Alice Sasko-Koburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alice Sasko-Koburská
hesenská vekovévodkyně
Alice Sasko-Koburská
Alice Sasko-Koburská
Doba vlády 13. června 1877-14. prosince 1878
Manžel Ludvík IV. Hesenský
Úplné jméno Alice Maud Mary
Narození 25. dubna 1843
Buckinghamský palác, Londýn, Anglie, Spojené království
Úmrtí 14. prosince 1878
Darmstadt, Hesenské velkovévodství, Německé císařství
Předchůdce Matilda Karolína Bavorská
Následník Viktorie Melita Sasko-Koburská
Potomci Viktorie Hesensko-Darmstadtská
Alžběta Ruská
Irena Hesensko-Darmstadtská
Arnošt Ludvík Hesenský
Fridrich Hesenský
Alexandra Fjodorovna Ruská
Marie Hesensko-Darmstadtská
Dynastie Koburkové
Otec Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Matka královna Viktorie
Velkovévodkyně Alice.

Alice Sasko-Koburská, plným jménem Alice Maud Mary (25. dubna 1843, Londýn16. prosince 1878, Darmstadt) byla původem britská princezna a sňatkem velkovévodkyně hesenská.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původ, dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Alice, zvaná Alix, se narodila v Buckinghamském paláci v Londýně jako třetí z devíti dětí britské královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta.

Princezna dostala své první jméno díky premiéru Williamu Lambovi, královnině oblíbenci, jenž měl toto jméno v oblibě. Druhé jméno Maud (staroanglická verze jména Matylda) dostala po své kmotře, princezně Žofii Matyldě Gloucester, sestřenici Jiřího III., jméno Marie proto, že se narodila v tentýž den jako její teta Marie, vévodkyně z Gloucesteru, dcera Jiřího III. Křest proběhl v kapli Buckinghamského paláce 3. června.

Její narození bylo nicméně přijato se smíšenými pocity, Královská tajná rada poslala princi Albertovi gratulaci a kondolenci proto, že se narodila další dcera.

Viktorie i Albert preferovali monarchii založenou na rodinných ctnostech a tomu odpovídal i způsob výchovy jejich potomků. Tu připravil její otec a jeho blízký přítel, baron Stockmar. Byla vychovávána spolu s jejími dvěma staršími sourozenci ve velmi skromných podmínkách, učili se m. j. i vařit, pracovat na zahradě či stolařským pracím. Alice byla fascinovaná životem obyčejných obyvatel Balmoralu, kde byla nejšťastnější. V roce 1854, v době krymské války, navštěvovala jedenáctiletá Alice spolu s matkou a starší sestrou londýnské špitály pro raněné vojáky.

Byla nejcitlivější z celé rodiny a velmi vnímavá k utrpení ostatních. Nejsilnější vztah měla s bratrem Eduardem (budoucím králem Eduardem VII.) a starší sestrou Viktorií (budoucí německou císařovnou), proto velmi těžce nesla, když se Viktorie v roce 1858 provdala za Fridricha III. Pruského.

Byla oporou své babičky (princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská) v nemoci a po její smrti, když se královna Viktorie zhroutila, stala se i její oporou. Královna psala o své dceři svému strýci, belgickému králi Leopoldu I.: "Dobrá, drahá Alice, plná citu, lásky a starosti o mne". Princezna pečovala i o nemocného otce, prince Alberta, po jehož smrti se stala neoficiálním matčiným zástupcem (přitom jí napomáhala její mladší sestra Luisa).

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

1. července roku 1862 se provdala za hesenského prince Ludvíka a stala se princeznou hesenskou (von Hessen und bei Rhein). Svatba se konala na zámku Osborne na ostrově Wight; v den stavby udělila královna Viktorie velkovévodovi Ludvíkovi titul královská výsost (ten však platil jen ve Spojeném království). Alice s manželem se usadili v hesenské metropoli Darmstadtu.

13. června 1877 zemřel bez potomků velkovévoda hesenský Ludvík III. a na hesenský trůn nastoupil Alicin manžel jako Ludvík IV., stav se tak velkovévodou a Alice velkovévodkyní.

