Diakritické znaménko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Háček
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.)
Přehláska
(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)
Tilda
(Portugalština aj.)
Breve
(Krátká výslovnost)
Prostý akcent v řecké alfabetě

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós = rozlišující) je znaménko v okolí písmene (nad ním, pod ním, vedle něj), které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).

Ne každé znaménko je však znaménkem diakritickým, např. tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami v souvětí nebo mezi částmi věty a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.

Znaménka[editovat | editovat zdroj]

V češtině
  • ´čárka, např. Á, é (délka)
  • ˇháček, např. Č, ě (měkčení)
    • u malého ť a ď (a ve slovenských znacích ještě ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu
  • °kroužek, ů (původně „uo“)
Pouze v cizích jazycích[1]

Diakritická znaménka mají v různých jazycích různé použití a význam, tj. nepoužívají se pouze k prodlužování samohlásek nebo měkčení. Vzhledem k množství jazyků je skoro nemožné všechny znaky s diakritikou zaznamenat. Následující seznam obsahuje pouze výčet některých diakritických znamének v některých jazycích používajících jako písmo latinku.

Původ[editovat | editovat zdroj]

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

  • Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
  • V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami „u“ a „v“ se začalo psát „vv“, pozdější dvojité „w“. V češtině se užívaly spřežky například „sz“ pro „š“, „cz“ pro „č“ a podobně.
  • V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. Nejprve se zavádí od konce 14. století do češtiny díky spisu Orthographia Bohemica (Český pravopis) připisovanému M. Janu Husovi. Objevuje tečka (podle „punctus rotundus“, také nabodeníčko[P 1] krátké) s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka („gracilis virgula“, nabodeníčko dlouhé) pro označení délky. Tečka se v polštině zachovala u ż. České š se nakonec ujalo i v jiných jazycích a v mezinárodních znakových sadách výslovnosti.

Jediný evropský jazyk, který žádná diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi, je návrat k historickému pravopisu a náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní „ue“ místo „ü“, např. ueber místo „über“, a „ae“ místo „ä“, např. Maedchen místo „Mädchen“). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Diakritickým znakům se nakonec nevyhnula ani nová čínská abeceda pchin-jin, která používá přehláskovou dvoutečku ü.

Znaky s diakritikou v některých jazycích[editovat | editovat zdroj]

Diakritická znaménka na českých klávesnicích[editovat | editovat zdroj]

České klávesnice umožňují na počítačích (s Microsoft Windows) napsat velké množství písmen s diakritickými znaménky bez nutnosti změny jazyka zadávání. Z jazyků Evropské unie je možné na české klávesnici plnohodnotně psát anglicky, finsky, francouzsky (bez ligatur æ a œ – nahraditelné spřežkami ae a oe), irsky, italsky, maďarsky, německy (s ß), nizozemsky (bez ligatury ij – nahraditelné spřežkou ij), polsky, slovensky, slovinsky a švédsky. Pokud bychom přičetli ještě smluvní jazyky EU, mohli bychom psát navíc baskicky, katalánsky a valencijsky. Dostupná diakritická znaménka jsou:

  • čárka
    • vedle klávesy Backspace, např. á = ´ + a
    • Alt Gr + 9, např. é = Alt Gr + 9 + e
  • háček
    • Shift + čárka, např. š = Shift + ´ + s
    • Alt Gr + 2, např. č = Alt Gr + 2 + c
  • dvě tečky
    • nad pravým Shiftem, např. ä = ¨ + a
    • Alt Gr + =, např. ë = Alt Gr + = + e
  • vokáň (Alt Gr + 3), např. â = Alt Gr + 3 + a
  • oblouček (Alt Gr + 4), např. ă = Alt Gr + 4 + a
  • kroužek (Alt Gr + 5), např. å = Alt Gr + 5 + a
  • ogonek (Alt Gr + 6), např. ą = Alt Gr + 6 + a
  • těžký akcent (Alt Gr + 7), např. à = Alt Gr + 7 + a
  • tečka (Alt Gr + 8), např. ė = Alt Gr + 8 + e
  • cedilla (Alt Gr + čárka), např. ç = Alt Gr + ´ + c

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pojem nabodeníčko je Husovi přisuzován neprávem, sám jej ve svých spisech nikdy nepoužil. Používání tohoto termínu není doloženo ani později a do spojitosti s Husovým dílem a širšího povědomí vůbec se dostal velkým omylem až v 19. st.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118. 
  2. PLESKALOVÁ, Jana. Jan Hus a nabodeníčka. In: ČMEJRKOVÁ, Světla; SVOBODOVÁ, Ivana. Oratio et ratio : Sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2005. Dostupné online. ISBN 80-86496-23-6. S. 283–287.
  3. FIALOVÁ, Zuzana. Zmatky s nabodeníčky [online]. rozhlas.cz, 2007-7-6 [cit. 2014-08-01]. Dostupné online. 
  4. Češsko-lotyšský klub

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]