Leopoldo López

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopoldo López Mendoza
Leopoldo López Mendoza (crop).jpg

Starosta Chacao
Ve funkci:
30. července 2000 – 9. prosinec 2008
Stranická příslušnost
Členství Vůle lidu (od 2009)
A New Era (2007–2009)
Primero Justicia (2000–2007)

Narození 29. dubna 1971 (48 let)
Caracas, Venezuela
Choť Lilian Tintori
Rodiče Leopoldo López Gil
Alma mater Harvardova univerzita
Profese ekonom, politik a sociolog
Náboženství Římskokatolická církev
Ocenění Freedom Award (2017)
Webová stránka www.leopoldolopez.com
Commons Kategorie Leopoldo López
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopoldo López Mendoza (* 29. dubna 1971, Caracas, Venezuela) je venezuelský politik a ekonom, který v současné době působí jako Národní koordinátor venezuelské politické strany Voluntad Popular. Narodil se v Caracasu 29. dubna 1971, během studií získal titul ze sociologie na vysoké škole Kenyon College, později titul Master of Public Policy z veřejné správy na Harvardově univerzitě. López se poprvé pustil do politiky v roce 2000, kdy společně s Henriquem Caprilem a Juliem Borgesem založil politickou stranu Primero Justicia a následně se úspěšně ucházel o post starosty caracaské městské části Chacao v krajských volbách v červenci 2000. Během jeho funkčního období získal několik ocenění za spravedlivou a účinnou městskou správu.

Dva roky před jeho prvním funkčním obdobím jako starosty se uskutečnil neúspěšný převrat, který dočasně odstranil z křesla pozdějšího prezidenta Huga Cháveze. Podle Los Angeles Times, López „organizoval veřejné protesty proti Chávezovi a zastával hlavní úlohu při občanském zatčení Chávezovho ministra vnitra, Ramóna Rodrigueza Chacína.“[1] Když v roce 2008 plánoval López kandidovat na starostu Caracasu, venezuelská vláda se postarala o to, aby nemohl zastávat žádný veřejný úřad po dobu příštích šesti let.[2][3] Výsledkem bylo, že Meziamerický soud pro lidská práva potvrdil, že Chávez porušil lidská práva opozičních kandidátů jejich diskvalifikováním[4][5][6][7] a v roce 2010 dosáhl López jednomyslné soudní rozhodnutí ve svůj prospěch.[8] Lópeze zatkli 18. února 2014 za vedení protestů v roce 2014 v Caracasu a obvinili ho ze žhářství, terorismu a vraždy.[9] Organizace Amnesty International, Human Rights Watch a další mezinárodní organizace na obranu lidských prav, vyhlásili jeho zatčení jako politicky motivované.[10]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Diplom Master in Public Policy Leopolda Lópeze Mendozy z Harvardovy univerzity

López se narodil 29. dubna 1971 do zámožné rodiny.[1] Má dvě sestry, Dianu a Adrianu López. López má „modrou politickou krev“, jak poznamenal The Guardian a pochází „z jedné z nejzámožnějších rodin ve Venezuele.“[11] Lópezova matka, Antonieta Mendoza, je dcerou Eduarda Mendozi Goiticoa, který byl od 1945 do 1948 ministr zemědělství během vlády Rómola Betancourta. Díky ní je López pra-pra-pra-vnuk prvního prezidenta země, Cristóbala Mendozy. Je taktéž pra-pra-pra-synovec Simóna Bolívara. Bolívarova sestra, Juana Bolívar, je Lópezovou pra-pra-pra-pra-babička, což z něho dělá jednoho z mála Bolívarových stále žijících příbuzných. Jeho přímý bratranec je Thor Halvorssen Mendoza.[12] Jeho prastrýc Rafael Ernesto López Ortega byl ministr školství během předsednictví Lópeze Contrerase. Jeho dědeček Leopoldo López Ortega a prastrýc Rafael Ernesto López Ortega byli oba lékaři, založili medicínské centrum Centro Medico of San Bernardino v Caracasu.[13]

Leopoldo López studoval na Colegio Santiago de León de Caracas a absolvoval Hun School na Princetonu.[14] V roce 1993 absolvoval vysokou školu Kenyon College v Gambieri v Ohiu,[15] kde získal titul ze sociologie. Následně studoval veřejnou správu na Kennedy School of Government na Harvardově univerzitě, kde v roce 1996 získal titul Master of Public Policy (M.P.P.).[16] V roce 2007 obdržel z Kenyonu titul čestný doktor prav.[17] V roce 2007 se oženil s Lilian Tintoriovou,[16][18][19] s kterou má dceru (2009) a syna (2013).[20]

Obchodní a akademická kariéra[editovat | editovat zdroj]

López pracoval v letech 1996 až 1999 jako ekonomický poradce pro místopředsedu plánování ve venezuelské státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela S. A. (PDVSA) a také působil jako profesor institucionální ekonomiky na katedře ekonomie na Universidad Católica Andrés Bello.[16]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Leopoldo López

„Rozhodoval jsem se mezi stabilním zaměstnáním a politikou,“ řekl v roce 2007 López redaktorovi. „A rozhodl jsem se pro politiku. Nebylo to racionální rozhodnutí, byl jsem však veden vírou.“[16]

V roce 1992 López spoluzakládal politickou stranu Primero Justicia.[21][22] Vedl demonstrace proti Hugovi Chávezovi před pokusem o Venezuelský převrat v roce 2002. Někteří to považují za legitimní protest, jiní si myslí, že tím „překročil pomyslnou čáru směrem k rebelii se snahou svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta.“[16] Během převratu se spolu s Henriquem Caprilesem účastnil občanského zatčení Chávezovho ministra vnitra, Ramóna Rodrígueza Chacína. Několik měsíců po převratu López povolil, aby se na Plaza Francia v jeho městské části stala základnou pro venezuelskou generální stávku v letech 2002-2003.[23][24]