Z jejich manželství vzešlo sedm potomků (dva chlapci a pět dívek):

Alice Sasko-Koburská na snímku z roku 1869

Z Aliciných dětí čtyři skončily tragicky: nejmladší syn Fridrich zemřel ve věku dvou let na následky vnitřního krvácení po zranění, když vypadl při hře se svým starším bratrem z okna Aliciny ložnice (byl hemofilik a nebyla šance na jeho záchranu) a nejmladší dcerka Marie zemřela ve čtyřech letech na tyfus (kterým se posléze nakazila a později zemřela i Alice). Nejtragičtější konec však čekal obě její dcery provdané do Ruska za členy vládnoucí dynastie Romanovců – Alix (ruská carevna Alexandra Fjodorovna) byla spolu s celou svou rodinou 17. července roku 1918 zavražděna bolševiky, o pouhý den později pak s dalšími členy dynastie byla zavražděna její starší sestra Alžběta.

Charitativní činnost[editovat | editovat zdroj]

Alicina povaha i výchova ji vedly k intenzivní charitativní činnosti a k péči o potřebné. Byla následovnicí Florence Nightingalové (průkopnice organizované ošetřovatelské péče pro raněné vojáky) a např. pro péči o raněné v prusko-rakouské válce (v níž Hesensko stálo na straně Rakouska) v roce 1866 roku založila s Ludvíkem Alice-Frauenverein (Unie žen), která měla školit zdravotní sestry a pomocný personál. Založila rovněž "Alicinu nemocnici", která je v Darmstadtu dodnes.

Po porážce ve válce bylo vévodství rozvráceno, většina jeho obyvatel zbídačená. Vévodská rodina vedla krajně skromný způsob života, zcela se odlišující od obvyklých představ o královském přepychu.

Alice se sama starala o děti, věnovala mnoho pozornosti jejich výchově a vzdělání, snažíc se jim vštípit, že není vhodné pyšnit se svým původem, ale že o lidech je třeba soudit podle jejich činů, že v životě je třeba se chovat vždy čestně...

Udržovala kontakty s mnoha známými osobnostmi své doby. např. s Brahmsem či Tennysonem. Sama byla obdařena výrazným hudebním a uměleckým nadáním, a podporovala umění, jako rozšíření svých dobročinných činností.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V listopadu roku 1878, po návratu z cest po Evropě, celá rodina vyjma Alice a Alžběty onemocněla záškrtem a Alice, pečujíc o své blízké, posléze onemocněla rovněž. Když totiž v důsledku nemoci zemřela 16. listopadu nejmladší dcerka – Marie, Alice před ostatními dětmi smrt jejich sestřičky tajila, po neustálých otázkách syna Ernesta Ludvíka však dětem tuto zlou zprávu sdělila, políbivši je přitom, a nakazila se. Vyčerpaná náročnou péčí o děti, oslabená žalem, podlehla nemoci 14. prosince, čtyři týdny po Marii, ve věku pouhých 35 let. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Rosenhöhe v Darmstadtu.

Dědičná zátěž[editovat | editovat zdroj]

Přes svou matku byla nositelkou hemofilie; její geny předala svým dcerám, od nichž se rozšířily do evropských královských rodin.

V roce 1872 byla hemofilie diagnostikována u Alicina syna Fridricha. Diagnóza znamenala pro evropské královské domy otřes: uběhlo dvacet let od chvíle, kdy královna Viktorie přivedla na svět svého hemofilického syna, Leopolda, a Fridrichova nemoc byla prvním potvrzením skutečnosti, že tato porucha krvetvorby je dědičná. Následující rok Fridrich utrpěl nehodu, když vypadl z okna na dřevěné schody a zemřel na krvácení do hlavy.

Přinejmenším dvě z Aliciných dcer byly rovněž nositelkami dispozice k nemoci – hemofilií trpěli synové Ireny (pruští princové Valdemar a Jindřich) a jediný syn Alix, ruský cesarevič Alexej Nikolajevič. Dcera Viktorie ani syn Ernest Ludvík nositeli dědičné nemoci nebyli. O dalších dvou dcerách se v tomto směru nic neví – Marie zemřela v dětství a Alžběta byla bezdětná.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Přes svou dceru Viktorii, matku Alice Battenberg, je velkovévodkyně Alice prababičkou Filipa Mountbattena, manžela královny Alžběty II.

Princezna Alice Sasko-Koburská (1859)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]