Přeskočit na obsah

Taddeo Barberini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Eminence
Taddeo Barberini
'Princ z Palestrini
Gonfalonier papežského státu
Římský prefect
Governér Borga (římský okrsek)'
Kardinál Taddeo Barberini, princ z Palestrini
Kardinál Taddeo Barberini, princ z Palestrini
Církevřímskokatolická
MetropoleŘím
Osobní údaje
Datum narození1603
Místo narozeníŘím, Papežský stát
Datum úmrtí1647
Místo úmrtíPaříž, Francie
RodičeKarel Barberini a Costanza Magalotti
ChoťAnna Colonna
PotomciLukrécie Barberiniová
Karel Barberini
Matyáš Barberini
PříbuzníAntonio Barberini a František Barberini starší (sourozenci)
Urban VIII. (strýc)
Lorenzo Magalotti (strýc)
Domenico Fontana (strýc)
František Barberini mladší
Antonio Marcello Barberini (strýc)

Reginald III. Estenský (vnuk)
Povolánípolitik, voják a komisař
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taddeo Barberini (1603, Řím1647, Paříž) byl italský šlechtic z rodu Barberiniů s titulem Princ z Palestriny. Papež Urban VIII. ho jmenoval Gonfalonierem. (Církevní nebo papežský gonfalonier, latinsky Vexillifer Ecclesiæ, byl vysoce prestižní vojenský a politický úřad kanceláře papežských států.) Taddeo byl velitelem papežské armády.[1] Papež Urban VIII. byl proslaven svým nepotismem a tak Taddeo se svými bratry kardinály Francescem a Antoniem Barberinim formoval italskou politiku, náboženství, umění, hudbu a architekturu 17. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Barberini se narodil v roce 1603 jako syn Carla Barberiniho a Costanzy Magalotti, sestry kardinála Lorenza Magalottiho. Jeho bratři Francesco a Antonio se také stali kardinály[2], když se jejich strýc Urban VIII. stal papežem. Stejně jako jeho bratři byl i Taddeo vzděláván v jezuitské škole "Collegio Romano".[3]

Pontifikát Urbana VIII.

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1623 byl Maffeo Barberini zvolen papežem Urbanem VIII. a Taddeo Barberini si rázem výrazně polepšil. Téměř okamžitě byl jmenován gonfalonierem a velitelem papežské armády stejně tak jako jeho bratr Antonio. Během pozdějších papežských konfliktů velel papežským a žoldáckým jednotkám.

V roce 1624 převzal Taddeo kontrolu nad vévodstvím Urbino. Po smrti Federica Ubaldo della Rovere, vévody z Urbina v roce 1631 se vévodství stalo součástí papežského státu.[4]

Dne 14. října 1627 se Taddeo Barberini oženil s Annou Colonnou, dcerou Filippa I. Colonny. Bohoslužbu vedl sám papež v Castel Gandolfo.[5] Dohoda mezi rodinami Barberini a Colonna, kterou vypracoval kardinál Fabrizio Verospi, stanovila věno v hodnotě přibližně 180 000 scudi, které zahrnovalo hotovost a úvěr, jakož i hrad Colonna v Anticoli.[6] Předpokládá se, že převod regionu Palestrina mezi oběma rodinami byl spojen s dohodou; byla to část věna Anny Colonny. Po převodu se Colonna stala lénem rodiny Barberini, což rodině umožnilo aby Taddeo dostal titul Princ z Palestriny. Titul byl předáván v rodině Barberini a Palestrina zůstávala rodinným majetkem. Taddeův syn Carlo Barberini se později vzdal svého práva zdědit titul svého otce na který měl jako nejstarší syn právo a stal se kardinálem. Dědičný titul proto přešel na jeho druhého syna Maffea.