López se ve volbách v roce 2000 stal s 51 % hlasy starostou caracaské městské části Chacao, následně byl v roce 2004 s 81 % hlasy znovuzvolen. Los Angeles Times ho v roce 2006 nazval „nesmírně populární ve své městské části“.[16] Jeho přívrženci si ho cenili za „vylepšení systému veřejného zdravotnictví a budování nových veřejných prostranství.“ Během svého úřadu starosty uvedl TransChacao, systém veřejné dopravy, který výrazně zlepšil dopravu v Chacao.[23][25][26] Během jeho funkčního období začala fungovat také škola Juan de Dios Guanche, která je považována za „nejmodernější veřejnou školu v zemi za posledních 20 let“[26] a sportovní centrum Centro Deportivo Eugenio Mendoza.[27] V tomto období byly taktéž zahájeny práce na několika významných stavebních projektech, včetně náměstí Palos Grandes, nového sídla pro Mercado Libre, nového ústředí pro edukační zařízení Andrés Bello a masivního podzemního parkoviště. Nový trh v Chacau byl označený za nejmodernější v Latinské Americe.[28]

López se v roce 2008 umístil na třetím místě v řebříčku World Mayor Project. Nadace starostů (City Mayors Foundation), která podporuje rozvoj městské správy, napsala, že „bylo by snadné ho zaškatulkovat jako potomka bohaté elitářské rodiny, která stojí v cestě Chávezové křížové výpravě za spravedlností. Jenomže Lópezův aktivizmus vykazuje závazek na podporu právní rovnosti a jeho přívrženci o něm vášnivě mluví jako o starostovi, který zlepšil veřejné služby a financoval novou infrastrukturu.“[22] Během jeho funkčního období López získal první místo v ocenění organizace Transparency International v letech 2007 i 2008 za spravedlivou a účinnou městskou správu ve Venezuele. Mercedes De Freitas, výkonná ředitelka venezuelské složky Transparency International, vyhlásila, že López je již druhý rok po sobě národním modelem pro „participativní a efektivní veřejnou správu“.[29]

Lópezovo reformní úsilí a anti-chávistický aktivismus vedly k jeho několika únosům a pokusům o atentát na jeho osobu. V roce 2006 „ho ozbrojení provládní aktivisté šest hodin drželi jako rukojmí.“[29][22] „Můj nejlepší přítel mi zemřel v náručí, během jednoho z pokusů o mé zavraždění,“ řekl redaktorovi v roce 2007. „Vláda mi vlastně řekla: ‚Postav se proti mně a bude to mít následky.‘ Autoritativní vláda vám může ublížit třemi způsoby: právně – pomocí procesů bez spravedlivého soudního procesu, fyzicky – vraždou nebo únosem a morálně – kontrolováním televize, novin a rádia. Na mně použili všechny tři způsoby, aby se pokusili zastavit mé úsilí….“ Poznamenal také, že čtyřicet procent mužů ve věku od 14 do 30 zemře v Chacao v pouličních bojích. Ročně je sedmnáct tisíc zavražděno… Musíme neustále vyvíjet sportovní a kulturní program pro tyhle muže, abychom tohle násilí eliminovali.“[23] Podle dalšího zdroje „když se v roce 2006 stal hlavním soupeřem Huga Cháveze v prezidentských volbách Manuel Rosales, guvernér státu Zulia, López a několik dalších z politické strany Primero Justicia vyjádřili podporu Rosalesové politické straně, sociálně-demokratické Nové éře (Un Nuevo Tiempo).‘‘[21]

Demonstrace v roce 2002[editovat | editovat zdroj]

Leopoldo López vedl již před pokusem o Venezuelský převrat v roce 2002 demonstrace proti Hugovi Chávezovi. Někteří to považují za legitimní protest, jiní si myslí, že tím „překročil pomyslnou čáru směrem k rebelii se snahou svrhnout demokraticky svoleného prezidenta.“[23] Během převratu se spolu s Caprilesem účastnil občanského zatčení Chávezova ministra vnitra, Ramóna Rodrígueza Chacína. Několik měsíců po převratu López povolil, aby se na Plaza Francia v jeho městské části stala základnou pro venezuelskou generální stávku v letech 2002-2003. Od té doby se od organizátorů převratu distancoval.[23]

Opoziční lídr: terč násilí[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických jmenovalo ve své výroční zprávě o dodržování lidských práv v roce 2005 všechna opatření, které podnikla venezuelská vláda proti Lópezovi. V listopadu 2005 bylo Lópezovi zabráněno v jeho budoucí politické aktivitě po skončení jeho funkčního období jako starosty v roce 2008 obviněními ze zneužití finančních prostředků. Podle Ministerstva zahraničí Spojených států amerických byly tyto obvinění součástí „Chávezovho strategického plánu eliminovat svou politickou opozici.“[30] López tehdy řekl, že „jeho jediným zločinem, který představuje hrozbu, je to, že buduje sociálně-demokratickou alternativu k socialistické anti-americké bolivařské revoluci‘.“[23]

Podle Los Angeles Times, Chávezovy kritici říkají, že všichni vládní disidenti jsou jejich terčem, ale „López se zdá být objektem totální kampaně.“[23] Také jeho teta byla obětí násilí ve Venezuele, byla zastřelena během mírového shromáždění.[31]

López říká, že jako vůdce opozice zažil několik násilných útoků: Los Angeles Times napsal, že v únoru 2006 ho ozbrojení aktivisti postřelili a drželi jako rukojmí na universitě, kde měl přednášku, a že jeho tělesný strážce byl zastřelen na sedadle spolujezdce v autě, na kterém normálně sedával López. Noviny pokračují: „vražda jeho tělesného strážce znamenala jasnou zprávu.“[23] Jackson Diehl napsal v červnu 2008 pro The Washington Post, že když se López vrátil z návštěvy Washington D. C., byl zadržen a napadnut státní zpravodajskou službou.[32] Člen Venezuelské národní gardy, vojenského sdružení pod vedením Huga Cháveze, označili Lópeze jako osobu odpovědnou za agresi a předložil jako důkaz videonahrávku.[33]

