Marianniny rozmary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marianniny rozmary
Ilustrace Eugèna Lamiho ke hře z roku 1884
Ilustrace Eugèna Lamiho ke hře z roku 1884
Základní informace
Původní název Les caprices de Marianne
Autor Alfred de Musset
Žánr romantická divadelní hra
Země Francie
Jazyk francouzština
Premiéra 14. června 1851
(vydáno 1833)[1]
Místo premiéry Paříž, Comédie-Française
Překlad Julius Beck
Mutace česká, Brno: České národní divadlo 1919[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marianniny rozmary (Les caprices de Marianne), v jiném překladu Marianniny vrtochy, nebo Rozmary Marianniny, je romantická divadelní hra v próze o dvou jednáních francouzského prozaika, dramatika a básníka Alfreda de Musseta.[3]

Musset hru poprvé publikoval roku 1833 v literárním časopise Revue des deux Mondes a roku 1840 ji zařadil do knižního vydání svých her Comédies et proverbes (Komedie a proverby). Prvního uvedení na jevišti se hra dočkala až roku 1851 v pařížském divadel Comédie-Française.[1]

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Nesmělý Coelio již několik týdnů miluje krásnou Mariannu, vdanou za šedesátiletého bohatého Klaudia. Samotná Marianna je velice pyšná a jeho milostné dopisy bez přečtení trhá. Nepomáhají ani serenády zpívané pod jejími okny. Těch si však všiml Klaudius, obává se toho, že má Marianna milence a plánuje pomstu.

Mezitím Coelio požádá o pomoc svého nejbližšího přítele Oktáva, cynického a lehkovážného muže, který žije jen večírky, vínem a rozkoší. Mariannu začne svádět, ale ta se mu zpočátku jen vysmívá. Pak však jeho kouzlu podlehne, v čemž hraje svou roli i slepá žárlivost jejího manžela. Pozve Oktáva o půlnoci do svého pokoje, Oktáv však, jako věrný přítel, pošle k Marianně namísto sebe Coelia.

Po odchodu Coelia obdrží Oktáv od Marianny spěšný dopis, ve kterém mu píše, aby k ní nechodil, protože její manžel nechal dům obklíčit vrahy, kteří jej mají zabít. Oktáv spěchá Coelia varovat, ale je již pozdě. Coelio měl sice ještě možnost utéci, ale v domnění, že jej Oktáv oklamal a vyslal úmyslně na smrt, aby měl Mariannu jen sám pro sebe, se nechá zabít.

Oktáv truchlí pro přítele a uvědomuje si, že byl na rozdíl od něho ušlechtilým člověkem, který by dokázal zasvětit celý svůj život milované ženě. Odmítá Marianninu lásku, protože nedovede milovat, slovy: „Já vás nemiluji, Marianno. Coelio Vás miloval!“[4]

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání a inscenace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Les caprices de Marianne – BnF - Notice bibliographique
  2. a b Marie Voždová, Jiří Špička: Francouzská a italská dramatická tvorba na moravských a slezských divadelních scénách, Univerzita Palackého, Olomouc 2007, S. 316-317.
  3. FRYČER, Jaroslav a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha: Libri 2002, S. 520.
  4. MUSSET, Aldred de: Dílo. Praha: SNKLU 1966. S.635, přeložil Karel Kraus.
  5. WARRACK John, WEST, Evan.Oxfordský slovník opery. 1. vydání. Praha: Iris a Knižní kklub 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 481.
  6. Aldred de Musset - IMDb (Internet Movie Database)
  7. Archiv Národního divadla
  8. Marianibby rozmary - Panáček v říši mluveného slova

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]