Alfons II. Neapolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfons II. Neapolský
Alfonso II di Napoli.jpg
Narození 4. listopadu 1448
Neapol
Úmrtí 18. prosince 1495 (ve věku 47 let)
Messina
Místo odpočinku Messina Cathedral
Manžel(ka) Ippolita Maria Sforza
Děti Ferdinand II. Neapolský
Isabela Aragonská
Sancha Aragonská (1478-1506)
Alfons Aragonský (1481-1500)
Rodiče Ferdinand I. Ferrante a Isabella z Chiaromonte
Příbuzní Beatrix Neapolská
Giovanna d'Aragona (1478-1518)
Eleonora Aragonská
Francis of Naples, Duke of Sant Angelo
Giovanni d'Aragona (1456-1485)
Friedrich IV. Neapolský
Ferdinando d'Aragona, duca di Montalto
Alfons Aragonský (1460-1510)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons II. Neapolský také Alfons Aragonský (4. listopadu 1448 Neapol18. prosinec 1495 Messina) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem král Neapole a Jeruzaléma. Jako vévoda z Kalábrie byl patronem renesančních básníků a stavitelů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky, Isabelly z Chiaromonte. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl Ferdinand II. Aragonský, král Aragonie a první vládce sjednoceného Španělska. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož De splendore popisuje ctnosti a správný způsob života prince.

Když jeho matka Isabela zemřela, stal se následníkem jejích feudálních nároků, včetně nároků na Jeruzalémský trůn. V roce 1463, když bylo Alfonsovi patnáct let, zemřel jeho prastrýc Giovanni Antonio Del Balzo Orsini, princ z Taranta, a Alfons zdědil některé jeho majetky. Alfons se ukázal jako zkušený a odhodlaný voják, při pomoci jeho otci potlačit Conjure baronů a při obraně království proti papežovým nárokům. Jako kondotiér bojoval v nejdůležitější válkách doby.

Jeho vláda byla krátká. Když jeho otec zemřel, královská pokladnice byla prázdná a invaze Karla VIII. Francouzského byla na spadnutí, Karel se opět rozhodl uplatnit svůj nárok na neapolské a jeruzalémské království. Když král Karel v září 1494 napadl Itálii, podařilo se mu získat podporu papeže Alexandra VI., který Karla vyzval, aby obrátil své vojenské úsilí proti Turkům. Král Karel nepolevil a na začátku roku 1495 se přiblížil k Neapoli, poté co porazil Florencii a neapolskou flotilu Alfonsova bratra Fridricha u Portovenere. Alfonse vyděsila série zlých znamení, stejně jako neobvyklé sny a tak abdikoval ve prospěch svého syna Ferdinanda a uprchl tím, že vstoupil do sicilského kláštera. Zemřel v Messině později téhož roku a byl pohřben ve zdejší katedrále.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. října 1465 se v Milánu oženil s Hippolitou Marií Sforza.

Měl s ní několik dětí:

S milenkou Trogií Gazzelas měl také několik dětí:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II of Naples na anglické Wikipedii.