Frauenkirche (Mnichov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frauenkirche
Frauenkirche Munich - View from Peterskirche Tower.jpg
Místo
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice
Frauenkirche
Frauenkirche
Architektonický popis
Architekt Jörg von Halsbach
Stavební sloh gotická architektura
Výstavba 15. století
Odkazy
Oficiální web Oficiální web
Kód památky D-1-62-000-1808
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled do hlavní lodě
Ďáblova stopa

Frauenkirche (Domkirche zu Unserer Lieben Frau) v Mnichově patří se svými dvěma helmovými věžemi k nejznámějším dominantám města. Původně šlo o městský farní kostel (mariánské kostely většinou plnily tuto funkci), druhý nejstarší církevní svatostánek ve městě po kostelu sv. Petra (Mnichované jej důvěrně nazývají Alter Peter). Roku 1818 přesídlili biskupové z Freisingu do Mnichova a mariánský kostel se stal biskupskou katedrálou.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Základní kámen k výstavbě chrámu položil bavorský vévoda Zikmund roku 1468 a stavbou pověřil stavitele Jörga von Halsbach. Sám také uhradil část nákladů. Pozdněgotická stavba z pálené cihly byla dokončena a vysvěcena v roce 1494. Slavné měděné kupole na 99 m vysokých vyhlídkových věžích, nazývané „vlašské helmové střechy“ vznikly až v roce 1525 a jsou považovány za předzvěst renesance.

Roku 1944 byl chrám vybombardován, těžce poškozen a vyplundrován, zůstaly stát obě věže, ale zřítily se klenby trojlodí, takže došlo ke zničení téměř veškeré vnitřní výzdoby. Propadla se také klenba krypty. Oltáře válku přečkaly v protileteckém krytu. Obnova chrámu trvala až do roku 1994.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Přestože město Mnichov mělo v době výstavby pouhých 13 tisíc obyvatel, pojme chrámový prostor tisíce věřících. Trojlodní stavba je dlouhá 109 m a 40 m široká. Její zařízení je poměrně jednoduché: chórové lavice pocházejí z roku 1502, kromě nich se zde nacházejí jen fragmenty z období gotiky a baroka.

U hlavního vchodu nás zaujme luxusní raně barokní mauzoleum císaře Ludvíka IV. Bavora z černého mramoru s bronzovými figurami, které bylo pořízeno roku 1622 za vlády za Maximiliána I. Císařovy ostatky však neobsahuje, jde o kenotaf.

Podle barokní pověsti zanechal v dlažbě u vchodu stopu sám Ďábel, který se přišel podívat na právě dokončený kostel. Zaradoval se prý, že stavitel zapomněl na okna: masivní sloupoví je zakrývá a kromě toho bylo střední okno v chóru v barokní době zakryto obrovským oltářem. Když pekelník zjistil, že se mýlil, rozzlobil se, zadupal kopytem a vylétl ven. Jeho údajná stopa je dodnes viditelná v kameni.

Knížecí hrobka (Fürstengruft)[editovat | editovat zdroj]

Chrám byl původně zamýšlen jako rodová hrobka Wittelsbachů, což však nebylo nikdy zcela realizováno. Krypta byla znovuzřízena po roce 1945. Nejstarší hroby panovníků a příslušníků rodin mnichovských Wittelsbachů i Vartemvberků se zde dochovaly v počtu 46., Nejznámější jsou hroby s ostatky císaře Ludvíka IV. Bavora, jeho synů (jedním z nich byl vévoda Štěpán II., známý z Vrchlického veselohry Noc na Karlštejně) a dalších až do Albrechta V., který zemřel roku 1579 a jeho manželky Anny Habsburské (+1590). Jako poslední z dynastie zde byl pohřben bavorský král Ludvík III., sesazený roku 1918 z trůnu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]