Ferdinand II. Aragonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand II. Aragonský
Král Aragonie, Kastilie, Leónu, Sicílie, Valencie a Neapole
Ferdinand Aragonský
Ferdinand Aragonský
Narození 10. března 1452
Sos del Rey Católico
Úmrtí 23. ledna 1516
Madrigalejo
Pohřben Katedrála v Granadě
Manželky Isabela Kastilská
Germaine z Foix
Potomci Isabela
Jan
Jana
Marie
Kateřina
Dynastie Trastámarové
Otec Jan II. Aragonský
Matka Jana Enríquezová
Podpis Fernando firma.jpg

Ferdinand II. Aragonský (šp. Fernando II de Aragón, 10. března 1452 Sos del Rey Católico23. ledna 1516 Madrigalejo) byl král aragonský, sicilský, kastilský, neapolský, sardinský a navarrský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem aragonského krále Jana II. V roce 1469 se oženil s následnicí kastilského trůnu Isabelou. Po smrti svého otce v roce 1479 se Ferdinand ujal vlády nad Aragonií, zatímco jeho manželka byla svrchovanou královnou Kastilie jako Isabela I. Manželé v letech 1479–1504 společně vládli Kastilii a Aragonu.

Jedním z velkých činů, které královští manželé uskutečnili, bylo dobytí Granady – posledního emirátu na Pyrenejském poloostrově – v roce 1492. To byl důležitý krok k postupnému sjednocení obou království a vytvoření jednotného Španělska. S jejich podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil rovněž v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky.

Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.

Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.

Ferdinand v roce 1504 ovdověl a o rok později se v říjnu oženil s Germaine, dcerou Jana z Foix a neteří francouzského krále. V touze po mužském potomkovi, který by zdědil aragonské království, se Ferdinand uchýlil i k užíváním afrodisiak a snad i k magii. Dle pověsti zemřel na předávkování povzbuzujícími bylinami nebo "španělskými muškami".[1] Byl pohřben v královské kapli v granadské katedrále.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  1. 1490 Alfons (1475–1491), portugalský následník trůnu
  2. 1497 portugalský král Manuel I. Šťastný
  1. 1501 následník anglického trůnu Artur Tudor
  2. 1509 anglický král Jindřich VIII. Tudor

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ÁLVAREZ, Manuel Fernández. Jana Šílená: zajatkyně z Tordesillasu. Litomyšl: Paseka, 2002. 192 s. ISBN 80-7185-475-1. S. 21. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Aragonský král
spoluvládce Jana II. od 1468
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Sicilský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel II.
Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Mallorský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Jan II.
Znak z doby nástupu Valencijský král
Ferdinand II.
1479-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I.
Předchůdce:
Ludvík XII.
Znak z doby nástupu Neapolský král
Ferdinand III.
1504-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Filip I.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
spoluvládce Isabely Kastilské a Filipa Sličného (1474-1506), od roku 1506 s Janou I.
1506-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana I. a Karel I.
Předchůdce:
Kateřina I.
Znak z doby nástupu (Horno)navarrský král
Ferdinand I.
1513-1516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana I. a Karel I.