Marco Marazzoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marco Marazzoli
Základní informace
Narození 1602
Parma
Úmrtí 26. ledna 1662 (ve věku 59–60 let)
Řím
Žánry opera, duchovní hudba a oratorium
Povolání hudební skladatel, harfeník a zpěvák
Nástroje harfa a hlas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marco Marazzoli (1602? Parma26. ledna 1662 Řím) byl italský kněz, harfenista a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Parmě a studoval teologii. Na kněze byl vysvěcen okolo roku 1625. Odešel do Říma a vstoupil do služeb kardinála Antonia Barberiniho. Stal se jeho dvorním hudebníkem a spolu s dalšími hudebníky a skladateli (např. Filippo Vitalim nebo Stefanem Landim) jej doprovázel i na oficiálních cestách

V následujících letech působil jako kněz a zpěvák v Parmě. V roce 1637 byl jmenován kardinálem Barberinim do funkce aiutante di camera a zpíval jako tenor v papežské kapli. V roce 1638 zkomponoval pro benátský karneval hudbu k baletu La piazza d'Orlando a o rok později spolupracoval se skladatelem Virgilio Mazzocchim na jedné z prvních italských komických oper Chi soffre speri, která měla premiéru v Římě. V roce 1640 byl zpěvákem v Sixtinské kapli.

V roce 1642 odcestoval do Paříže a pracoval na dvoře královny Anny Rakouské. Komponoval převážně komorní kantáty. Po svém návratu do Říma v roce 1645 zjistil, že jeho dosavadní mecenáš byl vyhoštěn do Francie a nemohl najít pro své opery uplatnění. Komponoval proto převážně oratoria pro sólisty, sbor a orchestr. Když se rodina Barberini vrátila z vyhnanství, zadala u něj operu ke svatbě Taddea Barberiniho, syna Maffea Barberiniho.

Byl znám také jako vynikající harfenista. Vlastnil pozlacenou harfu Barberini, která je uložena v Museo degli Strumenti Musicali v Římě. Zemřel tragicky po nehodě během mše v Sixtinské kapli v roce 1662.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Il falcone (1637 Řím, Palazzo Barberini)
  • La pazzia d'Orlando (libreto patrně kardinál Giulio Rospigliosi, pozdější papež Klement IX., balet, 1638 Řím)
  • La fiera di Farfa (1639) – dílo vzniklo jako parafráze na Monteverdiho skladbu Il combattimento di Tancredi e Clorinda.
  • Chi soffre speri (libreto Giulio Rospigliosi, spoluautor Virgilio Mazzocchi, 1639 Řím Palazzo Barberini, přepracovaná opera Il falcone)
  • L'Amore trionfante dello Sdegno (libreto Ascanio Pio di Savioa, 1641 Ferrara)
  • Gli amori di Giasone e d'Isifile (libreto Orazio Persiani, 1642 Benátky, Teatro Santi Giovanni e Paolo)
  • Le pretensioni del Tebro e del Po (libreto Ascanio Pio di Savoia, balet, 1642 Ferrara)
  • Il giuditio della ragione tra la Beltà e l'Affetto (libreto Francesco Buti, 1643 Řím)
  • Dal male il bene (spoluautor Antonio Maria Abbatini, 1654 Řím, Palazzo Barberini)
  • Le armi e gli amori (libreto Giulio Rospigliosi, 1656 Řím, Palazzo Barberini)
  • La Vita humana, ovvero Il trionfo della pietà (libreto Giulio Rospigliosi, komponováno k poctě královny Kristýny I. Švédské, 1656 Řím, Palazzo Barberini)
  • L'Arianna (nejisté autorství)

Oratoria[editovat | editovat zdroj]

Latinská oratoria
  • Erat fames in terra Canaan
  • Erat quidam languens Lazarus
  • Erat quidem languidus
  • Homo erat pater familias
  • Venit Jesus in civitatem Samarie
  • O mestissime Jesu
Italská oratoria
  • Per il giorno della resurrezione
  • S Tomaso
  • S Caterina
  • Natale di N.S. (lost)
  • Per ogni tempo (lost)
  • S Giustina di Padova (lost)
  • Ecco il gran rè de regi
  • Poichè Maria dal sui virgineo seno
  • Qual nume omnipotente che diè leggi
  • Udito habbiam Giesù

Kromě oratorií zkomponoval cca 375 jedno- až šestihlasých kantát. Eleanor Caluori v The New Grove Dictionary of Music and Musicians uvádí kompletní seznam.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Howard E. Smither: A History of the Oratorio: Vol. 1: The Oratorio in the Baroque Era. Italy, Vienna, Paris, UNC Press Books, 2012
  • Cantatas by Marco Marazzoli c. 1605-1662 – selected and introduced by Wolfgang Witzenmann. London ; New York : Garland, 1986
  • George J. Buelow: A History of Baroque Music. Indiana University Press, 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]