Michal I. Rumunský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michal I.
král Rumunů
Král Michal I. v roce 2007
Král Michal I. v roce 2007
Doba vlády 20. červenec 19278. červen 1930 (první vláda)
6. září 194030. prosinec 1947 (druhá vláda)
Korunovace 6. září 1940
Tituly rumunský král
velkovévoda z Alba-Julia
princ Hohenzollernsko-Sigmaringenský
Narození 25. října 1921
Sinaia, Rumunsko
Úmrtí 5. prosince 2017 (ve věku 96 let)
Aubonne, Švýcarsko
Pochován Curtea de Argeș
Předchůdce Ferdinand I. Rumunský
Karel II. Rumunský (druhá vláda)
Nástupce Karel II. Rumunský
Nastolení republiky
(druhá vláda)
Manželky Anna Bourbonsko-Parmská
Potomci Markéta Rumunská
Elena Rumunská
Irina Rumunská
Sofie Rumunská
Marie Rumunská
Rod Hohenzollern-Sigmaringen
Otec Karel II. Rumunský
Matka Helena Řecká a Dánská
Podpis Podpis

Michal I. Rumunský (rumunsky: Mihail I.) (25. října 19215. prosince 2017[1][2]) byl mezi lety 19271930 a poté opět během let 19401947 čtvrtý a poslední rumunský králdynastie Hohenzollernů. Michal I. abdikoval po komunistickém převratu 30. prosince 1947 v Rumunsku a emigroval do Švýcarska.

Byl nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání – Řádu vítězství. V době jeho udělení byl nejmladším nositelem řádu, získal jej jako vrchní velitel rumunské armády za přechod z německé na sovětskou stranu.

Život a vláda[editovat | editovat zdroj]

Princ Michal Rumunský nebo princ Michal Hohenzollernský (Michal Hohenzollern-Sigmaringen) se narodil 25. října 1921 na zámku Peleș v Sinaia v Rumunsku korunnímu princi Karlovi a jeho ženě Heleně Řecké a Dánské. Michal (či Michael) je prapravnuk královny Viktorie a bratranec ze třetího kolena královny Alžběty II. Od roku 1925 byl Michal určen jako nástupce krále Ferdinanda I.

Když nastoupil Michal na trůn jako šestiletý, dostal se (ačkoli sám nevládl) na titulní stranu časopisu Time, a byl nejmladší žijící osobou, která se objevila na titulní straně tohoto časopisu.

První vláda[editovat | editovat zdroj]

Když 20. července 1927 zemřel král Ferdinand I., nastoupil po něm tehdy šestiletý princ Michal, jelikož jeho otec, budoucí král Karel II., se musel (tehdy ještě ženatý s Helenou Řeckou a Dánskou) dědičného práva zříci kvůli svému záletnictví a poměru s Elenou Lupescu. Za nezletilého krále Michaela vládla regentská rada. Michael ovšem nebyl králem dlouho, jelikož se jeho otec samozvaně vrátil v roce 1930Francie a byl prohlášen králem. Během své vlády zavedl jeho otec král Karel II. královskou diktaturu.

Druhá vláda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní převrat krále Michala.
Antonescu a král Michal I.v roce 1941 sledují vojenské operace - Michal I. později vedl státní převrat, který v srpnu roku 1944 vedl k "přeběhnutí" Rumunska na stranu spojenců.

Král Karel II. ovšem zůstal králem pouze do 6. září 1940, kdy musel abdikovat ve prospěch tehdy devatenáctiletého Michala, a to v důsledku druhé vídeňské arbitráže, kvůli níž ztratilo Rumunsko území Severní Bukoviny, Besarábii, severní Sedmihradsko a Jižní Dobrudžu. V zemi měl ostatně v té době největší vliv maršál Ion Antonescu, který pokračoval ve své vládě nad Rumunskem. Král Michal od té doby svého otce již nikdy neviděl.

V roce 1944 se král Michal, který měl jen minimum pravomocí, rozhodl přiklonit na stranu spojenců a provedl převrat, při kterém nechal uvěznit Iona Antonescu a Rumunsko přešlo na stranu spojenců. Antonescův spojenec Adolf Hitler již před převratem králi nedůvěřoval a byl připraven ho nahradit jeho bratrancem arcivédodou Štěpánem Habsbursko-lotrinským, který žil od roku 1942 v Rumunsku.[3]

Král Michal I. byl posledním monarchou za Železnou oponou, který přišel o trůn. Na konci války byl král Michal I. americkým prezidentem Harry S. Trumanem vyznamenán Řádem záslužné legie a byl také Stalinem dekorován Řádem vítězství za odvahu během královského převratu.

Od roku 1945, kdy se vlády v Rumunsku za podpory Sovětského svazu pevně ujala Komunistická strana Rumunska, měl jen pouhou formální úlohu i pravomoci. Král se i přesto těšil od převratu v roce 1944 velké oblibě.

