Nazální samohláska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nazální neboli nosová samohláska (nosovka, nazála) je samohláska, při jejíž artikulaci se zapojuje vedle ústní také nosní dutina, což je umožněno poklesem měkkého patra (vela). Pokud se v písmu zaznamenávají, tak nejčastěji tildou (  ̃ , v románských jazycích) nad nebo ocáskem (polština a kašubština) pod příslušným písmenem (samohláskou); některé jazyky ale nosové samohlásky graficky neodlišují (např. francouzsky Fin de siècle [ˌfɛ̃ dəˈsjɛkl] – tilda se uplatní jen ve fonetickém přepisu).

Diakritická znaménka[editovat | editovat zdroj]

Nosovky v češtině[editovat | editovat zdroj]

Nosovky (ę, ǫ) které vznikly v praslovanštině a udržely se i ve staroslověnštině, se v češtině změnily na jiné vokály (denazalizovaly se). Ze slovanských jazyků se dochovaly jen v polštině a kašubštině (jako ą a ę). Nosovce se však i v současné češtině blíží například výslovnost skupiny "on" ve slově "sponka" a pod.

Nosovky v dalších jazycích[editovat | editovat zdroj]

Dále se nosové samohlásky vyskytují v románských jazycích (francouzštině, portugalštině, katalánštině) a indických jazycích a v dialektech některých jazyků, např. v německých nářečích švábštině a bavorštině.

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nasalvokal na německé Wikipedii.