceny za svobodu myšlení. Zpravodajství EP [online]. 2019-10-25. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení běloruské opozici. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-22 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- ↑ hop. Sacharovovu cenu dostala běloruská demokratická opozice. ČT24.cz. 2020-10-22. Dostupné online.
- ↑ Sakharov Prize 2020: meet the finalists. News [online]. European Parliament, 2020-12-10 [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Sacharovova cena má majitele. Evropský parlament ocenil Navalného. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-10-20 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Sacharovovu cenu za svobodu myšlení obdržel ukrajinský lid. Deník N [online]. 2022-10-19 [cit. 2022-10-21]. Dostupné online.
- ↑ "Riskují své životy za Evropu." Laureátem Sacharovovy ceny je letos ukrajinský lid. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-10-19 [cit. 2022-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Sacharovovu cenu obdržela Amíníová. Její smrt vyvolala v Íránu rozsáhlé protesty kvůli právům žen. ČT24 [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
- ↑ EP udělil Sacharovovu cenu vůdcům venezuelské opozice. České noviny [online]. 2024-10-24 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online.
- ↑ ČTK; iDNES.cz. „Jejich odvaha září jako maják.“ Sacharovovu cenu mají uvěznění novináři. iDNES.cz [online]. 2025-10-22 [cit. 2025-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sacharovova cena za svobodu myšlení na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
