Alexandr I. Bulharský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr I. Bulharský
Narození 5. dubna 1857
Verona
Úmrtí 23. října 1893 (ve věku 36 let)
Štýrský Hradec
Místo odpočinku Battenberg Mausoleum
Povolání důstojník
Manžel(ka) Johanna Loisingerová
Děti Assen Hartenau a Цветана фон Хартенау
Rodiče Alexandr Hesensko-Darmstadtský a Julie von Hauke
Příbuzní bratři Jindřich z Battenberku, Louis Battenberg a František Josef Battenberský
sestra Marie z Battenberku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Josef, princ Battenberský, (německy Alexander Joseph Prinz von Battenberg 5. dubna 1857, Verona23. října 1893 Štýrský Hradec) byl pod jménem Alexandr I. v letech 1879 — 1886 prvním knížetem znovuobnoveného autonomního bulharského státu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil jako druhý syn Alexandra, prince Hesensko-Darmstadtského a jeho morganatické manželky Julie hraběnky Hauke (pozdější princezny z Battenbergu).

Když byl v roce 1878 ustaven autonomní bulharský stát pod formální osmanskou suverenitou, měl být v jeho čele kníže zvolený bulharskou elitou a schválený evropskými mocnostmi. V rámci politického kompromisu mezi silným vlivem Ruska a obavami zbytku Evropy z rusofilního Balkánu, padla nakonec volba na Alexandra, jenž byl synovcem Marie Alexandrovny Ruské, manželky tehdejšího ruského cara Alexandra II.

Ačkoli měl Alexandr z počátku konzervativní postoje, začal po faktickém neúspěchu svého prorusko-absolutistického puče v letech 18811883 podporovat liberální politiku. Zasloužil se o spojení bulharského knížectví a Východní Rumélie ve formě personální unie na podzim roku 1885 a měl značný osobní podíl na odražení srbského útoku v témže roce. Tyto skutky mu přinesly velkou popularitu v Bulharsku, zároveň však nespokojenost Ruska nad jeho samostatnými aktivitami. To se neblaze odrazilo i na jeho rodinném životě — Alexandr usiloval o sňatek s pruskou princeznou Viktorií (dcerou pozdějšího německého císaře Fridricha III.), na přímý zásah kancléře Bismarcka však byl odmítnut kvůli obavám z toho, že by sňatek mohl být vnímán jako další nepřátelské gesto namířené proti Rusku.

V srpnu 1886 vypukl vojenský převrat, který Alexandra donutil urychleně opustit zemi. Ačkoli se Stambolovovi podařilo povstalce zpacifikovat a vrátit Alexandra na trůn, jeho pozice přestala být dlouhodobě udržitelná a v září téhož roku byl přinucen abdikovat. S hlubokým rozčarováním podepsal abdikační smlouvu se slovy „Bože, pomáhej Bulharsku.“ Regentem se stal Stambolov.

Sňatek a děti[editovat | editovat zdroj]

Alexandr se po své abdikaci stáhl z evropského veřejného života. 6. února roku 1889 se oženil s operní pěvkyní, bratislavskou rodačkou, Johannou Loisingerovou a přijal titul hraběte z Hartenau. Spolu měli dvě děti, syna Asena a dceru Cvetanu.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Alexandr zemřel nečekaně, v pouhých třiceti pěti letech věku a po sotva pětiletém manželství, 17. listopadu 1893 ve Štýrském Hradci. Jeho ostatky byly převezeny do Sofie a zde okázale, s poctami bulharského knížete, pochovány.

Bulharští vládci
Předchůdce:

Osmanské panství
poslední samostatný bulharský panovník: Konstantin II.
18791886
Alexandr I. Bulharský
Nástupce:
'regent': Stefan Stambolov
kníže (1887): Ferdinand I.