Abbás Kiarostamí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abbás Kiarostamí
Abbas Kiarostami-Murcia (cropped).jpg
Narození 22. června 1940
Teherán
Úmrtí 4. července 2016 (ve věku 76 let)
Paříž
Alma mater Teheránská univerzita
Ocenění Cena Konráda Wolfa (2003)
důstojník Řádu čestné legie
Praemium Imperiale
Děti Bahman Kiarostami
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Abbás Kiarostamí 2015

Abbás Kiarostamí, persky عباس کیارستمی‎‎ (22. června 1940 Teherán4. července 2016 Paříž) byl íránský filmový režisér a scenárista. Byl známý také jako malíř, fotograf a básník. Jeho styl se vyznačoval pomalým tempem, dlouhými rafinovaně komponovanými záběry, využívaním dokumentárních postupů a využíváním filozofických námětů.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Abbás Kiarostamí původně pracoval jako dopravní strážník, pak vystudoval výtvarnou školu a živil se ilustrováním knih. V roce 1969 spoluzaložil filmovou sekci Ústavu pro duchovní rozvoj mládeže (známého pod zkratkou Kanun). Finanční podpora státu a skutečnost, že cenzura dětské filmy nekontrolovala tolik jako ty pro dospělé způsobily, že se kolem Kanunu soustředila skupina autorů, nazývaná jako íránská nová vlna.

V roce 1977 natočil Kiarostamí svůj hraný debut Zpráva, příběh úředníka obviněného z korupce a zároveň procházejícího manželskou krizí. Na rozdíl od jiných filmařů, kteří po roce 1979 odešli ze země, Kiarostamí zpočátku islámskou revoluci podporoval.

V roce 1987 měl obrovský úspěch jeho film Kde je dům mého přítele?, jednoduchý příběh chlapce hledajícího v sousední vesnici spolužáka, s nímž si omylem vyměnil sešit, vynikal originální prací se střihem a mizanscénou i skvělým vedením dětských herců.

V roce 1990 následoval film Detail, zpracovávající skutečný příběh podvodníka, vydávajícího se za slavného filmového režiséra.

K hrdinům filmu Kde je dům mého přítele? se vrátil v roce 1992 ve snímku Život jde dál, ve kterém popisuje cestu „režiséra“ předchozího filmu hledajícího dva chlapce z oblasti zasažené zemětřesením, které obci Koker mezitím (skutečně) postihlo. O dva roky později natočil film Pod olivovníky, kterým tuto kokerskou trilogii završuje vyprávěním o „natáčení“ Život jde dál. Využívá tím principu "filmu ve filmu" a ironicky konfrontuje přímočaré vesničany postižené skutečnou tragédií s filmovým štábem, který jen hledá atraktivní námět.

V devadesátých letech svět objevil íránskou kinematografii a nazval ji „filmový zázrak“. Přispělo k tomu i Kiarostamího psychologické drama Chuť třešní (1997), využívající uzavřený prostor automobilu, jehož řidič se rozhodl spáchat sebevraždu a přemlouvá stopaře, aby ho pohřbil. Tento film získal Zlatou palmu z Cannes. Kiarostamí se příčil označení kokerská trilogie a naznačoval, že dává větší smysl označit za trilogii filmy Život jde dál, Pod olivovníky a Chuť třešní, protože je spojuje společné téma vzácnosti života spíše než společné místo.[1]

Následující film Vítr nás odvane (1999) opět poukazuje na manipulátorské sklony umělců - fotograf čeká v zapadlé vesnici na smrt místní stařenky, aby mohl zaznamenat tradiční pohřební obřady.

Mezinárodní úspěchy umožnily Kiarostamímu natáčet v zahraničí: v roce 2005 se podílel na povídkovém filmu o rozmanitých cestujících v dálkovém rychlíku do Říma Jízdenky (spolu s Ermannem Olmim a Kenem Loachem), v roce 2009 natočil koprodukční film Věrná kopie s Juliette Binocheovou v hlavní roli. Autor zde opět rozvíjí téma fikce a skutečnosti (majitelka toskánského starožitnictví prodávajícího napodobeniny antických soch vydává cizího muže za svého manžela), ale kritika označila film za příliš poplatný francouzskému psychologismu.[2]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Abbás Kiarostamí byl rozvedený, měl dva syny - mladší Bahmán Kiarostamí natáčí dokumentární filmy o umění. Abbás Kiarostamí je známý tím, že kvůli oční chorobě pořád nosí sluneční brýle. Jeho největší zálibou je poslech klasické hudby. V roce 2002 byl pozván na filmový festival do New Yorku, ale americké úřady mu odmítly udělit vízum; na protest proti tomu finský režisér Aki Kaurismäki festival bojkotoval.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Taste of Cherry [online]. The Criterion Collection, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.  
  2. Kiarostámí udělal věrnou kopii francouzských plkáren [online]. Aktuálně.cz - Víte co se právě děje, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.  

Externí[editovat | editovat zdroj]