Anna z Foix a Candale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anna de Foix a Candale)
Anna z Foix a Candale
Česká, uherská a chorvatská královna
Portrét
Anna z Foix a Candale na obrazu neznámého malíře ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Korunovaceuherskou královnou 29. září 1502
Narozeníkolem r. 1484
Úmrtí26. července 1506
Budín
Pohřbenakatedrála v Székesfehérváru
PředchůdceBeatrix Neapolská
NástupceMarie Habsburská
ManželVladislav Jagellonský
Manželkou panovníka1502–1506
PotomciI. Anna Jagellonská
II. Ludvík Jagellonský
RodRod Foix
OtecGaston II. z Foix-Candale
MatkaKateřina z Foix-Candale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna z Foix a Candale (1484 – 26. července 1506, Budín) byla uherská, chorvatská a česká královna, třetí manželka Vladislava Jagellonského.

Život Anny z Foix a Candale[editovat | editovat zdroj]

Annina pečeť

Původ[editovat | editovat zdroj]

Anna pocházela z jižní Francie, byla dcerou hraběte Gastona II. z Foix-Candale a Kateřiny z Foix. Rodiče byli bratranec a sestřenice. Anna byla příbuzná i s francouzskou královskou dynastií Valois. Hrabství z Foix bylo v té době známé válkami proti albigenským, náboženské skupině označované za kacíře. Je tedy historickým paradoxem, že Anna pocházející ze starobylého rodu bojujícího proti kacířům se vdala za panovníka, kterého nazývali králem kacířů.[1]

Rodiče jí brzy zemřeli. Zpočátku byla vychovávána na dvoře svého děda - hraběte z Foix. Poté odešla na francouzský královský dvůr, kde se jí ujala její teta královna Anna, manželka francouzského krále Karla VIII. Anna z Foix zde dostala velmi dobré vzdělání.

Sňatek[editovat | editovat zdroj]

Anna se ve svých dvaceti letech stala předmětem sňatkové politiky. Její sňatek s uherským a českým králem Vladislavem, který byl o více než dvacet let starší než ona, byl důsledkem politického sblížení Jagellonců s francouzským králem Ludvíkem XII., které bylo namířeno proti expanzi Osmanské říše a rozpínavosti Habsburků ve Střední Evropě.

Sňatková smlouva byla podepsána 23. března 1502 a o dva měsíce později Anna zamířila do Uher. Svatební průvod se vydal jižní Francií a severní Itálií do Benátek, kde na Annu čekala delegace uherských šlechticů. Čeští šlechtici ke své nevoli v doprovodu Anny chyběli, neboť nebyli Vladislavem přizváni. Petr z Rožmberka si u panovníka stěžoval, ale ten upřednostňoval Uhry, kde již dvanáct let žil a do Čech zavítal jen sporadicky.[2]

Anna byla ještě před svým sňatkem 6. října 1502 korunována uherskou královnou dne 29. září 1502 ve Stoličném Bělehradě. Českou královnou korunována nebyla. Jako věrná katolička měla totiž hluboké předsudky vůči kacířským kališníkům, a proto do Českého království nikdy nevstoupila.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Manželství Anny a Vladislava bylo velmi šťastné. Téměř padesátiletý Vladislav se do své mladé ženy zamiloval, dokonce zpočátku dával přednost své ženě před vladařskými povinnostmi. Zahrnoval jí láskou a dárky, ona mu to opětovala úctou a něhou. Anna však byla nejenom krásná, ale i politicky zdatná. Snažila se manželovi všemožně pomáhat a často se jí podařilo zlomit jeho vladařskou nerozhodnost a ostýchavost. Stala se jeho poradkyní a snažila se jej chránit před vypočítavostí uherské šlechty.[3]  

Dne 23. července 1503 porodila královna Anna svému choti jeho prvního toužebně očekávaného potomka, dceru Annu. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a římským králem Maxmiliánem I., který Vladislavovi okamžitě nabídl sňatek Anny s některým ze svých vnuků. Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava příznivý ohlas. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť tzv. uherská „národní“ strana nechtěla připustit, aby se někdy opět stal panovníkem v Uhrách cizinec. Přesto Maxmilián požádal již v polovině roku 1504 o princezninu ruku a Vladislav s ním začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat. Silnou podporu našel u královny Anny a její dcera Anna si později Ferdinanda Habsburského skutečně vzala.

