Běloruské referendum v roce 1996

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sedmiotázkové referendum se konalo v Bělorusku 24. listopadu 1996. Čtyři otázky byly do referenda zařazeny prezidentem Alexandrem Lukašenkem a týkaly se změny data Dne nezávislosti, úpravy Ústavy Běloruska, změny zákonů týkající se prodeje půdy a zrušení trestu smrti. Nejvyšší sovět do referenda zařadil zbývající tři otázky týkající se úprav Ústavy navržené komunistickou a agrární frakcí, změny týkající se místních voleb a národních financí.

Všechny Lukašenkovy návrhy byly referendem schváleny, konkrétně změna národního dne Běloruska, úprava Ústavy, ponechání trestu smrti a zákaz prodeje půdy. Celkový počet účastnících se voličů měl být 84,1 %, ale toto referendum bylo - podobně jako jeho předchůdce v roce 1995 nebylo uznané mezinárodními organizacemi vč. Parlamentního shromáždění OSCE, jelikož porušovalo demokratické standardy a jiní referendum popsali jako další upevnění Lukašenkova diktátorství.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1996 prezident Lukašenko prezentoval své úpravy Ústavy Nejvyššímu sovětu. Nejvyšší sovět následně navrhl svůj vlastní návrh, jedno z jehož ustanovení by mělo úplně zrušit pozici prezidenta. Nakonec došlo k intervenci ze strany ruských orgánů a jejich snahu o domluvení kompromisu, mj. výslovná deklarace, že referendum nebude závazné.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Otázka 1: Den nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázání, jestli se nemá Den nezávislosti přesunout na 3. červenec, den osvobození Běloruska od Nacistického Německa v druhé světové válce.

Choice Votes %
Pro 5,450,830 89.4
Proti 646,708 10.6
Neplatné hlasy 83,925
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 2: Úpavy Ústavy navržené prezidentem[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázání, jestli schvalují úpravy Ústavy navržené prezidentem Lukašenkem. Ty by měly dramaticky zvýšit moc prezidenta, mj. by jeho dekrety měly mít sílu zákona, měl by získat téměř neomezenou kontrolu nad státním rozpočtem a jeho volební období by mělo být prodlouženo až do roku 2001.

Choice Votes %
Pro 5,175,664 88.2
Proti 689,642 11.8
Neplatné hlasy 316,157
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 3: Prodej půdy[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázáni, zdali schvalují svobodný prodej půdy.

Choice Votes %
Pro 948,756 15.6
Proti 5,123,386 84.4
Neplatné hlasy 109,321
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 4: Zrušení trestu smrti[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázáni, jestli si přejí zrušení trestu smrti.

Choice Votes %
Pro 1,108,226 18.2
Proti 4,972,535 81.8
Neplatné hlasy 100,702
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 5: Úpravy Ústavy navržené Nejvyšším sovětem[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázáni, jestli schvalují úpravy Ústavy navržené Nejvyšším sovětem.

Choice Votes %
Pro 582,437 10.0
Proti 5,230,763 90.0
Neplatné hlasy 368,263
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 6: Místní volby[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázáni, zda schvalují přímé volby do místních orgánů.

Choice Votes %
Pro 1,739,178 28.7
Proti 4,321,866 71.3
Neplatné hlasy 120,419
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Otázka 7: Financování státu[editovat | editovat zdroj]

Voliči byli dotázáni, zdali si přejí, aby všechny státní výdaje byly součástí národního rozpočtu.

Choice Votes %
Pro 1,989,252 32.8
Proti 4,070,261 67.2
Neplatné hlasy 121,950
Celkem 6,181,463 100
Voličská účast 7,346,397 84.1
Zdroj: Nohlen & Stöver

Následky[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv Lukašenko a Nejvyšší sovět podepsali dohodu o tom, že Nejvyšší sovět bude mít konečné slovo ohledně úprav Ústavy, Lukašenko tuto dohodu porušil. Jakmile byla vyhlášena nová verze Ústavy a byl sestavena nová Sněmovna reprezentantů, pouze s příznivci Lukašenka. Okolo 60 členů Nejvyššího sovětu, kteří odmítli novou Ústavu, pokračovalo ve své práci v Nejvyšším sovětu. Nejvyšší sovět byl později uznán jako legitimní parlament mezinárodní komunitou.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Díky několika porušení volebních norem a Lukašenkova způsobu využití státních médiích, pouze Rusko a pár dalších členů Společenství nezávislých států byli jedinými členy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě uznali výsledky referenda.

BHS zjistila, že:

  1. Místní volební komise, které měly být místními orgány sestaveny ne později, než měsíc před referendem, byly sestaveny jen 5 až 7 dní před ním.
  2. Prezident Lukašenko ilegálně odvolal Viktara Hanchara z funkce předsedy Centrální volební komise. Následkem tohoto odvolání bylo paralyzování komise, která měla sledovat, zda hlasování probíhá legálně.
  3. V okamžiku, kdy začalo hlasování (9. listopadu), nebyly volební místa vybaveny návrhy Ústav, o kterých se mělo hlasovat. Občané tedy nevěděli, pro co vlastně hlasují.
  4. Voliči byli ilegální cestou vyzýváni (a v mnoha případech nuceni), aby hlasovali před tím, než referendum oficiálně začalo. V okamžiku oficiálního začátku referenda již odhlasovala čtvrtina voličů.
  5. Hlasovací lístky byly vytištěny prezidentskou kanceláří a ne Centrální volební komisí. Následkem zde nebyla žádná evidence o celkovém počtu volebních lístků.
  6. Referendum nebylo financované ze státního rozpočtu, ale z neznámých charitativních organizacích. To je zakázáno zákonem. Centrální volební komise byla z financování referenda vyjmuta.
  7. Někdo agitoval ve prospěch návrhů prezidenta Lukašenka. V některých případech agitace probíhala dokonce přímo na volebních místech.
  8. Během referenda byl reprezentantům politických stran a dalším veřejným organizacím zakázán přístup do volebních míst a nebyly jim poskytnuté informace, které požadovali.
  9. Na volebních místech byl mnohokrát porušen zákon. Nebyla zde žádná zástěna, žádné návrhy nové Ústavy, voličům bylo povoleno hlasovat bez toho, aniž by se prokázali identifikačními dokumenty, pečeť na urně byla porušena a byla prokázané podvody s podpisem voličů.

Opozice také hovořila o zmanipulování referenda. Podle Siarhieje Kaliakinského, předsedy eurokomunistické frakce parlamentu, bylo zmanipulováno 20 až 50 procent hlasů. Předseda parlamentu Syamyon Sharetski prohlásil, že "referendum byla fraška a násilí na národu". Také prohlásil, že "výstupy tohoto referenda nemohou být akceptované nejen v Bělorusku, ale ani v mezinárodní komunitě". Opozice ani neuznala výsledky hlasování, ani výsledky předchozího hlasování z roku 1995. Opoziční strana BPF žádala o návratu k ústavě z roku 1994. Alena Skryhan, místopředsedkyně komunistické parlamentské frakce, prohlásila, že referendum znamená monopolizaci veškeré moci Kukašenkem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belarusian referendum, 1996 na anglické Wikipedii.