Maxmilián Josef Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián Josef Bavorský
Vévoda Maxmilián
Vévoda Maxmilián
Narození 4. prosince 1808
Bamberk
Úmrtí 15. listopadu 1888 (ve věku 79 let)
Mnichov
Místo odpočinku Klášter Tegernsee
Povolání spisovatel
Ocenění rytíř Řádu Božího hrobu
Manžel(ka) Ludovika Bavorská
Děti Alžběta Bavorská, Marie Bavorská, Karel Teodor Bavorský, Matylda Bavorská, Helena Bavorská, Maxmilián Emanuel Bavorský, Sofie Bavorská a Ludvík Bavorský
Rodiče Pius Augustus Bavorský a Amálie Luisa Arenberková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský) (4. prosince 1808, Bamberk15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sissi.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.

V roce 1828 se oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Jejich manželství bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem často věnoval větší pozornost než dětem manželským. Navíc z tehdejšího hlediska byl podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě (viz kniha Černé ovce Wittelsbachů, autor Ch. Dickinger, Nakladatelství Brána 2005).

V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánova dcera a královna obojí Sicílie Marie, hrdinka z Gaety

V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou a měl s ní devět dětí[1]:

~ 1859 Jindřiška Mendlová (1833–1891), později svobodná paní z Wallersee
~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartolf (1871–1956)
~ 1858 Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831–1867)
~ 1854 František Josef I., rakouský císař
~ 1865 Sofie Saská (1845–1867)
~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857–1943)
~ 1859 František II., král obojí Sicílie
~ 1861 Ludvík, hrabě Trani
~ 1868 Ferdinand Orléanský, vévoda z Alenconu
~ 1875 Amálie Saská

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel6.html#WiB

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]