Přeskočit na obsah

Leopold II. Belgický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold II.
král Belgičanů
Portrét
Doba vlády17. prosince 186517. prosince 1909
Narození9. dubna 1835
Brusel, Belgie
Úmrtí17. prosince 1909 (ve věku 74 let)
Laeken, BelgieBelgie Belgie
PohřbenKrálovská hrobka v Laekenu
PředchůdceLeopold I.
NástupceAlbert I.
ManželkaMarie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská
PotomciLuisa Belgická
Štěpánka Belgická
Klementina Belgická
DynastieDynastie Sasko-Kobursko-Gothajská
OtecLeopold I. Belgický
MatkaLuisa Marie Francouzská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold II. Belgický (9. dubna 1835, Brusel17. prosince 1909, Laeken) byl v letech 18651909 druhým králem Belgičanů a v letech 1885 až 1908 autokratickým vládcem Svobodného státu Kongo.

Leopold se narodil v Bruselu jako druhý, ale nejstarší přeživší syn Leopolda I. a Luisy Orleánské. Následníkem svého otce na belgickém trůně se stal 1865 a vládl přesně 44 let až do své smrti, což byla dosud nejdelší vláda belgického panovníka. Zemřel, aniž zanechal legitimní syny. Současný belgický král je potomkem Leopoldova synovce a nástupce Alberta I. V Belgii je populárně označován jako „král stavitel“ (nizozemsky: Koning-Bouwheer, francouzsky: Roi-Bâtisseur) s odkazem na velké množství budov, urbanistických projektů a veřejných prácí, které zadal.

Leopold byl zakladatelem a jediným vlastníkem Svobodného státu Kongo, soukromého projektu podniknutého jeho jménem jako personální unie s Belgií. Využil Henryho Mortona Stanleyho, aby mu pomohl vznést nárok na Kongo, dnešní Demokratickou republiku Kongo. Na berlínské konferenci v letech 1884–1885 mu koloniální národy Evropy jeho nárok schválily s Svobodný stát Kongo mu svěřily. Leopold Kongo řídil pomocí žoldnéřské Force Publique pro svůj osobní zisk. Z území těžil jmění; zpočátku slonovinu a po zdražení přírodního kaučuku v 90. letech 19. století nucenou prací domorodého obyvatelstva ke sklizni a zpracování kaučuku.

Leopoldova administrativa Svobodného státu Kongo se vyznačovala zvěrstvy a systematickou brutalitou, včetně nucených prací, mučení, vražd, únosů a amputací rukou mužů, žen i dětí, když nebyla dodržena kvóta kaučuku. V roce 1890 a v jednom z prvních použití tohoto termínu popsal George Washington Williams praktiky Leopoldovy administrativy Svobodného státu Kongo jako „zločiny proti lidskosti“.[1][2] Tyto a další skutečnosti byly zjištěny za Leopoldovy vlády výpověďmi očitých svědků, mezinárodní vyšetřovací komisí prohlídkou na místě, investigativní žurnalistikou a aktivismem E. D. Morela a Casement Reportem z roku 1904.

I když bylo obtížné přesně odhadnout předkoloniální populaci a množství, o které se změnilo za Svobodného státu Kongo, odhady poklesu konžské populace během Leopoldovy vlády se pohybují od 1 do 15 milionů. Mezi příčiny poklesu patřily epidemické nemoci, násilné činy páchané režimem, těžký hladomor způsobený jednáním režimu a nízká porodnost během nejhoršího kaučokového teroru (v období od roku 1896 do roku 1903).[3][4][5]

V roce 1908 zprávy o úmrtích a zneužívání spolu s tlakem Congo Reform Association a dalších mezinárodních skupin přiměly belgickou vládu, aby správu Konga od Leopolda převzala během předposledního roku jeho vlády. Svobodný stát Kongo tak byl obnoven jako nové území, Belgické Kongo.

Princ Leopold se svými mladšími sourozenci – bratrem Filipem a sestrou Charlottou
Král Leopold II. a jeho manželka Marie Henrietta

Narodil se 9. dubna 1835 v Bruselu jako druhý ze tří synů prvního belgického krále Leopolda I. a jeho druhé manželky Louise d’Orléans, jeho starší bratr Ludvík Filip však zemřel jako roční dítě ještě před Leopoldovým narozením.

Roku 1865 nastoupil po smrti svého otce na belgický trůn. Proslul svou tvrdostí a bezcitností, především ke svému nejbližšímu okolí. Vládl čtyřicet čtyři let a zanechal Belgii bohatou a silnou – jak si přál.

Bohatství pocházelo především z afrického Konga, kolonie ve střední Africe, které dobyl svou politickou obratností bez vojenského zásahu. Roku 1885 se zde stal vládcem a dlouho to bylo jeho soukromé vlastnictví, Leopold se nechal oslovovat svrchovaným králem tohoto afrického státu. Byl jedním z největších vlastníků kolonií. Finančně podporoval cestovatele H. M. Stanleyho, který pro něho Kongo objevil. V kolonii panovalo otrokářství a Leopold zde prováděl bezohledné kořistnické hospodářství, těžil zde kaučuk a slonovinu. Jeho majetek dosahoval tří milionů liber. Podle časopisu History revue to odpovídá částce jedné miliardy dnešních liber. Podle různých pramenů byl Leopold jedním z největších masových vrahů v historii, neboť měl na svědomí smrt několika milionů lidí (odhady se velmi různí, ale obvykle se udává okolo 10 milionů). Další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky.[6][7][8][9]

V devadesátých letech 19. století se pokoušel pronajmout si britskou kolonii Súdán. V roce 1908 po zveřejnění exploatace Konga, které učinil novinář a politik Edmund Dene Morel, vypukla aféra, která vedla k tomu, že kontrolu nad teritoriem dosud známým jako Svobodný stát Kongo, převzal belgický stát, jemuž také později Leopold odkázal ve své závěti všechna svá vlastnická práva ke konžské kolonii.