Abdikace a exil[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1947 se vydal na svatbu budoucí královny Alžběty II., kde poznal princeznu Annu Bourbonsko-Parmskou. Během pobytu v Londýně, také odmítl nabídku azylu od Winstona Churchilla. Komunisté v čele s premiérem Grozou doufali, že se král z Británie nevrátí. Ten se ale vrátil a oznámil, že se s princeznou Annou ožení, což by zvýšilo oblíbenost monarchie v Rumunsku a narušilo přípravy komunistů na změnu režimu. Proto byl 30. prosince 1947 komunistickými jednotkami obklíčen královský palác a král Michal přinucen komunisty v čele s premiérem Petru Grozou a Gheorghiu-Dejem k abdikaci s poznámkou, že jako loutka by Grozovi tolik nevadil, ale Moskva nebude tolerovat za železnou oponou ani formální monarchii. Král sice poukázal na vlastní popularitu v zemi, ale Gheorghe Gheorghiu-Dej odpověděl, že právě proto chtějí aby sám odešel a nebyl příčinou nepokojů a překážkou pro nastolení socialismu. Také mu připomněli, že palác je obklíčen a telefon odstřižen, a že když abdikaci nepodepíše bude popraveno tisíc uvězněných studentů.[4] Král se tedy rozhodl podpsat předem připravený abdikační dokument:

My Michal První, král rumunský, zdravíme všechny současníky i generace budoucí! V posledních letech prodělal život rumunského státu hluboké politické, společenské a hospodářské změny, jež přetvořily vztahy mezi složkami vlády. Tyto vztahy nepředstavují současný stav státu, jak je dán ústavou. Instituce monarchie je velkou překážkou nastoupeného vývoje země. Usilovně jsem přemýšlel a s plným souhlasem zodpovědných úřadů na tomto místě abdikuji, jménem svým i svých potomků, na všechny nároky, které jsem si doposud činil jako král Rumunska na rumunský trůn. Opouštím rumunský lid, který si svobodně vybral novou formu státu. V Bukurešti dnes, 30. prosince 1947.

Po abdikaci byl 3. ledna 1948 donucen opustit Rumunsko a s sebou odvezl i královskou korunu. Již v březnu téhož roku odvolal svou abdikaci s tím, že byla vynucena násilí a je tak neplatná. Na oplátku byl rumunskými úřady zbaven rumunského občanství. Bývalý monarcha žil nějakou dobu v Londýně i se svou manželkou, Annou Bourbonsko-Parmskou, kterou si vzal 10. června 1948Athénách. Pár poté žil v italské Florencii, než se v roce 1950 přestěnoval do švýcarského města Lausanne. V exilu se Michal živil jako farmář, pilot a podnikatel.

Návrat do země a rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

Král Michal a královna Anna na rumunské poštovní známce (2014).

Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescu přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v Curtea de Argeș. Po cestě z letiště byl ale zadržen policií a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během Velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z bývalého královského paláce k milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta Iona Iliescu, že dvakrát neumožnila králi návrat do země v letech 1994 a 1995. Poté co se v roce 1996 stal prezidentem Emil Constantinescu, bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.

Od té doby žil střídavě v Aubonne ve Švýcarsku a v Rumunsku na zámku Săvârșin nebo přímo v Bukurešti v Alžbětině paláci, který k doživostnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho používá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích Peleș a Pelișor.

V roce 2006 se bývalý král umístil na 25. místě v soutěži 100 největších Rumunů. U příležitosti svých devadesátých narozenin v říjnu 2011 vystoupil před rumunským parlamentem.

I přes více jak 40 let komunistické vlády se král Michal těšil v Rumunsku značné oblibě.[zdroj?] V průzkumu z roku 2012 se stal osobností s největší důvěrou, daleko před místními politiky a u příležitosti jeho 91. narozenin bylo v říjnu toho roku na jeho počest přejmenováno náměstí v Bukurešti.[5][6] V dalšími průzkumu z roku 2013 45% dotázaných Rumunů uvedlo, že mají o králi dobré či velmi dobré mínění, zatímco opak uvedlo pouze 6,5% dotázaných. Téměř stejné oblibě se těší královská rodina jako celek.[7]