Vyloučení z úřadu[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2008 López oznámil svou kandidaturu na starostu Caracasu ve volbách, které se měly konat v listopadu 2008. Byl považován za favorita na vítězství.[3] Nicméně v rozhodnutí vyhlášeném hlavním národním finančním kontrolorem a následně potvrzeném soudem,[34] López a několik set dalších Venezuelanů bylo vyloučeno z účasti na volbách v listopadu 2008, údajně z důvodu korupce.[35] 80 % ze všech vyloučených patřilo k opozici.[36] Volby v listopadu 2008 byly rozhodující pro Chávezův kabinet, především z důvodu Chávezovy porážky ve volbách v prosinci 2007. López se k tomu vyjádřil, že vláda vyloučila opoziční kandidáty, protože věděla, že by vyhráli.[36] Jako nejznámější vyloučený politik López toto napadl, protože právo na volený úřad může být zrušeno jenom v důsledku občanského nebo trestního řízení.[36]

„Soud rozhodl, že nemůžu zastávat žádnou politickou funkci až do roku 2014,“ řekl, „zabezpečujíc tak, že se nemůžu účastnit těchto voleb, voleb do národního shromáždění v roce 2010 a ani prezidentských voleb v roce 2012.“ Na účet toho se vyjádřil, že „fasáda demokracie se hroutí.“[3] Tento zákaz, řekl, byl uložen milionům Venezuelanů, lidem, kteří chtěli a chtějí změnu, a kteří se této myšlenky nevzdají… Toto rozhodnutí má zastavit Venezuelany před nadějí na změnu.“[37] V obdivném článku o Lópezovi z roku 2008 s názvem „Rival, kterého Chávez nestrpí“ ho Jackson Diehl popsal jako „příliš přesvědčivého“ a „pragmatického středo-levičáka“. Tvrdí, že zatímco Chávezovi přívrženci „rádi argumentují, že neexistuje žádná jiná alternativa k venezuelské caudille než neschopní a nepopulární politici z 90. let,“ López „představuje novou generaci“ a tím jednoduše vyvrátil tuto „novinářskou kachnu“.[32]

V červnu 2008 dohnal López svůj případ před Meziamerický soud pro lidská práva ve Washingtonu D. C. a střetl se s prezidentským kandidátem Barackem Obamou. „Udělali nám naschvál“, řekl ve Washingtonu, „protože můžeme vyhrát. Hlasy jsou naše a současná vláda to dobře ví. Když se nám to podaří, mýtus o tom, že Chávez je jediný zástupce venezuelské chudoby, bude zničena, tak se mně snaží vytlačit.“[32] V červenci Komise souhlasila, vyslechla si jeho případ[38] a označila dva roky, které uplynuly od doručení Lópezovy žádosti na soud, za „zbytečné zdržení“.[39]

Průzkum z dubna 2008 zjistil, že 52 % dospělých se ve Venezuele staví proti tomuto zákazu a 51 % si myslí, že byl politicky motivován.[40] Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických řeklo, že pokus o vládnutí na základě dekretu, je „znepokojivý“. Chávez reagoval slovy, že takové obavy jsou „přehnané“.[41]

Ačkoli López ani další odpůrci, kteří byly obviněni z korupce, nebyly nikdy stíháni nebo souzeni,[35] Ústavní senát Nejvyššího soudu, kterému dominují Chávezovy pověřenci,[34] v srpnu 2008 rozhodl, že sankce byly pro Lópeze a ostatní ústavní.[42] Podle The Wall Street Journal šest ze sedmi soudců Nejvyššího soudu „jsou sympatizanti prezidenta.“[35] BBC News nazval seznam vyloučených politiků „černou listinou“ a poznamenal, že „pan López a ostatní toho teď už mnoho nezmohou proto, aby se mohli účastnit listopadových voleb.“[37] The Economist poukázal na to, že López je „zřejmý hlavní cíl“ v celém „rozhodnutí hlavního státního auditora vyloučit stovky kandidátů ze seznamu státních a obecních voleb pro údajnou korupci, ačkoli nikdo nebyl souzen.“[43] The Wall Street Journal poznamenal, že tento zákaz „vyvolal stejnou reakci a kroky íránské vlády, která zabránila opozičním politikům zúčastnit se voleb v jejich zemi,“ a zdůraznil, že López je „populární opoziční politik, který podle předvolebních průzkumů měl dobrou šanci stát se starostou Caracasu, což je jeden z nejvýznamnějších postů v krajině.“[35]

Během dalšího dne, López spolu s ostatními demonstrovali proti tomuto rozhodnutí,[40] až dokud je nezablokovali před vládní budovou.[44] López vedl dav přibližně 1000 demonstrantů na tomto nepovoleném pochodu přes Caracas,[45] zatímco pořádková policie házela do davu plechovky se slzným plynem.[46]

López podal stížnost na Komisi pro lidská práva mezinárodního parlamentu Mercosuru, ve kterém jsou zastoupeny Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay a ve kterém má Venezuela status pozorovatele.[47] Dva členové komise vycestovali do Caracasu, aby případ vyšetřili,[48] nebyli ale schopni dospět k žádnému závěru, protože venezuelský funkcionáři se s nimi odmítli setkat. José Miguel Vivanco z organizace Human Rights Watch „popsal politickou diskriminaci jako specifický rys prezidentského úřadu pana Cháveze“, zdůrazňujíc případ Lópeze a „opatření, které vylučuje kandidáty ucházející se o veřejné funkce z důvodu protiprávní činnosti.“[49]

Chávezův kabinet, který obvinil Lópeze z korupce, citoval skutečnost, že v roce 1998, v době když López pracoval v Petróleos de Venezuela S. A. (PDVSA) a jeho matka zastávala funkci Manažera pro veřejné záležitosti, udělila společnost grant sdružení Primero Justicia Civil Association, kterého byl López členem. (Politická strana Movimento Primero Justicia se od sdružení odčlenila v roce 2000.) Protože PDVSA zakazuje donace zaměstnancům nebo rodinným příslušníkům zaměstnanců, oba matka i syn byly stáhnuti z výkonu funkce. Diehl napsal, že „obvinění proti Lópezovi nebyly nikdy projednávané na soudu a jsou to bezostyšně falešné výmysly.“[50]

