Trema

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Tréma.
Trema (rozlučník) nad písmeny e i

Trema, diereze nebo rozlučník je diakritické znaménko v podobě dvou teček, které označuje oddělené čtení dvou sousedních samohlásek.

Pokud se v daném jazyku dvě určité samohlásky obvykle čtou jako dvojhláska nebo (vývojem výslovnosti) jedna hláska a v jiném případě se stejné dvě hlásky čtou samostatně, označí se druhá samohláska tremou. Například ve francouzštině se a+i čte [e], například mais (spojka ale) se čte [me], slovo maïs (kukuřice) se čte [mais] – jako dvě slabiky.

Stejné znaménko se (v některých případech) používá i pro přehlásku (umlaut), která mění výslovnost samohlásky. Také v ruštině se stejný znak používá v jiné funkci, Ë [jo] odlišuje výslovnost od E [je].

V jednotlivých jazycích[editovat | editovat zdroj]

češtině se znak nepoužívá, ale diereze se vyskytuje ve výslovnosti při spojení předpony po- a slova začínající na u-. Rozlišuje se tak výslovnost poukázat (na společenské problémy) od slova s dvojhláskou poukázat (peníze poukázkou).

Příklady použití v jazycích:

  • starořečtina – řídce se vyskytuje nad iótou (Ι) a ypsilonem (Y)
  • latina – například Boëthius; jiný pravopis řeší dvojhlásky ae a oe (pozdější výslovnost [e]) jejich psaním ligaturami Æ, Œ
  • francouzština – vyskytuje se ve více případech:
    • ë (Noël, Vánoce), ï (naïf, naivní), ve vlastních jménech také ÿ (L'Haÿ-les-Roses, Pierre Louÿs), v přejatých jménech ü (Saül)
    • -guë nebo nověji -güe – zde nejde o dvě samohlásky, ale označení, že U není součásti pravopisu souhlásky G na konci slova -gue (např. vogue [vóg] móda), ale že se standardně vyslovuje [y], např. aiguë [egy] (ostrá).
    • ve starém pravopise označovalo také němé e vedle čtené samohlásky (Madame de Staël [stal])