Rhôna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rhôna
řeka protékající mokřady Chautagne jižně od Ženevského jezera
řeka protékající mokřady Chautagne jižně od Ženevského jezera
Základní informace
Délka toku 812 km
Plocha povodí 95 500 km²
Průměrný průtok 1780 m³/s
Světadíl Evropa
Pramen
Ústí
Protéká
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko (Ženeva, Vaud, Valais), FrancieFrancie Francie (Rhône Alpes, Provence-Alpes-Côte-d'Azur)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Středozemní moře, povodí Rhôny (Francie 92,02%, Švýcarsko 7,98 %)
mapa povodí řeky
mapa povodí řeky
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rhôna někdy též Rhona (francouzsky Rhône) je evropská řeka pramenící ve Švýcarsku. Protéká kantony Valais, Vaud, Ženeva v délce 231 km a poté přechází na území Francie (Rhône-Alpes, Provence-Alpes-Côte d'Azur) a po dalších 581 km se vlévá do Lvího zálivu Středozemního moře. Celková délka řeky je tedy 812 km. Plocha jejího povodí je 95 590 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramen – ledovec Rhône

Pramení v Urnských Alpách (Lepontinských Alpách) ve Švýcarsku v nadmořské výšce 2210 m v masivu Dammastock. Její pramen vytváří voda odtávající z ledovce Rhonegletscher, který se rozkládá v údolí pod sedly Furkapass a Grimselpass. Jako prudká bystřina teče ponejprve východozápadním směrem poté se stáčí k severu a napájí Ženevské jezero. Z jezera vytéká na jih poblíž Ženevy, přibírá vody řeky Arve a teče na území Francie. Její řečiště se zde klikatí, Rhôna teče přibližně západním směrem až k Lyon, kde se do ní vlévá řeka Saôna; v této části údolí řeky tvoří hranici mezi Alpami (levý břeh) a pohořím Jura (pravý břeh). Od Lyonu teče Rhôna přímo k jihu Rhônskou nížinou mezi Alpami a Francouzským středohořím (Massif Central). K významnějším přítokům v tomto úseku patří řeka Isère. Rhôna se vlévá do Lvího zálivu Středozemního moře dvěma rameny v oblasti Camargue západně od Marseille, přičemž vytváří deltu o rozloze 12 000 km².

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Na horním a středním toku je zdrojem vody především tající sníh a odtávající ledovce. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v létě a nejnižších v zimě. Pod ústím Saôny se vodnost zvyšuje především v zimě, protože ta stejně jako ostatní pravé přítoky má zdroj vody především v dešťových srážkách. Levé přítoky (Isère, Durance) stékají z Alp a jsou celkově vodnější než pravé, díky čemuž Rhôna až k ústí vykazuje základní rysy alpského režimu. Tři čtvrtiny povodí řeky se nacházejí v horách. Průměrný průtok nedaleko ústí činí 1780 m³/s. Rhôna je nejvodnější řekou ve Francii a mezi přítoky Středozemního moře se řadí na druhé místo po Nilu[1].

Využití[editovat | editovat zdroj]

Údolí Rhôna poblíž Saint-Maurice

Řeka má důležitý význam pro zisk vodní energie, dopravu a zavlažování.

Vodní elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Přibližně 70 % výkonu vodních elektráren ve Francii se nachází v povodí Rhôny. Přímo na ní bylo vybudováno 11 vodních elektráren (Génissiat, André Blondel) a mnoho jich je také na Isère, Durance a dalších přítocích.

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Vodní doprava je možná pod ústím řeky Ain. Přes Saônu je mnohými kanály spojena s Rýnem, Moselou, Mázou a Loirou. Jako obchvat delty byl postaven plavební kanál z města Arles do Port-de-Bouc a dále přes lagunu Étang de Berre a tunel Rove do Marseille.

Zavlažování[editovat | editovat zdroj]

Voda se také široce využívá na zavlažování a zásobování Azurového pobřeží. Na řece leží města Ženeva (Švýcarsko), Lyon, Valence, Avignon, Arles (Francie).

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Původ a význam jména zůstává nejasný. Podle jedné varianty je základem keltské označení Rhodanus či Rodanus ze základu Rhôdan – „klikatit se“. Naproti tomu stojí hypotéza o řeckém původu; Plinius starší píše ve své encyklopedii Naturalis historia, že jméno Rhôna je odvozeno od názvu kolonie Rhoda či Rhodanusia rozkládající se v oblasti dnešního města Aigues-Mortes.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. nepočítaje přítoky Černého moře

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]