Tisková agentura The Associated Press uvádí, že snahy o obvinění s cílem diskvalifikovat Lópeze „je podle Chávezových kritiků jeho taktika, kterou využívá na to, aby jakékoli politické ambice svých soupeřů odložil na dobu neurčitou.“[51] Organizace amerických států citovala případ proti Lópezovi jako jeden z „faktorů, které přispívají k oslabení právního státu a demokracie ve Venezuele.“[52] López tohle tvrzení ještě podpořil tím, že nikdo z takto potrestaných nebyl obviněn, stíhán nebo souzen v řádném soudním procesu, což je v přímém rozporu s ujednáním venezuelské vlády[53] a venezuelské ústavy.[54]

Vláda Venezuely trvá na tom, že tato opatření byla legální.[55][56][57][58]Meziamerický soud pro lidská práva vydal 16. září 2011 jednomyslné rozhodnutí, že Lópezovi „by mělo být umožněno kandidovat“, bez ohledu na předchozí zákaz vydaný Chávezovým kabinetem.[8] Nevládní nezisková organizace Carter Center přirovnává rozhodnutí venezuelského Nejvyššího soudu, který nebere do úvahy rozhodnutí Meziamerického soudu pro lidská práva, k vojenským soudům Alberta Fujimoriho: „S obavami se k nám dostalo, že s výjimkou vojenských soudů během Fujimoriho režimu, je toto jediná země na této polokouli, ve které Nejvyšší soud odmítl konat podle rozhodnutí Meziamerického soudu pro lidská práva, vyhlašujíc je za nezávazné a nevymahatelné.“[59]

Vláda Venezuely odmítla rozhodnutí soudu vyhovět a López zůstal vykázán z kanceláře.[60]

Voluntad Popular[editovat | editovat zdroj]

López dne 5. prosince 2009 ve Valencia forum ve venezuelském státě Carabobo představil svou politickou stranu Voluntad Popular. V správě o zahájení, tisková agentura The Associated Press uvedla, že „pouhá skutečnost, že Lópezovo úsilí takto rezonuje u obyčejných Venezuelanů, dokazuje, že v zemi 28 milionů lidí ještě stále dlí demokratická duše.“ López o hnutí řekl: „Co chceme, je vytvořit zdola novou většinu k dosažení našeho cíle a to nejen prostřednictvím jednání a dohod mezi elitou. Je to delší cesta, ale pro nás je to jediná cesta, na které můžeme zvítězit.“[61] Tisková agentura The Associated Press nazvala Lópeze jako „muže, který vyzývá skutečnou moc prezidenta Huga Cháveze.“[61] V sekci otázek a odpovědí s čtenáři na internetu López popsal Voluntad Popular jako „společenské, politické, pluralitní a demokratické hnutí“, které bojuje „za práva všech Venezuelanů.“[61]

V článku z roku 2010 pro The Huffington Post, López popsal právě skončené volby v jeho zemi, ve kterých 52 % voličů podporovalo „alternativní kandidáty“ před 48 % Chávezovy socialistické strany PSUV, „jako první krok k vytvoření demokratické, jednotné a nadějné budoucnosti.“ Přesto poznamenal, že zatímco PSUV získala pouze 48 % hlasů, obsadila až 60 % křesel v parlamentu a poukázal tím na „škody, které již napáchala současná vláda na našem demokratickém systému.“ Argumentoval, že Venezuela se „nyní nachází na místě hlavního zlomového bodu, na kterém balancuje mezi dvěma možnostmi: Kubánským stylem autoritářství ve směsi s hospodářskou a sociální zkázou a novou cestou demokratické a ekonomické životaschopnosti.“ S odkazem na „zhoršující se“ infrastrukturu napsal, že „když celosvětová ropná mocnost utrácí desítky miliard v zahraničí, zatímco doma nedokáže zařídit ani zapnuta světla, lidé si z toho vyvodí vlastní závěry.“[5]

Protesty ve Venezuele v roce 2014[editovat | editovat zdroj]

The Economist v únoru 2014 poznamenal, že zatímco Henrique Capriles vede umírněné křídlo demokratické jednoty (Mesa de la Unidad Democrática, MUD), spojenectví venezuelských opozičních stran na čele s Lópezem je „víc konfrontační křídlo.“ Zatímco obě křídla kážou nenásilí, López je na rozdíl od Caprilese „přesvědčen, že demonstrace mohou podnítit změnu vlády.“[62] The Guardian ve stejném měsíci napsal, že López a Capriles jsou „už dlouho rovněž soupeři, jako přátelé,“ ale López se teď „ukázal jako ten dynamičtější z jejich dua,“ zatímco Capriles po porážce ve volbách v prosinci 2013 potřásl Madurovi rukou, López spustil hnutí ‚La Salida‘ (Únik) s cílem přes protesty prezidenta sesadit.“

Venezuelský státní prokurátor vydal 13. února 2014 zatykač na Lópeze, kterého obvinil mimo jiné z podněcování zločinnosti, veřejného zastrašování, žhářství veřejných budov, ničení veřejného majetku, ublížení na zdraví, „podněcování ke vzpouře“, vraždy a terorizmu.[63][64] Den po tom, co byl vydán zatykač, López napsal Madurovi přes Twitter: „Ještě nemáte odvahu mě zatknout nebo čekáte na příkazy z Havany? Říkám vám, pravda je na naší straně.“[65]

