Nikolaj Nikolajevič Romanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o ruském vrchním veliteli armády. O jeho otci polním maršálovi pojednává článek Nikolaj Nikolajevič starší.
Nikolaj Nikolajevič
velkokníže ruský
Úplné jméno Nikolaj Nikolajevič Romanov
Tituly Jeho Imperátorská Výsost
Narození 18. listopad 1856
Petrohrad, Rusko
Úmrtí 5. leden 1929
Antibes, Francie
Pohřben
Královna Anastázie Černohorská
Potomci bezdětný
Dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov
Otec Nikolaj Nikolajevič
Matka Alexandra Petrovna Oldenburská

Velkokníže Nikolaj Nikolajevič Romanov (6. listopadujul./ 18. listopadu 1856greg.5. ledna 1929) byl členem ruské carské rodiny z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov. Byl generálem ruské carské armády během první světové války, kde udělal skvělou kariéru (od roku 1914 do 1915 nejvyšší velitel armády, v roce 1915 velitel kavkazských vojsk, kdy nahradil Voroncov-Daškova).

Pro odlišení od svého otce stejného jména je někdy uváděn jako Nikolaj Nikolajevič mladší, či velký Nikolaj pro svou tělesnou výšku, kterou se lišil od svého bratrance, cara Mikuláše II. (Nikolaje II.), který byl nižšího vzrůstu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj byl synem velkoknížete Nikolaje staršího a jeho ženy, velkokněžny Alexandry. Jeho prarodiče byli ruský car Mikuláš I. Pavlovič a Šarlota Pruská.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. dubna 1907 se Nikolaj oženil s princeznou Anastázií Černohorskou, dcerou krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše a královny Mileny Vukotić. Jejich manželství bylo velmi šťastné. Oba se hlásili k pravoslavné víře a oba měli bohaté mystické znalosti. Přesto, či snad právě proto, chovali hluboký odpor k mnichovi Rasputinovi, který měl obrovský vliv na carský manželský pár, považujíce ho za hochštaplera a bezohledného manipulátora.

Manželství Nikolaje a Anastázie zůstalo bezdětné.

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po odstavení Romanovců od vlády a rozpadu Ruského impéria po Říjnové revoluci (1917) žili Anastázie s manželem na Kavkaze, pak na Krymu ve městě Jalta. Odtud v roce 1919 utekli před bolševiky na palubě britské bitevní lodi HMS Marlborough. Krátce se usadili v Itálii, na královském dvoře Anastáziiny sestry, královny Eleny a jejího manžela Viktora Emanuela III.. Nakonec odešli do Francie, kde také oba zemřeli. Anastázie přežila svého manžela o šest let a zemřela v Antibes. Oba byli pochováni v kryptě pravoslavného chrámu sv. MichaelaCannes.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]