Věznice Evín
| Věznice Evín | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Otevření | 1963 |
| Poloha | |
| Adresa | Teherán,  Írán |
| Souřadnice | 35°47′45,6″ s. š., 51°23′2,4″ v. d. |
  Věznice Evín | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věznice Evín (persky زندان اوین) je nápravné zařízení v íránském hlavním městě Teheránu. Jeho kapacita se odhaduje na 15 000 vězňů.[1] Není tak velké jako centrální věznice ve Fašafúje, avšak je ve světě proslulé v souvislosti s represemi vůči íránské opozici.
Věznice byla zřízena roku 1972 v rezidenci bývalého premiéra Zijáeddína Tabatabaího ve čtvrti Evín na severu metropole. Šáhova tajná policie SAVAK zde držela odpůrce režimu, jako byli členové levicových stran Túde a Lidoví mudžáhedíni nebo klerikové Hosejn Alí Montazerí a Mahmúd Taleghání. Za islámské revoluce byla většina vězňů propuštěna, avšak po utužení teokratického režimu došlo naopak k výraznému rozšíření věznice a jsou zde vykonávány i popravy, např. mnoho kritiků Rúholláha Chomejního bylo zabito v létě 1988.[2]
Vedle kriminálníků je zde internováno i mnoho politických vězňů, jako jsou lidskoprávní aktivisté, křesťanští konvertité, baháisté i cizinci obvinění ze špionáže, lidé jsou v Evínu často drženi i bez soudního rozhodnutí. Pro množství vězněných intelektuálů dostalo zařízení přezdívku „Evínská univerzita“.[3] Nejobávanější částí věznice je oddělení č. 209, kde podle řady svědectví dochází ke znásilňování, mučení i psychickému nátlaku, jako jsou fingované popravy.[4] K mediálně známým evínským vězňům patří filmoví režiséři Džafar Panahí a Hossein Rajabian, novinář Rúholláh Zam, právnička Nasrín Sotúdeová, australská islamistka Kylie Moore-Gilbertová nebo Clotilde Reissová, francouzská studentka obviněná z vyzvědačství proti Íránu.[5]
V roce 2006 byla skupině zahraničních novinářů umožněna krátká návštěva vězení.[6]
Ve věznici se roku 1983 narodila herečka a režisérka Maryam Zaree, která o svém životním příběhu natočila dokumentární film Narozena v Evínu.[7] Poměry ve věznici popsala ve své autobiografii také Marina Nematová. Na porušování lidských práv v Evínu upozornili i nositelka Nobelovy ceny Širín Ebadiová a bývalý prezidentský kandidát Mahdí Karrúbí.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hell on Earth: Inside Iran's brutal Evin prison. Fox News Dostupné online
- ↑ „Like the Dead in Their Coffins“ Torture, Detention, and the Crushing of Dissent in Iran. Human Rights Watch Dostupné online
- ↑ Iran’s Evin: Prison or Torture House? Amnesty International at the University of Toronto Dostupné online
- ↑ Iran: Former Inmates Shed Light On Secret Prison Ward. Radio Free Europe Radio Liberty, 27. 9. 2007 Dostupné online
- ↑ French academic Clotilde Reiss arrives home after Iran spying conviction. The Guardian, 16. 5. 2010 Dostupné online
- ↑ Inside Iran's most notorious jail, BBC 14. 6. 2006 Dostupné online
- ↑ Born In Evin. German Documentaries Dostupné online
- ↑ Reformer in Iran Publishes Account of a Prison Rape, The New York Times, 24. 8. 2009 Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věznice Evín na Wikimedia Commons
