Henri Duparc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henri Duparc
Základní informace
Narození 21. ledna 1848
Paříž
Úmrtí 12. února 1933 (ve věku 85 let)
Mont-de-Marsan
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Duparc (21. ledna 1848 Paříž12. února 1933 Monte-de-Marsan) byl přední francouzský skladatel druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, představitel romantismu. Svou popularitu si získal především jako spolutvůrce (spolu s Gabrielem Faurém) francouzské melodie či umělecké písně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Henri Duparc na fotografii z devadesátých let.

I když ho hudba fascinovala již od dětských let, byl předurčen na právnickou kariéru. Nakonec však hudba zvítězila a během svých studií se poznal se svým vzorem a spolužákem Césarem Franckem, který mu poskytl několik užitečných rad týkajících se hudby a stal se jeho dobrým přítelem. Franckovým radám byl tak přístupný, že několik svých raných prací i zničil.

Je nutno dodat, že ač je někdy považován spolu s Faurém za tvůrce francouzské melodie či umělecké písně, jeho nízký počet děl je často srovnáván s podobě plodným skladatelem Gustavem Charpentierem. Jeho dílo totiž čítá jen cca. šestnáct písní a jedno či dvě instrumentální díla. Špatně se prosazoval i kvůli své uzavřenosti.

Jeho vrcholné dílo se nejčasněji datuje od roku 1868, kdy do roku 1884 složil svých šestnáct písní, některé s alternativním orchestrálním doprovodem, o něž se nyní opírá jeho pověst. Jeho písně jsou především romantické, téměř wagnerovské, ale lze zde poznat vliv impresionisty Debussyho. Jeho uměleckou kariéru ukončila v roce 1885 srdeční mrtvice, po které se rozhodl, že komponování nechá. Následně se na popud svých nejbližších odstěhoval na venkov, kde se začal zajímat především o svou milovanou rodinu, malířství, historii a literaturu.

Na počátku 20. století oslepl. Jako věřící navštívil několikrát Lurdy a doufal v zázrak. Ke konci života ochrnul. Většinu svých posledních let strávil ve Švýcarsku. Zemřel 12. února 1933 ve francouzském Monte-de-Marsan. Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Paříži, 7 avenue de Villars
  • Six rêveries pour piano (1863-65)
  • Sonate pour violoncelle et piano (1867)
  • Feuilles volantes pour piano (1867-69)
  • Cinq mélodies, op. 2 (zpěv a klavír, 1869)
  • Beaulieu pour piano (1869)
  • Au pays où se fait la guerre (text Théophile Gautier, zpěv a klavír, 1869-70)
  • L'Invitation au voyage (text Charles Baudelaire, 1872, zpěv a klavír, orchestrální verse 1892–95)
  • La vague et la cloche (text François Coppée, zpěv a klavír, 1873)
  • Suite d'orchestre (ztraceno, 1872)
  • Phidylé (text Leconte de Lisle, zpěv a klavír, 1889, verse s orchestrem 1891–92)
  • Laendler, suite de valses pour orchestre (zničeno, 1873)
  • Laendler (pro dva klavíry, 1873)
  • Poème nocturne pro orchestr (1874)
  • Elégie (text Ellen MacSwinny podle Thomase Moorea, zpěv a klavír, 1874)
  • Extase (text Jean Lahor, zpěv a klavír, 1874)
  • Lénore, symfonická báseň podle balady Gottfrieda Augusta Bürgera (1875, verse pro dva klavíry Camille Saint-Saëns 1875)
  • Suite pour le piano (ztraceno,1877)
  • Le manoir de Rosemonde (text Robert de Bonnières, zpěv a klavír, 1879)
  • Roussalka (opera podle Alexandra Sergejeviče Puškina, nedokončeno, 1879-95)
  • Sérénade (text Gabriel Marc, zpěv a klavír, 1880)
  • Benedicat vobis Dominus (moteto pro 3 smíšené hlasy a varhany, 1882)
  • Lamento (text Théophile Gautier, zpěv a klavír, 1883)
  • Testament (text Armand Silvestre, zpěv a klavír, 1883)
  • La vie antérieure (text Charles Baudelaire, zpěv a klavír, 1884)
  • Recueillement (zničeno, zpěv a klavír, 1886
  • Danse lente (z opery Rusalka, 1892)
  • Aux étoiles pour piano (1910)
  • Aux étoiles (orchestr, 1911)
Literární práce a dopisy
  • César Franck pendant le Siège de Paris, in « Revue musicale », Paris, December 1922.
  • Souvenirs de la Société Nationale, in « Revue de la Société internationale de Musique », Paris, December 1912.
  • Lettre à Chausson, in « Revue musicale », December 1925.
  • Duparc Henri : Une Amitié mystique, d'après ses lettres à Francis Jammes. (Preface and comments by G. Ferchault). Mercure de France, Paris, 1944.
  • Gérard, Y. (Ed.). Lettres de Henri Duparc à Ernest Chausson, in « Revue de Musicologie » (N° 38) 1956, p. 125.
  • Sérieyx, M.-L. (Ed.). Vincent d’Indy, Henri Duparc, Albert Roussel : lettres à Auguste Sérieyx. Lausanne, 1961.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Northcote, S. The Songs of Henri Duparc. London: D. Dobson, 1949. 124 pp.
  • Von der Elst, N. Henri Duparc : l’homme et son oeuvre. (Thesis). Paris: Université de Paris, 1972, & Utrecht, 1972.
  • Fabre, M. L'image de Henri Duparc dans sa correspondence avec Jean Cras. 1973.
  • Fellot, H. Lieder français : Henri Duparc, in « Revue Musicale de Lyon ». Lyon, 30 March 1904.
  • Chantavoine, J. Henri Duparc, in « La Revue Hebdomadaire », Paris, 5 May 1906.
  • Aubry, G.-J. Henri Duparc, in « La vie musicale de Lausanne », Lausanne, 1 February 1908.
  • Jammes, Francis. L'Amour, les Muses et la Chasse, in « Mercure de France », Paris, 1922, p. 172 et al.
  • Fauré, Gabriel. Opinions musicales. Paris: Rieder, 1930.
  • Imbert, M. Henri Duparc, in « La Petite Maîtrise », Schola Cantorum de París, March 1933.
  • Ansermet, Ernest. Un émouvant témoignage sur la destinée d'Henri Duparc, in « Revue Musicale », Paris, April 1933.
  • Bréville, P. Henri Fouques Duparc 1848-1933, in « La Musique Française », Paris, May 1933.
  • Merle, F. Psychologie et Pathologie d'un artiste: Henri Duparc. Bordeaux: Imprimerie de l'Université (Bordeaux), 1933.
  • Oulmont, C. Henri Duparc, ou de L'Invitation au Voyage à la Vie éternelle. Paris: Desclée de Brouwer & Cie, 1935.
  • Oulmont, C. Un Duparc inconnu, in « Revue musicale », Paris, July–August 1935.
  • Stricker, R. Henri Duparc et ses mélodies. (Thesis). Paris: Conservatoire national de musique, 1961.
  • Rigault, J.-L. Les mélodies de Duparc, Autour de la mélodie française. Rouen, 1987, p. 71-86.
  • Stricker, R. Les mélodies de Duparc. Arles, 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]