Ferdinand II. Aragonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand II. Aragonský
Král Aragonie, Kastilie, Leónu, Sicílie, Valencie a Neapole
Ferdinand Aragonský
Ferdinand Aragonský
Narození 10. března 1452
Sos del Rey Católico
Úmrtí 23. ledna 1516
Madrigalejo
Pohřben Katedrála v Granadě
Manželky Isabela Kastilská
Germaine z Foix
Potomci Isabela
Jan
Jana
Marie
Kateřina
Dynastie Trastámarové
Otec Jan II. Aragonský
Matka Jana Enríquezová
Podpis Fernando firma.jpg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand II. Aragonský (šp. Fernando II de Aragón, 10. března 1452 Sos del Rey Católico23. ledna 1516 Madrigalejo) byl král aragonský, sicilský, kastilský, neapolský, sardinský a navarrský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem aragonského krále Jana II. V roce 1469 se oženil s následnicí kastilského trůnu Isabelou. Po smrti svého otce v roce 1479 se Ferdinand ujal vlády nad Aragonií, zatímco jeho manželka byla svrchovanou královnou Kastilie jako Isabela I. Manželé v letech 1479–1504 společně vládli Kastilii a Aragonu.

Jedním z velkých činů, které královští manželé uskutečnili, bylo dobytí Granady – posledního emirátu na Pyrenejském poloostrově – v roce 1492. To byl důležitý krok k postupnému sjednocení obou království a vytvoření jednotného Španělska. S jejich podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil rovněž v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky.

Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.

Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.

Ferdinand v roce 1504 ovdověl a o rok později se v říjnu oženil s Germaine, dcerou Jana z Foix a neteří francouzského krále. V touze po mužském potomkovi, který by zdědil aragonské království, se Ferdinand uchýlil i k užíváním afrodisiak a snad i k magii. Dle pověsti zemřel na předávkování povzbuzujícími bylinami nebo "španělskými muškami".[1] Byl pohřben v královské kapli v granadské katedrále.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  1. 1490 Alfons (1475–1491), portugalský následník trůnu
  2. 1497 portugalský král Manuel I. Šťastný
  1. 1501 následník anglického trůnu Artur Tudor
  2. 1509 anglický král Jindřich VIII. Tudor

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ÁLVAREZ, Manuel Fernández. Jana Šílená: zajatkyně z Tordesillasu. Litomyšl: Paseka, 2002. 192 s. ISBN 80-7185-475-1. S. 21. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Aragonský král
spoluvládce Jana II. od 1468
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Sicilský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel II.
Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Mallorský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Valencijský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Ludvík XII.
Znak z doby nástupu Neapolský král
Ferdinand III.
1504-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Filip I.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
spoluvládce Isabely Kastilské a Filipa Sličného (1474-1506), od roku 1506 s Janou I.
1506-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana I. a Karel I.
Předchůdce:
Kateřina I.
Znak z doby nástupu (Horno)navarrský král
Ferdinand I.
1513-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana I. a Karel I.