Sergej Alexandrovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Alexandrovič
Velkokníže Sergej Alexandrovič
Velkokníže Sergej Alexandrovič
Narození 11. května 1857
Petrohrad
Úmrtí 17. února 1905 (ve věku 47 let)
Moskva
Příčina úmrtí vražda
Povolání politik
Ocenění rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Rodiče Alexandr II. Nikolajevič a Marie Alexandrovna
Příbuzní bratři Alexandr III. Alexandrovič, Prince George Alexandrovich Yuryevsky, Vladimír Alexandrovič Romanov, Alexej Alexandrovič Romanov, Nikolaj Alexandrovič a Pavel Alexandrovič
sestry Marie Alexandrovna Romanovová, Catherine Yurievskaya, Olga Alexandrovna Yurievskay a Grand Duchess Alexandra Alexandrovna of Russia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Alexandrovič Romanov (rusky Сергей Александрович Романов, 11. května 1857, Carské Selo, Ruské impérium17. února 1905, Moskva, Ruské impérium) byl syn cara Alexandra II. a mladší bratr Alexandra III.

Je známý vyhnáním židovského obyvatelstva z Moskvy. Často se stával terčem útoku revolucionářů, roku 1905 ho zabil revolucionář Ivan Kaljajev.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Velkokníže Sergej Alexandrovič se narodil v Carském Selu, asi 25 km od Petrohradu. Byl pátým synem Alexandra II. a Marie Alexandrovny.

Když se Sergej narodil, jeho matka již byla nemocná. Aby se matčina nemoc nezhoršovala, trávila carská rodina dlouhou dobu v cizině v matčině rodišti Darmstadtu a ve Francii.

V roce 1865 přišla rodinná tragédie, když krátce před Sergejovými osmými narozeninami zemřel jeho nejstarší bratr, cesarevič Nikolaj Alexandrovič, následník trůnu.

Jako dítě byl Sergej plachý, pilný a nebyl příliš společenský. Pod vlivem jeho matky se z něj stal nábožensky založený člověk.

Roku 1870 začal Sergej studovat. Byl předurčen pro armádní kariéru, ale jeho domácí učitel, admirál Arsenijev podporoval a rozvíjel Sergejovo lingvistické, umělecké a hudební nadání. Mladíka zajímaly italské umění a kultura, uměl dobře malovat a hrát na flétnu. Jeho idoly byli spisovatelé a filozofové Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Sergej dokonce osobně pozval Dostojevského na večeři v Zimním paláci.

Roku 1884 se Sergej oženil s princeznou Elizabethou Hessenskou, starší sestrou pozdější manželky Sergejova synovce Mikuláše, pozdější carevny Alexandry Fjodorovny a neteří manželky Alexandra III., stávající carevny Marie Alexandrovny; Elizabeth, která roku 1891 konvertovala k pravoslaví, přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna. Přes uzavření sňatku velkokníže Sergej Alexandrovič vedl homosexuální či bisexuální styl života.[1][2][3]

Armádní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Velkokníže Sergej Alexandrovič

Velkokníže Sergej se jako mladík spolu s otcem a bratry Alexandrem, Vladimirem a Alexejem účastnil Rusko-turecké války v letech 18771878. Po ukončení války byl povýšen na plukovníka.

Roku 1881 byl zavražděn Sergejův otec teroristy z organizace Narodnaja volja (Vůle lidu). Sergej byl v té době s bratrem Pavlem a učitelem Arsenijevem v Itálii.

V roce 1882 ho bratr Alexandr III. jmenoval velitelem Preobraženského pluku. O sedm let později se stal Sergej generálmajorem. V roce 1884 dosadil Alexandr III. svého bratra Sergeje na křeslo guvernéra Moskvy.

Guvernér Moskvy[editovat | editovat zdroj]

Sergej byl politický zastánce tvrdé linie a sdílel bratrovu víru v silnou nacionalistickou vládu. Působení na postu guvernéra začal vyhnáním přes 20 000 židů z Moskvy. Nejprve měli podle výnosu odejít svobodní, bezdětní a ti, kteří žili ve městě méně než tři roky. V další vlně měly odejít rodiny se čtyřmi dětmi. Jako poslední odešli ti, kteří v Moskvě žili přes čtyřicet let. Mladé židovské ženy, jestli chtěly zůstat v Moskvě, se staly prostitutkami. Po odchodu židů byly jejich domy vyrabovány.

Odešlí židé byli převážně vzdělanci a zámožní obchodníci. Emigrace židovské elity znamenala pro Ruské impérium značnou hospodářskou ztrátu, a naopak posílila okolní nepřátelské státy.

Po třinácti letech odstoupil Sergej na nový rok 1905 z postu guvernéra Moskvy.

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Atentátník Ivan Kaljajev

Ráno 17. února 1905 odjel velkokníže Sergej z guvernérského paláce. Kočí Andrej Rudinkin před odjezdem varoval Sergeje před teroristickým útokem, Sergej však na varování nedbal.

Odpoledne toho dne projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Ivan Kaljajev, člen strany socialistů-revolucionářů. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, výbuch rozmetal Sergeje na kusy.

Při atentátu zahynulo také několik místních svědků. Ze Sergeje zbyly úlomky lebky a několik prstů. Několik dalších částí těla bylo později objeveno na střeše blízkého stavení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia na anglické Wikipedii.

  1. HEALEY, Dan. Homosexual Desire in Revolutionary Russia. The Regulation of Sexual and Gender Dissent. Chicago-London : The University of Chigaco Press, 2001. 362 s. ISBN 0226322335. Kapitola 4, s. 93. (anglicky)  
  2. KON, Igor. Sexual Minorities. In KON, Igor; RIORDAN, James. Sex and Russian Society. Bloomington : Indiana University Press, 1993. ISBN 0253332001. Kapitola 4, s. 90. (anglicky)
  3. PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York : Basic Books, 1999. 427 s. ISBN 0465024637. S. 41. (anglicky)