V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Napoleon II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Napoleon II.
Le duc de Reichstadt.jpg
Narození 20. března 1811
Paříž
Úmrtí 22. července 1832 (ve věku 21 let)
Vídeň
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo odpočinku Invalidovna
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Rodiče Napoleon Bonaparte a Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská
Příbuzní Émilie de Pellapra
Evžen de Beauharnais
Alexandre Colonna-Walewski
Jules Barthélemy-Saint-Hilaire
Charles Léon
Vilém Albrecht Montenuovo
Eugen Megerle von Mühlfeld
Stéphanie de Beauharnais
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Napoleon I.
matka Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská
děd Karel Buonaparte
babička Letizia Ramolino
děd František I.
babička Marie Tereza Neapolsko-Sicilská

Napoleon František Josef Karel Bonaparte (francouzsky Napoléon-François-Joseph-Charles Bonaparte, 20. březen 1811 Paříž22. červenec 1832 Vídeň). Jediný legitimní syn francouzského císaře Napoleona I., který se měl stát jeho nástupcem jako Napoleon II. Při narození dostal titul římský král (roi de Rome), po otcově abdikaci byl pak nazýván princem z Parmy (181417). Zemřel ve Vídni jako vévoda zákupský (od roku 1818) na tuberkulózu hrtanu. Roku 1940 nechal Adolf Hitler přemístit sarkofág s jeho tělem do pařížské Invalidovny a pohřbít vedle jeho otce Napoleona I. Hitler si chtěl tímto činem získat sympatie Francouzů. Napoleon II. měl v Čechách přezdívku Orlík (francouzsky: l’Aiglon = syn orla), kterou však získal posmrtně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Malý římský král Napoleon s matkou
Napoleon František jako dítě, Thomas Lawrence, 1818/19

Napoleon František prožil první část života jako vytoužený korunní princ francouzského císaře, tu druhou pak jako obtížný vnuk císaře rakouského.

Rodiče[editovat | editovat zdroj]

Když se Napoleon I. stal francouzským císařem, byl na vrcholu své slávy. Dobře si však uvědomoval, že potřebuje dědice, kterého mu jeho manželka císařovna Josefína, ač z prvního manželství děti měla, porodit už nemůže. Z toho důvodu bylo nutné připravit císařův rozvod a francouzští agenti se začali poohlížet po vhodné nevěstě, která by císaři nejen porodila syna, ale také přinesla jeho domu vznešený původ. Poté, co ztroskotaly námluvy s ruskou velkokněžnou, byla navržena arcivévodkyně Marie Luisa z císařského rodu habsbursko-lotrinského, dcera rakouského císaře Františka I. Rakouská vojska už několikrát podlehla Napoleonově Grande Armée, proto se rakouský císař, podporovaný kancléřem Metternichem, považovaným za původce připravovaného sňatku, rozhodl svou dceru za Korsičana provdat. Sňatek Marie Luisy a Napoleona I. se uskutečnil 1. dubna 1810Louvru.

Malý římský král[editovat | editovat zdroj]

Porodní bolesti zastihly Marii Luisu při procházce s manželem v zahradách Tuilerií, večer 19. března 1811. Ihned se dostavilo 22 slavnostně oblečených šlechticů atd. (např. strýc Marie Luisy arcivévoda Ludvík), kteří čekali na narození dítěte v předpokoji a posléze měli potvrdit, že dítě nebylo podvrženo. Porod byl komplikovaný, protože dítě leželo v děloze napříč a matka sužovaná bolestmi se obávala, že bude obětována za dítě. Nakonec přišel 20. března 1811 krátce po deváté hodině na svět porodnickými kleštěmi chlapec, který nejevil známky života. Naštěstí začalo dítě po pár minutách v náručí doktora Corvisarta křičet. Na počest narození syna a následníka trůnu byla vypáleno 101 dělových salv. Ještě téhož večera byl chlapec pokřtěn na Napoleona Františka Karla Josefa. Slavnostní křest se konal o šest týdnů později. Otec udělil při narození malému Napoleonovi titul král římský a císař František Řád svatého Štěpána.[1]

Na císařském dvoře[editovat | editovat zdroj]

V letech 18141815 se konal Vídeňský kongres, v jehož duchu se Orlíkovi dostává titulu vévoda zákupský. Zákupské vévodství bylo pro něj vytvořeno z panství Zákupy a zaniklo jeho smrtí roku 1832. V roce 1847 formálně převzal panství zpátky císař Ferdinand I. (jako český král Ferdinand V., zvaný Dobrotivý), který ho používal jako letní sídlo. Orlík se během svého krátkého života do Zákup nikdy nepodíval.[2] Na jeho památku byl po něm pojmenován na tamním náměstí před rokem 1939 postavený velký hotel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOLLER Gerd, Orlík, vévoda Zákupský : Napoleonův syn, vydavatelství Brána, Praha 1999, ISBN 80-7243-038-6
  2. ŠIMEK, Jiří. Povídání o Zákupech. 2. vyd. Zákupy: Město Zákupy, 2004. ISBN 80-239-4495-9. S. 31. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TULARD Jean, Napoleon II.: legendy a skutečnost, vydala Mladá fronta, Praha 1994, ISBN 80-204-0502-X
  • HOLLER Gerd, Orlík, vévoda Zákupský : Napoleonův syn, vydavatelství Brána, Praha 1999, ISBN 80-7243-038-6
  • LIŠKA Vladimír, Záhadné postavy českých dějin : osobnosti českých dějin 1. díl, nakladatelství Fontána, Olomouc 2003, ISBN 80-7336-120-5
  • AMELUNXEN Clemens, Napoleonův klan : rodina ve stínu imperátora, vydal Knižní klub, Praha 1998, ISBN 80-7176-889-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]