Ferdinand I. Rumunský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand I.
král Rumunů
Král Ferdinand I.
Král Ferdinand I.
Doba vlády 10. října 191420. července 1927
Korunovace 15. října 1922 v Alba Iulia
Úplné jméno Ferdinand Viktor Albert Meinrad Hohenzollern-Sigmaringen
Tituly rumunský král
Narození 24. srpna 1865
Sigmaringen, Německo
Úmrtí 20. července 1927
Sinaia, Rumunsko
Předchůdce Karel I. Rumunský
Nástupce Michal I. Rumunský
Manželka Marie Edinburská
Potomci Karel II. Rumunský
Alžběta Rumunská
Marie Rumunská
Mikuláš Rumunský
Ileana Rumunská
Rod Hohenzollern-Sigmaringen
Otec Leopold Hohenzollernský
Matka Infantka Antónie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand I. Rumunský, rodným jménem Ferdinand Viktor Albert Meinrad von Hohenzollern-Sigmaringen (24. srpna 186520. července 1927), byl druhý rumunský král z dynastie Hohenzollernů. Na trůn nastoupil 10. října 1914 po smrti svého strýce, krále Karla I., a vládl necelých 13 let až do své smrti. Za jeho vlády Rumunsko díky úspěchu na Pařížské mírové konferenci dosáhlo svého největšího územního rozmachu.

Život a vláda[editovat | editovat zdroj]

Budoucí král Ferdinand I. se narodil 24. srpna 1865 v Sigmaringenu v jižním Německu princi Leopoldu Hohenzollernskému a jeho ženě infantce Antonii Portugalské (1845–1913), dceři královny Marii II. Portugalské a krále Ferdinanda II. Portugalského.

Následníkem rumunského trůnu[editovat | editovat zdroj]

V době jeho narození nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl někdy stát vládcem Rumunska – i jeho strýc Karel jím byl zvolen teprve rok poté a králem se stal až roku 1881. Tehdy už však začínalo být zjevné, že se následníka nedočká (měl pouze jednu dceru, která zemřela ještě jako dítě) a že následnictví zřejmě přejde na linii jeho bratra a Ferdinandova otce Leopolda. Ten se za sebe tohoto nároku roku 1880 vzdal, stejně jako roku 1886 jeho prvorozený syn Vilém, pročež byl následníkem Karla I. roku 1889 rumunským parlamentem uznán právě Ferdinand.

10. ledna 1893 si v Sigmaringenu vzal za ženu Marii Edinburskou, dceru anglického prince Alfréda, vévody z Edinburghu a velkokněžny Marie Alexandrovny. Marie Edinburská byla vnučkou královny Viktorie a cara Alexandra II. a sestřenicí Mikuláše II.

Roku 1909 se stal v Rakousku 1174. rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1924 868. rytířem Podvazkového řádu.

Vilém II. a Ferdinand I. na britském plakátu z války.

Nástup na trůn a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Karel I. zemřel 10. října 1914, aniž stihl za Rumunsko vstoupit do první světové války – podle smlouvy podepsané roku 1883 se tak chystal učinit na straně Trojspolku, resp. Ústředních mocností (proti Rusku). Když ovšem na trůn nastoupil jeho synovec Ferdinand I., i přes své rodové vazby (rod Hohenzollernů vládl Německému císařství) byl toho názoru, aby se jeho země zúčastnila války spíše na straně Dohody, a 27. srpna 1916 do ní takto skutečně vstoupil.

Díky tomu získal Ferdinand I. přezdívku Loyal, jelikož respektoval svou přísahu rumunskému parlamentu z roku 1914: „Budu vládnout jako dobrý Rumun.“ Jejich hlavním přirozeným nepřítelem totiž bylo Rakousko-Uhersko (jedna z Ústředních mocností), na nějž Rumunsko vznášelo rozsáhlé územní nároky na národnostním základě.

Vstup Rumunska do války však ruské protiofenzivě prakticky nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Vojsko Rumunska sice proniklo hluboko do Sedmihradska (tehdy uherského), ale rakousko-německá armáda Rumuny přinutila ustoupit a Ústřední mocnosti obsadily skoro celé Rumunsko, ač v době dobytí Bukurešti (21. listopadu) zemřel rakouský císař František Josef I. Vysílení Rumuni podepsali v 7. května 1918 mír s Německem, protože Rumunsko nebylo schopno bez podpory Ruska pokračovat ve válce, ale po vyřazení Bulharska se Rumunsko 10. října 1918 opět zapojilo do konfliktu na straně Dohody, den před ukončením bojů na západní frontě a měsíc před definitivním koncem války.