Leopold II. se oženil 22. srpna 1853 s rakouskou arcivévodkyní Marií Henriettou Habsbursko-Lotrinskou (1836–1902), dcerou uherského palatina Josefa Antonína a jeho třetí manželky Marie Dorothey. Z manželství se narodily čtyři děti, tři dcery a jeden syn:

Poslední léta života

[editovat | editovat zdroj]

Pět dní před svou smrtí se král Leopold II. Belgický oženil 12. prosince 1909 se svou dlouholetou milenkou Blanche Zélií Joséphine Delacroix (1883–1948), s níž předtím zplodil dva nemanželské syny Luciena (1906–1984) a Philippa (1907–1914), které později uznal za svoje. Jeho pohřební průvod byl „vybučen“ davem[10] jako projev nesouhlasu s jeho vládou v Kongu.[11]

Vzhledem k tomu, že Leopold zemřel bez legitimního mužského potomka (syn Leopold zemřel ve věku deseti let 22. ledna roku 1869 na zápal plic poté, co spadl do rybníka; jeho smrt král těžce nesl), nastoupil po něm na belgický trůn mladší syn jeho mladšího bratra Filipa Albert (Filip a jeho starší syn Baudouin zemřeli ještě před Leopoldovou smrtí; Baudouin ve 22 letech bezdětný). Jejich potomci vládnou v Belgii dodnes.

V roce 2010 Louis Michel, bývalý ministr zahraničních věcí Belgie a tehdejší člen Evropského parlamentu a Evropské komise, označil Leopolda II za „vizionářského hrdinu“.[12]

Tituly a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Leopolda II. Belgického.
  • 24. březen 1837 – 16. prosinec 1840: Jeho královská Výsost korunní princ Leopold Belgický, princ sasko-kobursko-gothajský, vévoda saský
  • 16. prosinec 1840 – 17. prosinec 1865: Jeho královská Výsost Leopold, vévoda brabantský, princ belgický, princ sasko-kobursko-gothajský, vévoda saský[13]
  • 17. prosinec 1865 – 23. prosinec 1909: Jeho Veličenstvo Leopold, král Belgičanů
    • 1. červenec 1885 – 15. listopad 1908: Jeho Veličenstvo Leopold, král Belgičanů, vládce Konga

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
František Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Albrecht II. Brunšvický
 
 
Sofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Leopold I. Belgický
 
 
 
 
 
 
Jindřich XXIX. Reuss z Ebersdorfu
 
 
Jindřich XXIV. Reuss z Ebersdorfu
 
 
 
 
 
 
Žofie Teodora Castellsko-Remlingenská
 
 
Augusta Reussová z Ebersdorfu
 
 
 
 
 
 
Jiří August Erbašsko-Schönberský
 
 
Karolína Ernestina Erbašsko-Schönberská
 
 
 
 
 
 
Ferdinanda Henrietta ze Stolberg-Gedernu
 
Leopold II. Belgický
 
 
 
 
 
Ludvík Filip I. Orleánský
 
 
Ludvík Filip II. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Luisa Henrietta Bourbonská
 
 
Ludvík Filip Francouzský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Jan Maria Bourbonský
 
 
Luisa Marie Adéla Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Felicitas Estenská
 
 
Luisa Orleánská
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Marie Karolína Rakouská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie Habsburská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold II of Belgium na anglické Wikipedii.

  1. Confronting Genocide. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2010. Dostupné online. ISBN 978-9048198405. S. 31. (anglicky) 
  2. Hochschild, A. King Leopold's Ghost: A Story of Greed, Terror and Heroism in Colonial Africa. Houghton Mifflin, 1999. pp. 111–112
  3. Controverse over standbeelden van Leopold II: Waarom is de Belgische koning zo omstreden? [online]. 5 June 2020. Dostupné online. 
  4. FORBATH, Peter. The River Congo: The Discovery, Exploration and Exploitation of the World's Most Dramatic Rivers. [s.l.]: Harper & Row, 1977. Dostupné online. ISBN 978-0-06-122490-4. S. 278. (anglicky) 
  5. WERTHAM, Fredric. A Sign For Cain: An Exploration of Human Violence. [s.l.]: [s.n.], 1968. ISBN 978-0-7091-0232-8. (anglicky) 
  6. King Leopold's legacy of DR Congo violence. BBC. 2004-02-24. Dostupné online [cit. 2016-06-16]. 
  7. MLEJNEK JR., Josef. Srdce temnoty pekelného Leopolda. babylonrevue.cz [online]. Studentský spolek Babylon, 2020-06-12 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. ISSN 2570-7353. 
  8. BYSTROV, Michal. Leopold II. Belgický: Majitel státu, ve kterém ležely hromady useknutých rukou. Reflex. 2020-06-25, roč. 31, čís. 26, s. 52–56. Dostupné online [cit. 2020-12-06]. ISSN 0862-6634. 
  9. VODIČKA, Milan. Mladá Fronta DNES. 2020-07-04. Dostupné online [cit. 2020-12-06]. ISSN 1210-1168. 
  10. DARGIS, Manohla. The Horrors of Belgium's Congo [online]. www.nytimes.com, 2005-10-21 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. KEATING, Dave. How Belgium is being forced to confront the bloody legacy of King Leopold II [online]. New Statesman, 2020-06-09 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. PHILLIPS, Leigh. Ex-commissioner calls Congo's colonial master a 'visionary hero' [online]. EU Observer, 2010-06-22 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Royal Titles in Belgium - Titres Royaux en Belgique. www.heraldica.org [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]