Aljaksandar Milinkevič
Aljaksandar Uladzimiravič Milinkevič | |
---|---|
Aljaksandar Uladzimiravič Milinkevič (24. září 2009) | |
Narození | 25. července 1947 (77 let) Grodno |
Alma mater | Grodženská universita |
Profese | fyzik, etnolog, vysokoškolský učitel, historik, politik, matematik a lidskoprávní aktivista |
Náboženství | Pravoslavná církev |
Ocenění | Sacharovova cena za svobodu myšlení (2006) Čestný odznak za zásluhy o polskou kulturu Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky |
Commons | Alexander Milinkevich |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aljaksandar Uladzimiravič Milinkevič (bělorusky Алякса́ндар Уладзі́міравіч Мілінке́віч), také psán jako Alaksandr Milinkievič či Alexandr Milinkevič (* 25. července 1947 Grodno), je běloruský fyzik a opoziční politik; byl společným prezidentským kandidátem běloruské opozice pro volby v roce 2006. Za své aktivity získal v roce 2006 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
Život
[editovat | editovat zdroj]Aljaksadr Milinkevič se narodil v západoběloruské vesničce Beršty. Je vnukem aktivisty běloruského národního hnutí, které probíhalo ve 20. letech 20. století a zároveň i prapravnukem účastníka polského Lednového povstání v roce 1863. Vystudoval fyziku na univerzitě v západoběloruském Grodně a získal doktorát v témže oboru na běloruské Akademii věd v Minsku. Jeho hlavním oborem je kvantová elektronika a laserová technika. Ve svém oboru později na Grodenské univerzitě přednášel (získal zde titul docent) a účastnil se výzkumu ve fyzikálním ústavu v Minsku. Publikoval kolem sedmdesáti vědeckých prací.
Mezi lety 1980 a 1984 pomáhal zakládat katedru fyziky na Sétifské univerzitě v Alžírsku. Jako docent působil na Grodenské univerzitě mezi lety 1978 a 1980 a znovu v letech 1984–1990. V té době začal spolupracovat s místními úřady jako šéf jedné z komisí.
Na počátku devadesátých let se aktivně účastnil komunální politiky. V letech 1990–1996 působil ve funkci místostarosty Grodna pro otázky kultury, školství a tělovýchovy. V roce 1996 se svých funkcí vzdal na protest proti zmanipulovanému referendu, díky kterému si Lukašenko prodloužil svou vládu o dva roky. Následně v roce 1996 založil občanské sdružení Ratuša („radnice“), které bylo v roce 2003 zakázáno a nyní působí, stále pod vedením Milinkeviče, ilegálně.
Roku 2001 se stal vedoucím týmu Sjamjona Domaše, jednoho z opozičních kandidátů na prezidenta ve volbách 2001.
Milinkevič je ženatý, má dva syny a jednu vnučku. Kromě rodné běloruštiny mluví polsky, anglicky, francouzsky a rusky. Vedle fyziky a politiky se věnuje také historii.
Prezidentské volby 2006
[editovat | editovat zdroj]- 17. března 2006: šéf běloruského KGB hrozil, že každý kdo bude protestovat proti výsledkům voleb, bude považován za teroristu, za což v Bělorusku hrozí i trest smrti.
- 19. března 2006: konání voleb; ještě večer byly vyhlášeny předběžné výsledky, podle kterých Lukašenko získal 81 % a opozice následně uspořádala několikatisícovou demonstraci před budovou Paláce republiky v Minsku. Opozice a mezinárodní pozorovatelé, kteří se dostali do Běloruska, označili volby za zmanipulované. V den voleb bylo cca 500 členů volebních štábů Milinkeviče ve vazbě. Ve volebních komisích nebyli žádní zástupci opozice.
- 20. března 2006: Ústřední volební komise zveřejnila oficiální výsledky, podle kterých dostal Lukašenko 82,6 %, Milinkevič 6 %, Hajdukevič 3,5 %, Kazulin 2,3 % – při celkové účasti 92,6 % voličů. Podle opozice, která se odvolává na výzkum ruského Centra Jurije Levady, Lukašenko dostal 47 % a Milinkevič 25,6 %.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aljaksandar U. Milinkevič na Wikimedia Commons
- Proti Lukašenkovi se postaví Milinkevič (článek iHNed.cz)
- Reflex, 40/2005, Nejsme tupé ovce Archivováno 17. 7. 2006 na Wayback Machine.
- Diktátor se změnil. Přestal ministrům tykat (rozhovor pro Aktuálně.cz při příležitosti jeho návštěvy konference „Demokracie a bezpečnost“ v Praze) 7. 6. 2007
- Zbraně mít nebudeme – rozhovor s Alexandrem Milinkevičem v časopise Sedmá generace 1/2006