Podle Reuters, 16. února 2014 v nočním celonárodně vysílaném televizním programu „Maduro odkázal Lópezovi, aby se vzdal ‚bez cirkusu‘ a také řekl, že odmítl tlak z Washingtonu, aby svůj příkaz odvolal.“ Maduro prohlásil, že „nařídil třem americkým konzulárním úředníkům, aby kvůli spiknutí proti jeho vládě opustili zemi,“ a dodal: „Venezuela nepřijímá rozkazy od nikoho!“[66] Dne 18. února 2014 se López v přítomnosti tisíců jásajících fanoušků, kteří byli oblečeni stejně jako on do bílé, obrátil na národní gardu Guardia Nacional.[66] Ve svém krátkém projevu řekl, že doufá, že jeho zatčení probudí Venezuelu ke korupci a ekonomické katastrofě, kterou způsobila její socialistická vláda. Na soše José Martího vyhlásil, že jedinou alternativou k přijetí jeho zatčení by bylo „opustit zemi a já Venezuelu nikdy neopustím!“[67] Několik hodin po jeho zatčení se Maduro, oblečený v červeném, vystoupil před dav Lópezových přívrženců a řekl jim, že nebude tolerovat „psychologickou válku“ jeho oponentů a López musí být za jeho „protistátní činy“ potrestán.[68] Lópezova manželka tu noc pro CNN řekla, že „López měl za mřížemi dobrou náladu“ a dodala: „Poslední věc, kterou mi řekl je, abyste nezapomněli na to, proč se to děje. Nezapomeňte, proč jde do vězení. Žádá jenom osvobození politických vězňů, studentů a ukončení represí a násilí.“[67][69][68]

Hlavní soudce Ralenis Tovar Guillén vydal 20. února 2014 rozkaz na vazební stíhání Lópeze v reakci na formální obvinění Franklina Nievese ze „žhářství veřejné budovy“, „škody na veřejném majetku“, „podněcování k trestnému činu“ a „organizování se za účelem trestné činnosti“.[70] Během předvedení obžalovaného k vyslechnutí obžaloby a k vyjádření se, jestli se cítí vinným, byl López formálně obviněn a současně bylo rozhodnuto, že bude vazebně stíhán. Předvedení se konalo ve vojenském autobuse zaparkovaném mimo věznice. Guiterrez tento způsob popsal jako „velmi nekonvenční.“[71] CNN informovalo, že pokud by byl López shledán vinným, „mohl by čelit až 10 letům ve vězení.“[10]

Uvěznění[editovat | editovat zdroj]

López byl uvězněn ve věznici Ramo Verde, vojenském detenčním centru mimo Caracas. Výběr této věznice byl velice kritizován.[10] Během návštěvy jeho manželky, jí López předal ručně psané poznámky, které se rychle rozšířili po sociálních sítích. „Jsem v pořádku,“ napsal svým přívržencům, které vyzval „aby se nevzdávali“ a aby „zůstali odolní vůči násilí, dále se organizovali a byly disciplinování. Toto je boj každého z nás.“ The Guardian uvedl, že tato zpráva „měla pravděpodobně dát impuls k tomu, co domácí vláda označila jako převrat podporován americkou vládou s cílem chopit se moci v zemi bohaté na ropu“ a že by to také „mělo pomoci politikovi získat další kredit za jeho vůdcovské vlastnosti, přestože ho ještě před týdnem ve světě skoro nikdo neznal.“[11] Během jeho věznění ho jeho rodina navštěvuje každý týden. Mají povoleno zůstat pouze pár hodin a přinést mu oběd. Všichni musí podstoupit osobní prohlídku. López si nechal narůst vousy a začal se učit hrát na cuatro. Lópezovi, oddanému katolíkovi, nebylo dovoleno zúčastnit se mše nebo návštěva kněze, naopak má každý den venku povoleno hodinové cvičení.[72]

Organizace Amnesty International vydala 19. února 2014 vyhlášení, ve kterém proklamuje, že „obvinění, které byly vzneseny vůči venezuelskému opozičnímu lídrovi Leopoldovi Lópezovi, zavánějí politicky motivovaným pokusem o umlčení nesouhlasu v zemi.“ Guadalupe Marengo, zástupce ředitele organizace amerického programu Amnesty International, vyzval venezuelské orgány, aby „buď předložili jednoznačné důkazy, které podpoří jejich obvinění vůči Lópezovi nebo ho okamžitě a bezpodmínečně propustili… Doposud se Amnesty International nedočkalo žádných důkazu potvrzujících obvinění Lópeze. Považuje to za urážku spravedlnosti a presumpce neviny.“[73] Organizace Human Rights Watch řekla: „Venezuelská vláda otevřeně přijala taktiky autoritářského režimu, jako například věznění svých oponentů, umlčování médií a zastrašování občanské společnosti.“ HRW dále obvinila Madurovu vládu z obviňování opozičních lídrů, včetně Lópeze, a z násilí.[72]

Nadace Human Rights Foundation založená v New Yorku na čele s Lópezovým bratrancem Thorem Halvorssenem prohlásila, že López byl 20. února 2014 zatčen kvůli svým názorům a přidala se tak k dalším mezinárodním organizacím, které volají po jeho okamžitém osvobození. „S Lópezovým uvězněním a brutálními represívními taktikami, které policie, ozbrojené síly a polovojenské skupiny používají proti jeho přívržencům, ztratila Venezuela jakoukoliv demokratickou tvář, kterou mohla kdy mít,“ vyhlásil Garry Kasparov, předseda HRF. „Maduro musí pochopit, že nemůže jednoduše vymazat všechnu svou opozici v Národním shromáždění jedním škrtem pera a očekávat, že si nikdo nebude stěžovat. Poté, co si budou stěžovat, nazvat je fašisty a zastřelit je. Buď Maduro propustí Lópeze a vyzve opozici k diskuzi nebo musí odstoupit pro dobro všech Venezuelanů – pro ty, které podporují chávizmus i pro ty, kteří ne. Venezuela nepotřebuje kata ochotného zabít polovinu obyvatelstva. Venezuela potřebuje prezidenta.“[71]

Dianne Somers, ředitelka mezinárodního studentského programu na Hun School, po zatčení Lópeze řekla: „Spousta z nás mluví o tom, co chceme dělat, až vyrosteme. On si splnil svůj sen. Chlapec, kterého si pamatuji. Bůh tě provázej!“ Studentský časopis Hun School napsal, že na podporu venezuelských studentů a absolventů se následující úterý celá Hun School komunita obleče do bílého.[14]

Politická platforma[editovat | editovat zdroj]