Jako Princ z Palestriny se Taddeo pustil do oprav budov a zaváděl nové služby. Nechal přestavět rodinný palác v Palestrině a jeho syn Maffeo nechal později poblíž vybudovat kostel. Taddeo také vybudoval malé soukromé kasino, které fungovalo po několik let jeho vlády, ale bylo uzavřeno, když další knížata už neměla zájem o hazardní hry.[7]

Oslava jmenování Taddea do funkce římského prefekta Urbanem VIII.

Během pontifikátu Urbana VIII. byl Taddeo jmenován guvernérem Borga, římského regionu, velitelem papežské armády a římským prefektem. Taddeovo jmenování prefektem bylo oslavováno s velkou pompou a extravagancí.[4]

Odhaduje se, že do roku 1632 měl Taddeův majetek hodnotu až 4 milionů scudi. [5] Od roku 1635 jeho majetek rostl o 100,000 scudi ročně.[4]

Válka o Castro

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1639 přicestoval do Říma Odoardo Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy, a během své návštěvy se mu podařilo urazit své bratry kardinály. Papež Urban VIII. reagoval zákazem dodávek obilí z oblastí kontrolovaných rodinou Farnese. Když Farnese poté nebyli schopni splácet své dluhy, poslal papež exekutory.[8] Nakonec papežské jednotky Castro obsadily během války o Castro. Papežovy síly vedl Antonio Barberini, polní velitel žoldáků Luigi Mattei a Fabrizio Savelli. Když se Savelli ukázal jako nepříliš horlivý velitel, byl odvolán do Říma a místo něho byl jmenován velitelem Taddeo Barberini.[9]

Castro padlo bez výrazného odporu a vítězství oslavoval v písni rodinný skladatel rodiny Barberini, Marco Marazzoli. Vítězství však nemělo dlouhého trvání a poté papežští vojáci utrpěli řadu rozhodujících ztrát. Papež Urban VIII. byl nucen přijmout porážku a podepsal mírovou smlouvu s vévodou Farnese ve snaze zabránit mu v pochodu na samotný Řím.

Exil a smrt

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1644 zemřel Taddeův strýc papež Urban VIII. a kardinálský sbor zvolil jeho nástupcem Innocence X. z rodiny Pamphili. Na papežském konkláve v roce 1644 uzavřeli Taddeovi bratři kardinálové s novým papežem dohodu, jež měla zajistit zabezpečení bohatství jejich rodiny. Nový papež však odmítl dohodu dodržet a zahájil vyšetřování údajného zneužívání financí během války o Castro. Taddeo Barberini a jeho bratři byli nuceni odejít do exilu a v roce 1646 uprchli do Paříže, kde je podporoval kardinál Jules Mazarin. Taddeova manželka Anna Colonna naléhala na papeže aby rodině ponechal majetek. S tím papež souhlasil, ale Barberinové byli nuceni zůstat v exilu ještě několik let.

Taddeo Barberini zemřel v roce 1647 v exilu ve Francii, aniž by Řím znovu viděl.

Camilla Barberini jako dítě, krátce před svou smrtí, malíř Tiberio Tito.

Taddeo a Anna Colonna měli pět dětí:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taddeo Barberini na anglické Wikipedii.

  1. Alberto Merola, "Barberini, Taddeo", in D.B.I. VI 1964 180a-182b
  2. Worldroots - Barberini. worldroots.com [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-15. 
  3. Power And Religion in Baroque Rome: Barberini Cultural Policies by P. J. A. N. Rietbergen (Brill, 2006)
  4. a b c History of the popes; their church and state (Volume III) by Leopold von Ranke (Wellesley College Library, reprint; 2009)
  5. a b Papal Genealogy: The Families And Descendants Of The Popes by George L. Williams (McFarland, 2004)
  6. Marriage in Italy, 1300-1650 by Trevor Dean & K.J.P. Lowe (Cambridge University Press, 2002)
  7. Palestrina by Roberto Piperno (last revised: May 2012)
  8. The Duchy of Castro by Roberto Piperno (last revised: May 2012)
  9. Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals by John Bargrave, edited by James Craigie Robertson (reprint; 2009)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]