Obraz Ferdinanda během korunovace 15. října 1922.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce byly taktika a úsilí Rumunů odměněny především na Pařížské mírové konferenci, která prostřednictvím dílčích smluv garantovala Rumunsku zisk Besarábie (od Ruska), Bukoviny (od Rakouska) a Transylvánie s Banátem (od Uherska, resp. Maďarska). Ferdinand se tak stal vládcem historicky nejrozsáhlejšího rumunského státu, tzv. Velkého Rumunska. Krátce po válce vedlo Rumunsko společně s Československem a Jugoslávií krátkou válku proti Maďarské republice rad. Rumunská vojska následně obsadila Budapešť, ale po restauraci maďarského království se v listopadu stáhla zpět na smluvně stanovená území (hranice byla potvrzena roku 1920). V již meziválečném klidu byl 15. října 1922 ve velkolepé ceremonii Ferdinand I. korunován rumunským králem na historickém trůnu v Karlově Bělehradě (Alba Iulia) v Sedmihradsku.

Ferdinand I. zemřel 20. července 1927 v královské rezidenci v Sinaii v nedožitých 62 letech na rakovinu. Je pochován v Curtea de Argeș. Na trůn po něm formálně nastoupil jeho šestiletý vnuk Michal I. (legitimní syn Ferdinandova nejstaršího syna Karla, který byl zbaven dědických práv pro svůj nezřízený způsob života), zastupován regentskou radou. Regentská rada měla 3 členy a jedním z nich byl Ferdinandův druhý syn, princ Mikuláš. Roku 1930 se ovšem Karel vrátil do země a dal se prohlásit králem Karlem II.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ferdinandovou ženou byla Marie Edinburská, kterou si vzal 10. ledna 1893 v Sigmaringenu. Měli 6 dětí, z nichž dvě dcery se provdaly do jiných balkánských monarchií:

  • Karel (1893–1953) – rumunský král v letech 19301940 ; měl celkem 2 syny
  • Alžběta (1894–1956) – vdala se za Jiřího II. Řeckého , v letech 1922–1924 byla řeckou královnou, bezdětná;
  • Marie (1900–1961) – byla ženou krále Alexandra I. Karadjordjeviće a v letech 1922–1934 královnou Jugoslávie, měli 3 syny včetně krále Petra II.;
  • Mikuláš (1903–1978) – druhorozený syn, byl krátce regentem za synovce Michala I., později vyloučen z rodu pro nepovolený sňatek, bez vlastních dětí;
  • Ileana (1909–1991) – nejmladší dcera, vzala si rakouského arcivévodu a toskánského prince Antona Habsburského , měli 2 syny a 4 dcery;
  • Mircea (1913–1916) – zemřel jako dítě během první světové války na tyfus.

Manželství nebylo příliš šťastné a za skutečného otce jeho posledních dvou potomků Ileany a Mircey je považován šlechtic, politik a královnin milenec Barbu Știrbey. Král Ferdinand je však uznával za vlastní.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Anton Alois von Hohenzollern-Sigmaringen
 
 
Karel von Hohenzollern-Sigmaringen
 
 
 
 
 
 
Amálie Zephyrine ze Salm-Kyrburg
 
 
Karel Antonín Hohenzollernský
 
 
 
 
 
 
Pierre Murat
 
 
Marie Antoinette Muratová
 
 
 
 
 
 
Luisa d'Astorg
 
 
Leopold Hohenzollernský
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
Karel Ludvík Fridrich Bádenský
 
 
 
 
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
Josefína Bádenská
 
 
 
 
 
 
Claude de Beauharnaise
 
 
Stéphanie de Beauharnais
 
 
 
 
 
 
Adrienne de Lezay-Marnésia
 
Ferdinand I. Rumunský
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
Ferdinand II. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Friedrich Josef Koháry de Csábrág
 
 
Maria Antonia Koháry de Csábrág
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Valdštejnsko-Wartenberská
 
 
Antonie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Jan VI. Portugalský
 
 
Petr I. Brazilský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Španělská
 
 
Marie II. Portugalská
 
 
 
 
 
 
František I. Rakouský
 
 
Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel I.
Znak z doby nástupu Rumunský král
18811914
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michal I.