Tisková agentura The Associated Press nazval Lópeze „muž, který vyzývá skutečnou moc prezidenta Huga Cháveze.“[51] López 5. prosince 2009 ve Valencia forum ve venezuelském státě Carabobo představil svou politickou stranu Voluntad Popular. Ve správě o zahájení tisková agentura The Associated Press uvedla, že „pouhá skutečnost, že Lópezovo úsilí takto rezonuje u obyčejných Venezuelanů, dokazuje, že v zemi 28 milionů lidí ještě stále dlí demokratická duše.“ López o hnutí řekl: „Co chceme, je vytvořit zdola novou většinu k dosažení našeho cíle a to nejen prostřednictvím jednání a dohod mezi elitou. Je to delší cesta, ale pro nás je to jediná cesta, na které můžeme zvítězit.“[51]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

López opakovaně prohlašoval: „My tady nemluvíme o infrastruktuře, kvalitě vzdělávání, personálním obsazením škol. My Venezuelané chceme poslat naše děti do kvalitních škol, kde se naučí nejen španělsky a matematiku, ale také si osvojí hodnoty, díky kterým se z nich stanou zcela plnohodnotné bytosti.“[74]

Vyzýval k vytvoření skupin podobných sdružením rodičů a přátel školy nebo online skupiny (jako například skupina Red popular), aby byla na každé škole zajištěna kvalita, kterou děti a mládež získají. „Internet pro všechny na každé škole.“[75]

Komunitní rozvoj[editovat | editovat zdroj]

López na téma komunitního rozvoje řekl: „… součástí řešení je mít komunitní organizace a celkovou situaci ve Venezuele můžeme vylepšit pouze podporou kultury, sportu a zaměstnanosti.“[76]

Lópezův článek v New York Times (2014)[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. března 2014 uveřejnil New York Times Lópezův článek s názvem „Úpadek státu Venezuela.“ Napsal ho, jak píše, „ve vojenské věznici Ramo Verde mimo Caracas,“ a stěžuje si v něm, že během posledních 15 let se „definice ‚nesnesitelného‘ v této zemi snížila k našemu zděšení až tak, že jsme se ocitli v zemi s nejvyšším množstvím vražd na západní polokouli, 57% inflaci a nedostatkem základního zboží – a to všechno v mírovém stavu – tahle situace je bezprecedentní.“ Tato ekonomická devastace, jak dodává, „je doplněna stejně tíživou politickou situaci. Od studentských protestů, které začaly 4. února 2014, více jak 1500 protestujících bylo zadrženo, více jak 30 zabito a více jak 50 lidí uvedlo, že byli mučeni během policejního výslechu,“ tím poukazuje na to, „jak moc tato vláda trestá lidi s jiným názorem.“

V souvislosti s jeho uvězněním López dále líčí, že 12. února 2014 „naléhal na Venezuelany, aby uplatnili svá zákonná práva na protest a svobodu projevu – avšak v klidu a bez násilí. Tři lidé byli v ten den postřeleni a zabiti. Analýza videa zpravodajskou agenturou Últimas Noticias zjistila, že střely byly vypáleny ze směru, kde stály vojenské jednotky v civilu.“ Přesto ihned po demonstraci „prezident Nicolás Maduro osobně nařídil mé zatčení na základě obvinění z vraždy, žhářství a terorismu… Do dnešního dne však nepředložil žádný důkaz.“

López vysvětluje, že není sám, koho uvěznili z politických důvodů. Předchozí týden dala vláda uvěznit starosty měst San Cristóbal a San Diego. Zatímco někteří pozorovatelé „se domnívají, že toto má opačný účinek a že to jen osměluje pana Maduru k tomu, aby si na sebe ještě rychleji strhl všechny práva, a poskytuje vhodné rozptýlení pro ostatní, aby tak nevnímali hospodářskou a sociální zkázu, která se nám děje před očima,“ López argumentuje, že tento přístup je podobný jako u obětí zneužívaní, které mlčí ze strachu, že by se jim dostal ještě větší trest.“ Krom toho, „miliony Venezuelanů si nemohou dovolit ten luxus, hrát ‚dlouhou hru‘ a čekat na změnu, která nikdy nepřijde.“ Právě proto je tak důležité „mluvit, jednat a demonstrovat,“ a ne „se otupit neustálým porušováním práv, jaké se tu děje.“ López volá po spravedlnosti pro Madurovy oběti, po odzbrojení polovojenských skupin a „vyšetření podvodů spáchaných naší měnovou komisi,“ a za „skutečné zapojení mezinárodní komunity, zejména v Latinské Americe.“ Zlobí se, že zatímco mezinárodní organizace pro lidská práva otevřeně odsuzují Madurovo jednání, mnoho Venezuelských sousedů odpovědělo na jeho akce „ostudným mlčením,“ jako například Organizace amerických států, která zastupuje národy na západní polokouli.[77]