Závěr života a skon[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2016 oznámila královská rada, že se král Michal stahuje ze zdravotních důvodů z veřejného života. Jeho povinnosti na sebe převzala nejstarší dcera Margarita. Král Michal I. zemřel 5. prosince 2017 ve Švýcarsku ve věku 96 let.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Manželkou krále Michala byla Anna Bourbonsko-Parmská, kterou si vzal 10. června 1948Athénách. Z manželství se narodilo pět dcer:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Rumunská královská standarta.
  • 25. říjen 1921 – 4. leden 1926: Jeho královská výsost Princ Michal Rumunský, princ Hohenzollernsko-Sigmaringenský
  • 4. leden 1926 – 20. červenec 1927: Jeho královská výsost Michal korunní princ rumunský, princ Hohenzollernsko-Sigmaringenský
  • 20. červenec 1927 – 8. červen 1930: Jeho veličenstvo král Michal I. Rumunský
  • 8. červen 1930 – 6. září 1940: Jeho královská výsost Michal, velkovévoda z Alba-Julia, korunní princ rumunský
  • 6. září 1940 – 10. května 2011: Jeho veličenstvo král Michal I. Rumunský, princ Hohenzollernsko-Sigmaringenský
  • 10. května 2011 – 5. prosinec 2017: Jeho veličenstvo král Michal I. Rumunský

Rumunské řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Čestné doktoráty:
    • Academia de Studii Economice din București[8]
    • Universitatea de Ştiinţe Agronomice şi Medicină Veterinară[9]
    • Universitatea Creștină "Dimitrie Cantemir"[10]
    • Universitatea Politehnica din București[11]
    • Universităţea din Piteşti[12]
    • Bukureštská univerzita[13]
    • Universitatea de Medicină și Farmacie "Victor Babeș[14]
    • Universitatea Politehnica Timișoara[15]
    • Universitatea de Științe Agricole și Medicină Veterinară Cluj-Napoca[16]
    • Universitatea Naţională de Apărare "Carol I[17]
    • Alexandru Ioan Cuza University[18]

Zahraniční řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael I of Romania na anglické Wikipedii.

  1. Radio Romania International - Romania’s last king Mihai I dies at the age of 96. Radio Romania International [online].  [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.  
  2. Ve Švýcarsku zemřel rumunský král Michal I.. ceskatelevize.cz [online]. 2017-12-05 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.  
  3. DEVERE-SUMMERS, Anthony. Válka a evropské královské rody. 1. vyd. Olomouc : Jota, 1998. 226 s. ISBN ISBN 80-7217-074-0. Kapitola 26, s. 181. (česky)  
  4. DEVERE-SUMMERS, Anthony. Válka a evropské královské rody. 1. vyd. Olomouc : Jota, 1998. 226 s. ISBN ISBN 80-7217-074-0. Kapitola 26, s. 183–185. (česky)  
  5. (anglicky)Největší důvěru mezi Rumuny má král Michal.
  6. (anglicky)Bukurešt'ské náměstí bude pojmenováno na počet 91. narozenim krále Michala.
  7. (rumunsky) 41% Rumunů by hlasovalo pro zachování zemi, 27,2% by si vybral monarchii - INSCOP
  8. Familia Regala – Comunicate si mesaje [online]. Familiaregeala.ro, [cit. 2014-12-29]. [1]. (anglicky) 
  9. Familia Regala – Comunicate si mesaje [online]. Familiaregeala.ro, [cit. 2014-12-29]. [2]. (anglicky) 
  10. Universitatea Crestina DIMITRIE CANTEMIR [online]. Ucdc.ro, [cit. 2014-12-29]. [3]. (anglicky) 
  11. Majestatea Sa Regele Mihai I distins cu titlul de Doctor Honoris Causa la UPB [online]. Upb.ro, [cit. 2014-12-29]. [4]. (anglicky) 
  12. Principesa Margareta, Doctor Honoris Causa la Pitesti [online]. Ziare.com, 29 December 2014, [cit. 2014-12-29]. [5]. (anglicky) 
  13. Doctor Honoris Causa [online]. [cit. 2014-12-29]. [6]. (anglicky) 
  14. Regele Mihai, "Doctor Honoris Causa" al UMF Timisoara – Romania Libera [online]. RomaniaLibera.ro, [cit. 2014-12-29]. [7]. (anglicky) 
  15. Regele Mihai a primit titlul de Doctor Honoris Causa al Universităţii Politehnica din Timişoara, la Săvârşin [online]. adevarul.ro, [cit. 2014-12-29]. [8]. (anglicky) 
  16. Familia Regala – Activitati curente [online]. Familiaregalia.ro, [cit. 2014-12-29]. [9]. (anglicky) 
  17. Regele Mihai I, Doctor Honoris Causa al Universității Naționale de Apărare Carol I [online]. Romaniaregala.ro, [cit. 2014-12-29]. [10]. (anglicky) 
  18. Regele Mihai, distins cu titlul de Doctor Honoris Causa al Universității din Iași [online]. Romaniaregala.ro, [cit. 2014-12-29]. [11]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ferdinand I.
Znak z doby nástupu Rumunský král
19271930
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel II.
Předchůdce:
Karel II.
Znak z doby nástupu Rumunský král
19401947
Znak z doby konce vlády Nástupce:
republika