Džafar Panahí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Džafar Panahí
Jafar Panahi, Cines del Sur 2007-1 (cropped).jpg
Narození 11. července 1960 (57 let)
Meyaneh
Národnost Azerové
Alma mater Iran Broadcasting College
Ocenění Zlatá kamera (Cannes) (1995)
Golden Leopard (1997)
Zlatý lev (2000)
Un certain regard (2003)
Stříbrný medvěd (2006)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Džafar Panahí na fotografii z roku 2007

Džafar Panahí (* 11. července 1960) je jeden z nejvýznamnějších íránských režisérů. Mezi ocenění, která získal, patří Zlatý lev z Benátského filmového festivalu (Kruh) a Stříbrný medvěd z Berlínského mezinárodního filmového festivalu (Ofsajd).

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Panahí získal v deseti letech cenu za svůj literární debut, po dokončení školy se zúčastnil války s Irákem jako frontový kameraman, působil jako asistent režie, jeho prvním filmem byl Bílý balónek (1995), jednoduchý příběh o novoročních oslavách z pohledu dětí, který byl oceněn na festivalu v Cannes. Ve filmu Kruh (2000) se zabývá postavením ženy v íránské společnosti, dotýká se i tématu potratů. Film Ofsajd (2006) zobrazuje skupinu dívek, které se snaží proniknout na fotbalový stadion při důležitém mezistátním utkání s Bahrajnem (v Íránu nesmějí ženy sledovat sportovní soutěže, v nichž vystupují muži). v roce 2001 byl Panahí členem poroty Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Uvěznění[editovat | editovat zdroj]

Po porážce tzv. zelené revoluce byl Džafar Panahí zatčen [1] a za pokus nafilmovat protivládní protesty odsouzen k šesti letům vězení a zákazu činnosti.[2] Proti tomuto rozhodnutí protestovalo mnoho filmařů, jako Martin Scorsese, Steven Spielberg nebo Abbás Kiarostamí – autor scénáře k Bílému balónku, Panahí mu také asistoval při filmu Pod olivovníky.[3]

Na programu Berlinale 2013 se objevil snímek Pardé (Zatažený závěs) jeho a jeho íránského kolegy Kamboziyy Partovi. Tento film pojednává o příběhu skrývajícího se muže, který chová psa, což je v Íránu zakázané. Filmem autoři líčí peklo samoty, tak strach i stres, které pronásledovaný člověk zažívá. Vzhledem k zákazu tvorby pro Panahího byl film natočen uvnitř vily – domácího vězení. Oba tvůrci si v něm zahráli, spolu s nimi několik dalších herců. [4] Film byl na závěr festivalu oceněn Cenou za nejlepší scénář. [5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aktuálně: Jafar Panahi před soudem, Indiefilm, 22. 11. 2012
  2. Oceňovaný režisér půjde na šest let za mříže za ´protistátní´ film, lidovky.cz, 23. 12. 2010
  3. Iranian Filmmaker Speaks Out on Prisoners (anglicky), blogs.nytimes.com, 9. 3. 2010
  4. Film na Berlinale Novinky.cz 13.2.2013
  5. Ocenění na festivalu Idnes.cz 16.2.2013
  6. Cannes film festival 2011: Jafar Panahi wins Carrosse d'Or (anglicky), guardian.co.uk, 20. 4. 2011
  7. Vítězi Sacharovovy ceny za rok 2012 jsou Nasrín Sotúde a Džafar Panahí, Evropský parlament, 26. 10. 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]