Venezuelská aktivistka Lilian Tintoriová, manželka Leopolda Lópeze Mendozy

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2007 – Kenyon College - čestný doktor prav
  • 2008 – třetí místo v řebříčku projektu World Mayor Project
  • 2008 – Premio Transparencia – ocenění pro nejtransparentnějšího starostu Venezuely, udělené venezuelskou složkou Transparency International[29]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2007 se López oženil s Lilian Tintoriovou, se kterou má dceru Manuelu Rafaelu (2009) a syna Leopolda Santiaga (2013). Lilian Tintoriová je mistryně v kitesurfingu a bývalá moderátorka televizního programu o extrémních sportech. Lilian je populární mediální postava, která se aktivně podílela na aktivitách, jako je boj za lidská práva, boj proti násilí páchaném na ženách, omezení řízení pod vlivem alkoholu a pracovala s neslyšícími a slepými. „Tento pár je někdy pro jejich perfektní vzhled terčem posměchu a lidé je nazývají Barbie a Ken,“ uvedl The Guardian v roce 2014, „ale jejich uplakané veřejné loučení předtím, než se López vydal národní gardě, se na sociálních sítích stalo symbolem ohromné síly.“ Podle NPR tato fotografie „bude představovat tvář opozice vlády Nicolása Maduru,“ což znamená, že López definitivně nahradil Caprilesa jako „symbol opozice.“[1][11][13] López je známý tím, že má na kotníku vytetovanou mapu Venezuely.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Peralta, Eyder. 5 Things To Know About Venezuela's Protest Leader [online]. NPR, 20 February 2013 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Leopoldo Lopez: Venezuela blueblood, ardent Maduro foe. Yahoo News. 19 February 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. a b c McDermott, Jeremy. Chavez accused of behaving like 'dictator' ahead of elections. The Daily Telegraph. London: 21 November 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (španělsky) CIDH demanda a Venezuela ante corte por inhabilitación de Leopoldo López. El Universal. 23 December 2009. Dostupné online [cit. 19 October 2010]. (anglicky) 
  5. a b López, Leopoldo. Venezuela's elections: a building block to something bigger [online]. Huffington Post, 5 October 2010 [cit. 2010-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Schedule of Hearings, 140o Period of Sessions, October 2010 [online]. Organization of American States, Inter-American Commission on Human Rights [cit. 2010-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. (španělsky) Leopoldo López, dirigente de Voluntad Popular. El Universal. 31 August 2010. Dostupné online [cit. 19 October 2010]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. a b Rueda, Jorge. Rights court sides with Chavez opponent. The Guardian. Associated Press, 16 September 2011. Dostupné online [cit. 16 September 2011]. (anglicky)  Also available from Yahoo news
  9. Andrew Cawthorne and Diego Ore. From jail, Venezuela protest leader urges resistance. www.reuters.com. Reuters, 22 February 2014. Dostupné online [cit. 23 February 2014]. (anglicky) 
  10. a b c Castillo, Mariano and Ed Payne. Murder charges against Venezuela opposition leader dropped [online]. CNN, 20 February 2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c Jonathan Watts. 21 February 2014. Venezuelan opposition leader, Leopoldo López, tells his allies to keep fighting. The Guardian. Retrieved: 15 March 2014.
  12. Halvorssen, Thor. Hugo Chavez channels the dead. Pittsburgh Post Gazette. 14 March 2012. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. (anglicky) 
  13. a b http://www.citymayors.com/mayors/chacao-mayor.html
  14. a b Hun Alumnus Leopoldo López ’89 Stands Up for Venezuela; Hun Community Wears White [online]. [cit. 2014-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-27. (anglicky) 
  15. CURRAN, Hannah. Leo Lopez: Kenyon grad, Venezuelan politician [online]. Kenyon Collegian [cit. 2014-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22. (anglicky) 
  16. a b c d e f Leopoldo López Mendoza [online]. Oficina del Alcalde, Chacao [cit. 2008-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-31. (anglicky) 
  17. Honors day [online]. Kenyon College, Office of the Provost [cit. 2007-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-21. (anglicky) 
  18. Leopoldo Lopez’ Wife Lilian Tintori [online]. February 2014 [cit. 2014-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. (španělsky) El Universal, 20 September 2009, Leopoldo López presenta a su hija Manuela por twitter
  20. http://www.eluniversal.com/2009/09/20/ccs_ava_leopoldo-lopez-prese_20A2762727.shtml
  21. a b (španělsky) Muñoz, Ingrid Núñez and Nury Pineda Morán. Nuevos Partidos, Nuevos Liderazgos: Primero Justicia. www.revistas.luz.edu.ve. IEPDP-Facultad de Ciencias Jurídicas y Políticas - LUZ, January–June 2003, s. 45–74. Dostupné online [cit. 19 October 2010]. ISSN 0798-1406. (anglicky)  Archivováno 25. 7. 2011 na Wayback Machine
  22. a b c Un Nuevo Tiempo juramentó nueva comisión política [online]. Venevisión, 3 March 2007 [cit. 2007-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-28. (anglicky) 
  23. a b c d e f g h Kraul, Chris. A lightning rod for Venezuela's political strife. Los Angeles Times. 19 July 2006. Dostupné online. (anglicky)  Also online here.
  24. Kraul, Chris. A lightning rod for Venezuela's political strife. Los Angeles Times. 19 July 2006. Dostupné online. (anglicky)  Also http://venezuelareal.zoomblog.com/archivo/2006/07/20/a-Lightning-Rod-for-Venezuelas-Politic.html online here.]
  25. http://www.eluniversal.com/2010/07/25/ccs_art_transchacao-reordeno_1979144
  26. a b {title}. www.eluniversal.com [online]. [cit. 2014-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. 
  27. https://archive.is/20140402205116/globovision.com/articulo/alcaldia-de-chacao-puso-en-servicio-centro-deportivo-eugenio-mendoza-en-la-castellana
  28. https://archive.is/20140402205011/globovision.com/articulo/chacao-abrio-las-puertas-del-mercado-mas-moderno-de-america-latina
  29. a b c (španělsky) Premio Transparencia 2008 para Leopoldo López [online]. noticias24, 6 October 2008 [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-01. (anglicky) 
  30. Country Reports on Human Rights Practices: Venezuela, 2005 [online]. U.S. State Department, 8 March 2006 [cit. 2008-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-19. (anglicky) 
  31. Glabe, Scott L. New Organization Opens Fire on Chavez. dartreview.com. The Dartmouth Review, 22 November 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  32. a b c DIEHL, Jackson. The Rival Chavez Won't Permit. The Washington Post. 30 June 2008, s. A11. Dostupné online [cit. 21 July 2008]. (anglicky) 
  33. La Fiscalía investiga a un alcalde opositor por presuntas agresiones contra agentes del aeropuerto [online]. Terra, 28 June 2008 [cit. 2008-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-09. (anglicky) 
  34. a b Cancel, Daniel and Steven Bodzin. Venezuela Opposition Pleads Decree Case to Trade Bloc (Update3). www.bloomberg.com. Bloomberg.com, 7 August 2008. Dostupné online [cit. 9 September 2008]. (anglicky) 
