Vulgární latina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
vulgární latina
Počet mluvčíchnení znám
Písmolatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3není
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nápisy v Pompejích

Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Na toto období navazuje a částečně se s ním překrývá další fáze vývoje latiny, která existuje paralelně dál, viz středověká latina.

I když pojem není omezený jen na pozdně latinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.

Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:

  • Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
  • Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
    • a) všech románských jazyků
    • b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
  • Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregoria z Toursu. Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.

Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / it. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).

Nejbližším současným jazykem k vulgární latině je sardinština.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Vulgární latina Česky
unus, una/o jeden
duo(s), dvi dva
tres tři
quattor/tro čtyři
cinque pět
ses šest
septe sedm
octo osm
nove devět
dece deset

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

vulgární latina

Omnes omines nascunt liberi ed equales in dignitate ed derectos. Sunt dotati de ratione ed anima ed debent agire inter se como fratres.

překlad

Všechna znamení se rodí svobodná a rovná v důstojnosti a vzdělání. Jsou nadáni rozumem a duší a měli by se mezi sebou chovat jako bratři

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]