Rosalba Carriera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rosalba Carriera
Autoportrét s portrétem sestry (1715)
Autoportrét s portrétem sestry (1715)
Narození7. října 1675
Benátky
Úmrtí15. dubna 1757 (ve věku 81 let)
Benátky
Povolánímalířka, kreslířka a navrhovatelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosalba Carriera (7. října 1675 Benátky – 15. dubna 1757 Benátky) byla benátská rokoková malířka. Specializovala se na kresbu pastelem a na portrétní miniatury.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z nižší střední třídy v Benátkách. Měla dvě sestry, jedna z nich, Giovanna, se jí později starala o domácnost. O vzdělání Rosalby Carrierové je jen málo informací. Začínala jako malířka miniatur na víčka tabatěrek, postupně si získala jméno jako portrétistka. [1]Malovala portréty v rokokovém stylu a místo olejových barev používala pastely, kterými dosahovala měkký a přirozený tón malby. Skvěle zvládnutou technikou s perleťově třpytnými tóny a jemnými přechody zachycovala jemnou strukturu látek a zvýrazňovala rysy obličejů a složitých účesů. [2]

Portrétovala významné osobnosti jako meklenburského Kristiána Ludvíka II., Frederika IV. Dánského nebo Augusta Silného. V letech 1720–1721 pobývala v Paříži, kde byla hostem mecenáše Pierra Crozata. Portrétovala mladého Ludvíka XV. a Regenta Filipa II. Orleánského a další přední pařížskou aristokracii. [1] Malovala Jeana–Antoina Watteaua a spustila módu pastelu ve Francii. Měla své příznivce v Benátkách, Londýně i v Drážďanech, kde na dvoře krále Augusta III. učila malovat jeho manželku. V roce 1723 pobývala v Modeně u rodu d'Este a roku 1730 u císařského dvora ve Vídni.[2] Namalovala také několik autoportrétů, které realisticky zachycují její podobu. Jedním z nejznámějších je autoportrét, na kterém drží v ruce podobiznu sestry Giovanny. [1]

Byla přijata za členku výtvarných akademií v Římě, Bologni a Paříži. Nebyla jen portrétní malířkou, tvořila také obrazy s biblickými, alegorickými a mytologickými náměty. Na alegoriích "Čtyři roční období", "Čtyři živly" a "Čtyři kontinenty" jsou zobrazeny krásné, zpola oblečené oblečenými ženy, které drží symboly, odkazující na význam díla.

Nikdy se neprovdala. Po smrti sestry Giovanny v roce 1738 upadla do depresí. Onemocněla šedým zákalem, postupně přišla o zrak a nemohla v práci pokračovat.[1] Přežila celou svou rodinu a poslední roky života strávila v malém domku v benátské čtvrti Dorsoduro, kde zemřela ve věku 81 let.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 58–59. 
  2. a b Slovník světového malířství. Praha: Odeon-Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 113. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]