Nazální samohláska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nazální neboli nosová samohláska (nosovka, nazála) je samohláska, při jejíž artikulaci se zapojuje vedle ústní také nosní dutina, což je umožněno poklesem měkkého patra (vela). Pokud se v písmu zaznamenávají, tak nejčastěji tildou (  ̃ , v románských jazycích) nad nebo ocáskem (polština a kašubština) pod příslušným písmenem (samohláskou); některé jazyky ale nosové samohlásky graficky neodlišují (např. francouzsky Fin de siècle [ˌfɛ̃ dəˈsjɛkl] – tilda se uplatní jen ve fonetickém přepisu).

Diakritická znaménka[editovat | editovat zdroj]

Nosovky v češtině[editovat | editovat zdroj]

Nosovky (ę, ǫ) které vznikly v praslovanštině a udržely se i ve staroslověnštině se v češtině změnily na jiné vokály (denazalizovaly se). Ze slovanských jazyků se dochovaly jen v polštině a kašubštině (jako ą a ę). Nosovce se však i v současné češtině blíží například výslovnost skupiny "on" ve slově "sponka" a pod.

Dále se nosové samohlásky vyskytují v románských jazycích (francouzštině, portugalštině, katalánštině) a indických jazycích a v dialektech některých jazyků, např. v německých nářečích švábštině a bavorštině.

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nasalvokal na německé Wikipedii.