Élisa Bonaparte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Élisa Bonaparte
velkovévodkyně toskánská a kněžna z Luccy a Piombina
Portrét Élisa Bonaparte
Portrét Élisa Bonaparte
Doba vlády velkovévodkyně toskánská: 1809-1814
kněžna z Luccy a Piombina: 1804-1814
Sňatek 1. května 1797
Manžel Felix Baciocchi
Úplné jméno Marie Anna Elisa Bonaparte
Narození 3. ledna 1777
Ajaccio
Úmrtí 7. srpna 1820
Terst
Rod Bonapartové
Otec Carlo Buonaparte
Matka Laetitia Ramolino

Élisa Bonaparte (celým jménem Maria Anna Elisa Buonaparte, 3. ledna 1777, Ajaccio, Korsika7. srpna 1820, Terst, Itálie), byla nejstarší sestra císaře Francouzů Napoleona Bonaparta.

Život[editovat | editovat zdroj]

1. května 1797 se provdala za korsického šlechtice Felixe Baciocchiho, který neoplýval velkým státnickým nadáním ani ambicemi, zato byl hudebně nadán pro hru na housle.

Élisa nebyla oblíbenou sestrou Napoleona. Ten sice velmi lpěl na svých sourozencích, ale neměl příliš rád inteligentní a schopné ženy, navíc mu byla Élisa svou výbušnou povahou a chováním velmi podobná. Přesto se stala roku 1804 kněžnouLuccyPiombina a roku 1809 velkovévodkyní toskánskou. V těchto zemích vládla do roku 1814.

Jejím milencem byl mimo jiné slavný houslový virtuos a hudební skladatel Niccolò Paganini. Později žila odloučeně od svého manžela. Měla čtyři děti, z nichž jen dcera Napoleone-Élisa se dožila dospělosti a provdala se za Filipa hraběte Camerata-Passioneï di Mazzolini. Milostná aféra kněžny Élisy a houslisty Paganiniho se stala námětem také v Československu a posléze v Česku populární operety Paganini od Franze Lehára, poprvé uvedené 30. října 1925 ve Vídni.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AMELUNXEN, Clemens. Napoleonův klan: rodina ve stínu imperátora. Praha : Brána, 1998. 352 s. ISBN 80-85946-99-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel II. Ludvík
Znak z doby nástupu Titulární toskánská velkovévodkyně
18081814
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand III.