Ernest Chausson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernest Chausson
Ernest Chausson.jpg
Základní informace
Narození 20. ledna 1855
Paříž
Úmrtí 10. června 1899 (ve věku 44 let)
Limay
Žánry opera a symfonie
Povolání dirigent, hudební skladatel a klavírista
Nástroje klavír
Významná díla Les Caprices de Marianne
Poème
Manžel(ka) Jeanne Chausson (od 1883)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernest Chausson (20. ledna 1855, Paříž10. června 1899, Limay) byl přední francouzský skladatel éry romantismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Chausson se narodil v roce 1855 do bohaté rodiny. Jeho otec mu platil soukromého učitele, který jej měřil podle těch nejvyšších měřítek. Nejprve byl předurčen na právnickou dráhu, ale nakonec práva opustil a začal soukromě studovat u skladatele Césara Francka.

V jeho orchestrálních dílech je cítit veliký vliv svého učitele, Francka, ale i jiných velkých skladatelů, např. Richarda Wagnera, jehož opery ovlivnily několik významných skladatelů své doby. Mezi Chaussonova nejvýznamnější díla patří i jeho jediná opera Le Roi Arthus (188695), která zpracovává téma lásky na dvoře krále Artuše. V jeho díle nalézáme jak těžké chromatické harmonie, ohromující orchestraci, tak i velkou individuální krásu. Dodnes nesmrtelné jsou i jeho díla pro orchestr mezi něž patří hlavně Poème de l'amour et de la mer z roku 1882. Nádhernou hudbu najdeme i v jeho symfoii a komorní hudbě.

Chausson byl šťastně ženat, měl pět dětí a znal se s několika významnými osobnostmi své doby, např. s Claudem Debussy, Henrim Duparcem, Gabrielem Faurém nebo s Isaacem Albénizem. Jeho život však neměl dlouhého trvání.

Zemřel v Linay 10. června roku 1899 po tragické nehodě na kole, při níž na místě zemřel. Je pochován v Paříži na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • op. 1 Cinq fantaisies pour piano (1879-80)
  • op. 2 Sept mélodies
  • op. 3 Klavírní trio g-moll (1881)
  • op. 4 Les caprices de Marianne, comédie lyrique (libreto Alfred de Musset,1882–1884)
  • op. 5 Viviane,symfonická báseň podle Artušovské legendy (1882, rev. 1887)
  • op. 6 Deux motets pour voix, violon et orgue (1883)
  • op. 7 Hélène, drame lyrique (libreto Leconte de Lisle (1883–1884)
  • op. 8 Quatre mélodies (slova Maurice Bouchor)
  • op. 9 Hymne védique pro čtyři hlasy a orchestr na slova Leconte de Lisle, 1886)
  • op. 10 Solitude dans les bois, symfonická báseň (1886)
  • op. 11 Deux duos pour voix (slova Théodore de Banville a Honoré de Balzac, 1883)
  • op. 12 Trois motets pro čtyři hlasy violoncello, harfu a varhany (1886)
  • op. 13 Quatre Mélodies (slova Paul Verlaine, Jean Lahor, Villiers de L'Isle-Adam a Leconte de Lisle, 1885–1887)
  • op. 14 La caravane (slova Théophile Gautier,1887)
  • op. 15 Chant nuptial,(slova Leconte de Lisle, 1887–1888)
  • op. 16 Trois Motets
  • op. 17 Chansons de Miarka (slova Jean Richepin, 1888)
  • op. 18 La Tempête (hudební scéna dle Shakespearovy Bouře pro zpěv a malý orchestr, 1888)
  • op. 19 Poème de l'amour et de la mer pro zpěv a orchestr na slova Maurice Bouchora (1882–1893)
  • op. 20 Symphonie en si bémol majeur (1889-90)
  • op. 21 Concert pour piano, violon et quatuor à cordes en ré majeur (1889-91)
  • op. 22 La légende de Sainte Cécile, hudební scéna podle básně Maurice Bouchora (1891)
  • op. 23 Le Roi Arthus, drame lyrique en trois actes (1886-95)
  • op. 24 Serres chaudes (slova Maurice Maeterlinck, 1893–1896)
  • op. 25 Poème pro housle a orchestr(1896)
  • op. 26 Quelques Danses pour piano (1896)
  • op. 27 Trois Lieder (slova Camille Mauclair, 1896)
  • op. 28 Chants de Shakespeare
  • op. 29 Ballata (původní název Canzoniere di Dante, slova Dante Alighieri, 1896-7)
  • op. 30 Quatuor avec piano en la majeur (1897)
  • op. 31 Vêpres pour le commun des vierges pro varhany (1897)
  • op. 32 Soir de fête, symfonická báseň (1897-8)
  • op. 33 Pour un arbre de Noël (píseň, 1898)
  • op. 34 Deux poèmes (slova Paul Verlaine, 1898)
  • op. 35 Quatuor à cordes en ut mineur (1897-9)
  • op. 36 Deux Mélodies (1898)
  • op. 37 Chanson perpétuelle pro soprán a orchestr na slova Charlese Crose 1898)
  • op. 38 Paysage pour piano (1895)
  • op. 39 Pièce pour violoncelle ou alto et piano (1897)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Charles Oulmont: Musique de l'amour. I. Ernest Chausson et „la bande à Franck“, coll. „Temps et visages“ nouvelle série, Desclée de Brouwer et Cie, 1935.
  • Paul-Gilbert Langevin: Musiciens de France, la génération des grands symphonistes, La Revue Musicale, Paris, 1979.
  • Jean Gallois: Ernest Chausson, Paris, Fayard, 1994.
  • Numéro 'Ernest Chausson', Ostinato rigore. Revue internationale d'études musicales 14, Paris, Jean-Michel Place, 2000.
  • Numéro spécial consacré à Ernest Chausson, La Revue Musicale, Editions Richard Masse, 1925.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]