Červencové ultimátum

Červencové ultimátum bylo demarše předložené Rakousko-Uherskem Srbsku v odpovědi na atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este. Šlo o klíčovou událost takzvané červencové krize. Doručeno bylo v 18 hodin 23. července 1914^[1], obsahovalo seznam požadavků a přílohu popisující výsledky policejního vyšetřování atentátu v Sarajevu. Na odpověď mělo Srbsko 48 hodin.^[2]

Červencové ultimátum nezahrnovalo explicitní hrozbu vyhlášení války, ale hrozilo odvoláním rakousko-uherského vyslance, pokud by Srbsko nesouhlasilo s požadavky ultimáta. Ultimátum bylo cíleně tvrdé, vedené snahou porazit Srbsko buď diplomacií nebo lokalizovanou válkou. Obsahovalo celkem 10 bodů, z nichž nejspornější byly pátý a šestý:^[2]^[3]

První tři body požadovaly odstranění protirakouské propagandy z tisku a škol, zrušení spolků nepřátelských Rakousko-Uhersku a odstranění možnosti, aby mohly fungovat v budoucnu.
Čtvrtý bod požadoval odstranění všech armádních důstojníků a úředníků v administrativě, kteří prováděli protirakouskou propagandu (Rakousko-Uhersko slíbilo dodat jejich jména a usvědčující materiál).
Pátý bod požadoval, aby rakousko-uherské orgány mohly pomáhat srbským orgánům v potlačování protirakouského podvratného hnutí na území Srbska.
Šestý bod vyžadoval, aby Srbsko vyšetřilo atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a rakouské orgány se na vyšetřování mohly podílet.
Sedmý bod požadoval bezodkladné zatčení majora Voji Tankosiće a Milana Ciganoviće, zapletených do atentátu.
Osmý bod požadoval zabránění pašování munice přes rakousko-uherské hranice a potrestání srbských pohraničníků, kteří pomáhali při atentátu.
Devátý bod požadoval vysvětlení protirakouských výroků vysokých srbských hodnostářů po atentátu.
Desátý bod požadoval bezodkladné informování Rakouska-Uherska o všech opatřeních provedených v reakci na předcházející body.

Srbsko na ultimátum odpovědělo v určené lhůtě. Šestý bod výslovně odmítlo s odůvodněním, že odporuje srbské ústavě. Ostatní body sice formálně přijalo, ale většinou se jednalo o zastřené odmítnutí (např. Milana Ciganoviće, který měl být zatčen podle sedmého bodu, bělehradské policejní ředitelství odeslalo mimo Bělehrad a Srbsko oznámilo, že takovou osobu nezná).^[4]

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku July Ultimatum na anglické Wikipedii.

↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola IX., s. 323.
↑ ^a ^b CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 457–463.
↑ http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/rakousko-uherske-ultimatum-srbsku-23-7-1914/
↑ CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 463–473.

Externí odkazy

(anglicky) ultimatum
(anglicky) srbská odpověď

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[RAD-323-1] ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola IX., s. 323.

[:0-2] CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 457–463.

[:1-3] ttp://www.moderni-dejiny.cz/clanek/rakousko-uherske-ultimatum-srbsku-23-7-1914/

[:2-4] CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 463–473.

[1]

[2]

[3]

[4]