  35. a b c d de Córdoba, José and Darcy Crowe. In Enacting Decrees, Chávez Makes New Power Grab. Wall Street Journal. 6 August 2008. Dostupné online [cit. 8 August 2008]. (anglicky) 
  36. a b c INGHAM, James. Testing Times Ahead for Chavez [online]. BBC News, 27 June 2008 [cit. 2008-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. a b Venezuelans protest against ban [online]. BBC News, 7 August 2008 [cit. 2008-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Gunson, Phil. More anger, protests over Venezuelan decrees. Miami Herald. 7 August 2008. Dostupné online [cit. 7 August 2008]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  39. Alonso, Juan Francisco. IACHR finds unjustified procedural delay in case of Venezuelan Mayor. El Universal. 31 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  40. a b Cancel, Daniel and Steven Bodzin. Venezuela Opposition Condemns Decrees, Court Decision (Update1). www.bloomberg.com. Bloomberg.com, 6 August 2008. Dostupné online [cit. 9 September 2008]. (anglicky) 
  41. Gollust, David. US Calls Chavez' Rule by Decree Effort Worrisome [online]. VOA News, 7 August 2008 [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-14. (anglicky) 
  42. Declaran constitucionalidad del artículo 105 de la Ley de Contraloría. El Universal. 5 August 2008. Dostupné online [cit. 9 September 2008]. (anglicky) 
  43. The autocrat of Caracas. The Economist. 7 August 2008. Dostupné online [cit. 8 August 2008]. (anglicky) 
  44. James, Ian. Venezuelans protest Chavez's new socialist push. www.denverpost.com. Associated Press, 6 August 2008. Dostupné online [cit. 9 September 2008]. (anglicky)  Also available at Foxnews.com. Archivováno 21. 10. 2012 na Wayback Machine
  45. Chocan con la Policía en Caracas [online]. Siglo XXI, 6 August 2008 [cit. 2008-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. (anglicky) 
  46. Tear gas used to break up Caracas protests [online]. CNN, 7 August 2008 [cit. 2008-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Mercosur human rights commission arrives in Venezuela. El Universal. 6 August 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  48. Venezuelan politics contaminate Mercosur parliament session. www.mercopress.com. MercoPress, 19 August 2008. Dostupné online [cit. 9 September 2008]. (anglicky) 
  49. Romero, Simon. Report Accuses Chávez of Abusing Rights. The New York Times. 18 September 2008. Dostupné online [cit. 2 February 2010]. (anglicky) 
  50. DIEHL, Jackson. The Rival Chávez Won't Permit. The Washington Post. 30 June 2008. Dostupné online [cit. 7 May 2010]. (anglicky) 
  51. a b c Toothaker, Christopher. Venezuelan seeks to revive anti-Chavez movement. Deseret News. 26 December 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  52. Democracy and human rights in Venezuela [online]. Inter-American Court of Human Rights, 30 December 2009 [cit. 2010-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Leading Venezuelan Activist, Leopoldo Lopez, to Testify Before Inter-American Commission on Human Rights [online]. Business Wire, 23 March 2009 [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Interview: Leopoldo López on Venezuela's Political Alternative [online]. Americas Society, 6 October 2008 [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Venezuelan GAO denounces former Mayor Leopoldo López's subterfuge [online]. Embassy of the Bolivarian Republic of Venezuela Press Office [cit. 2009-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-13. (anglicky) 
  56. Contraloría inhabilitó al alcalde Leopoldo López [online]. 13 June 2006 [cit. 2006-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-18. (anglicky) 
  57. Contraloría inhabilita por tres años a Leopoldo López para las funciones públicas [online]. 12 June 2006 [cit. 2006-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Caso de Leopoldo López llegó a Comisión de Contraloría [online]. Cadena Global, 7 August 2008 [cit. 2008-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-21. (anglicky) 
  59. Declaration of the Friends of the Inter-American Democratic Charter on the Venezuelan Decision Regarding the Ruling of the Inter-American Court of Human Rights [online]. The Carter Center [cit. 2011-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Protests in Venezuela: A tale of two prisoners. The Economist. Dostupné online [cit. 23 February 2014]. (anglicky) 
  61. a b c (španělsky) Leopoldo López lanza movimiento Voluntad Popular en Carabobo [online]. El informador, 5 December 2009 [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-16. (anglicky) 
  62. A tale of two prisoners [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. Girish Gupta and Peter Wilson. Venezuelans in shock over protest deaths. www.usatoday.com. USA Today, 13 February 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Opositor Leopoldo López con orden de captura por ‘terrorismo’. El Universo. 2014-02-14. Dostupné online [cit. 2014-02-21]. (anglicky) 
  65. Andrew Cawthorne and Diego Ore. Anti-Maduro protests persist in Venezuela, dozens jailed. www.reuters.com. Thomson Reuters, 14 February 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  66. a b WALLIS, Daniel; CHINEA, Eyanir. Venezuela's Lopez says ready for arrest at Tuesday march [online]. Thomson Reuters, 16 February 2014 [cit. 2014-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. a b Leopoldo Lopez [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. a b Goodman, Joshua. Venezuela opposition leader jailed over protests [online]. San Francisco Chronicle, 18 February 2014 [cit. 2014-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Descartan cargos de terrorismo y homicidio contra Leopoldo López. La Jornada. Mexico City: 2014-02-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  70. Venezuela HRF Declares Leopoldo Lopez a Prisoner of Conscience and Calls for his Immediate Release [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. a b Venezuela: Violence Against Protesters, Journalists [online]. Human Rights Watch, 21 February 2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. a b GRAY, Rosie. Venezuelan Opposition Leader Languishes In Jail As Protests Continue. Buzzfeed. 1 April 2014. Dostupné online [cit. 3 April 2014]. (anglicky) 
  73. Venezuela: Trial of opposition leader an affront to justice and free assembly [online]. Amnesty International, 19 February 2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. Leopoldo López afirma que deben trabajar duro en las comunidades [online]. informe21.com, 20 August 2009 [cit. 2010-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. "Leopoldo López llamó a crear una red popular por cada escuela". www.globovision.com [online]. [cit. 2014-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  76. Voluntad Popular cree que problema de inseguridad se puede solucionar [online]. Secretaria General Iberoamerica, 20 August 2010 [cit. 2010-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. LOPEZ, Leopoldo. Venezuela's Failing State [online]. Dostupné online. (anglicky)