Languedoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o Languedocu v politicko-historickém smyslu. O Languedocu v kulturně-jazykovém smyslu pojednává článek Okcitánie.
Languedoc
Lengadòc
Gouvernement de Languedoc
Intendance de Languedoc
Basilika St. Sernin z 12. století (od severozápadu) ve městě Toulouse
Basilika St. Sernin z 12. století (od severozápadu) ve městě Toulouse
Languedoc – znak
znak
Languedoc – vlajka
vlajka
Geografie
Francouzská provincie Languedoc v roce 1789
Francouzská provincie Languedoc v roce 1789
Hlavní městoToulouse, Montpellier
Statusregion
Souřadnice
Obyvatelstvo
Jazykokcitánština, francouzština
Náboženstvířímskokatolické, protestantské (menšina)
Správa regionu
Nadřazený celekFrancouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
Vznik1271
Zánik1790
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Languedoc [lang’dok] je historická provincie na jihu Francie při pobřeží Středozemního moře o rozloze přes 40 tisíc km2. Leží mezi Rhônou na východě a Garonnou na západě, na severu ji ohraničuje pohoří Cévennes a hlavním městem oblasti bylo Toulouse. Dělil se na Horní Languedoc, jemuž zhruba odpovídá současný region Midi-Pyrénées, a Dolní Languedoc, zhruba současný region Languedoc-Roussillon.

Název[editovat | editovat zdroj]

Languedoc znamená doslova „jazyk s oc“ a je to původně charakteristika jihofrancouzského okcitánského nářečí v protikladu k severofrancouzskému langue d’oil, „jazyka s oil“, které se časem změnilo v moderní oui, „ano“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Basilika St. Sernin z 12. stol.

Jižní Francie byla osídlena velmi dávno, některé archeologické nálezy jsou více než sto tisíc let staré. V neolitu zde sídlily iberské kmeny, které založily oppidum Ensérune, koncem 3. století př. n. l. přišli keltští Volkové a založili Toulouse a Nîmes. Pobřeží osídlovali Řekové, Féničané i Římané a přepadali je Alamani, Vandalové a Saracéni. Oblastí procházela kartaginská vojska a Římané tudy vedli silnici do španělské Tarragony (Via Domitia). Středisko oblasti se z Ensérune přesunulo do Narbonne (Gallia Narbonensis).

Počátkem 5. století oblast obsadili Vizigóti, kteří uzavřeli smlouvu s Římem, zachovali římské instituce a svým centrem učinili Toulouse. Některá města si tak mohla uhájit jisté svobody. V 6. století oblast dobyli Frankové s králem Chlodvíkem a Karel Veliký odkázal celou jižní Francii, od Rhôny po Atlantik, jednomu ze svých synů jako hrabství Toulouse. Za hrabat z Toulouse, kteří se museli stále bránit proti Maurům, vznikl Languedoc. Raimond IV. z Toulouse měl velký podíl na První křížové výpravě a dobytí Jeruzaléma (1099) a z tohoto setkání s Orientem vznikla okcitánská kultura trubadúrů a dvorné lásky.

Rozloha kolem r. 1480

Koncem 12. století se v jižní Francii rozšířilo katarství, asketické hnutí patrně východního původu s ohniskem v Albi (odtud albigenští), a papež proti nim vyhlásil křížovou výpravu (12081229). Raimond se dostal do sporu se svým nejmocnějším vazalem, hrabětem z Trencavel a z Albi, ohledně postupu proti katarům a rytíři nakonec zvolili do čela výpravy hraběte Simona z Montfortu. Ze střetů všech tří nakonec vyšel vítězně bezohledný Montfort, který albigenské surově potlačil. Jen malá část uprchla do severní Itálie.

Roku 1229 se bratr krále Ludvíka IX. oženil s dcerou hraběte z Toulouse, a protože ta zemřela bezdětná, hrabství připadlo francouzskému králi. Zpočátku je spravovali pověření správci (senešal) z Montpellieru a z Toulouse, roku 1271 je král Filip III. Francouzský připojil k francouzské koruně. Languedoc a jeho latinská kultura významně a trvale ovlivnila francouzskou kulturu. Francouzští králové zde naopak podporovali tkalcovství a soukenictví a roku 1346 byl zřízen languedocký sněm (États généraux).

Počátkem 16. století se zejména ve východní části Languedocu rozšířila reformace a v hugenotských povstáních let 1620 a 1627 kraj velice utrpěl vpády královských vojsk. V letech 1666-1688 vybudoval Pierre-Paul Riquet 241 km dlouhý průplav Canal du Midi, jedinečné technické dílo, které spojilo Toulouse se Středozemním mořem. Za Francouzské revoluce v letech 17901791 byl Languedoc rozdělen do šesti departmentů a přestal tak být politickou jednotkou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vinice u Perpignanu, v pozadí Pyreneje
Cévennes, údolí řeky Mejean

Languedoc je pestrá, turisticky zajímavá a – kromě pobřeží – málo obydlená krajina s mnoha historickými památkami. Obyvatelé se živí z velké části zemědělstvím, především pěstováním vinné révy (téměř třetina celé francouzské produkce vína), oliv, slunečnic a levandule. Pobřeží – část francouzské Riviéry – je vyhledávaný cíl turistů různých kategorií s letovisky a vilami bohatých lidí. Oblast Toulouse je velká průmyslová aglomerace, zejména leteckého a elektronického průmyslu.

Mezi významná města patří vedle metropole Toulouse ještě Montpellier, Nîmes, Narbonne, Sète a Béziers, někdy se mezi ně počítá i historické Carcassonne.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Languedoc na francouzské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]