Dne 1. července 1506 porodila královna druhé dítě, syna Ludvíka. Král Vladislav měl konečně mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě a stal se následníkem Vladislava II. Jagellonského.

Úmrtí královny[editovat | editovat zdroj]

Králova milovaná choť zaplatila synovo narození vlastním životem. Zemřela 26. července 1506 několik týdnů po porodu v Budíně. Byla velkou milovnicí Benátek, kde strávila několik týdnů před sňatkem. Měla ráda i Uhry, kde žila se svým mužem, ale do Čech nikdy nezavítala. Je tak paradoxem dějin, že její portrét zdobí jedno z nejposvátnějších míst českého národa Svatováclavskou kapli v pražské katedrále svatého Víta.

Předchozí manželství Vladislava Jagellonského[editovat | editovat zdroj]

Anna byla třetí manželkou Vladislava Jagellonského. Jeho předchozí manželství byla poněkud netradiční a on se je snažil zrušit již od jejich počátku.

Roku 1476 uzavřel dvacetiletý Vladislav sňatek per procurationem (v zastoupení, jak velela dobová zvyklost) v Ansbachu s Barborou Braniborskou, ovdovělou dvanáctiletou hlohovskou kněžnou, jež byla dcerou braniborského kurfiřta Albrechta III. Achilla z rodu Hohenzollernů. Vladislav však svoji první choť nikdy nepřevzal, aby ji uvedl do Prahy. Vinu na tom měl zřejmě uherský král Matyáš Korvín. Roku 1476 se zmocnil slezských knížectví a s Hlohovskem, jež zdědila Barbora po svém prvním, zesnulém choti a měla jej přinést věnem českému králi, naložil jako s odumřelým lénem. Český král začal usilovat o rozvod, ale papežská kurie, stranící Korvínovi, ho celá léta nevyslyšela.

Roku 1490 se Vladislav stal uherským králem a pod nátlakem se oženil s Beatricí Neapolskou, dcerou neapolského krále Ferdinanda I. Ferrante a bezdětnou vdovou po Matyáši Korvínovi. V době jejího sňatku s Vladislavem bylo zřejmé, že toto manželství zůstane bezdětné. Vzhledem k tomu, že Vladislavovo manželství s Barborou Braniborskou nebylo zrušeno, byl tento sňatek v podstatě neplatný.

Obě manželství zrušil teprve roku 1500 papež Alexandr VI., první nenaplněné manželství po dlouhých dvaceti čtyřech letech a druhé vynucené manželství po deseti letech. Až třetí manželství s Annou bylo právoplatné, ale velmi krátké. Po smrti své manželky upadl Vladislav do melancholie a často zanedbával své vladařské povinnosti. Již se neoženil a přežil ji o deset let.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

∞ 1521 Ferdinand I. Habsburský
∞ 1522 Marie Habsburská

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Jan I.
z Foix-Candalle
nar .ok. 1415
zm. ok. 1490r. 		  Markéta
de la Pole
nar. před 1421
zm. 1485 		  Gaston IV.
z Foix-Grailly
nar. 1422
zm. 1472 		  Eleonora I.
Aragonská
nar. 1425r
zm. 1479
         
     
  Gaston II.
z Foix-Candale
zm. 1500 		  Kateřina
z Foix
nar. po 1460
zm. před 1494 		 
     
   
Vladislav
Jagellonský
nar.1. 3. 1456
zm. 13. 3. 1516
OO 6. 10. 1502 		Anna de Foix-Candalle
nar. 1484
zm. 1506
                   
                   
Anna Jagellonská
 nar. 23. 7. 1503
 zm. 27. 1. 1547
  		Ludvík Jagellonský
 nar. 1. 7. 1506
 zm. 29. 8.1526
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ FIDLER, Jiří. České královny. Praha: Fragment, 2011. 64 s. ISBN 978-80-253-1272-8. 
  2. ↑ LIŠKA, Vladimír. Ženy českých vládců. Praha: Nakladatelství XYZ, 2015. 238 s. ISBN 978-80-7505-157-8. 
  3. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Královská trilogie - Ženy a milenky českých králů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2016. 585 s. ISBN 978-80-7451-505-7. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACEK, Josef. Tři ženy krále Vladislava. Praha, 1992.
  • KŠÍR, Josef. K původu české královny Anny. Genealogické a heraldické listy (GaHL) 21. 40-47. Praha, 2001.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 18. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 106. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_z_Foix_a_Candale&oldid=21940013“