Alfons II. Neapolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfons II. Neapolský
Alfonso II di Napoli.jpg
Narození4. listopadu 1448
Neapol
Úmrtí18. prosince 1495 (ve věku 47 let)
Messina
Místo pohřbeníKatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Messině
Povolánípanovník
OceněníPodvazkový řád
ChoťIppolita Maria Sforzová[1]
DětiFerdinand II. Neapolský[2]
Isabela Aragonská
Sancha Aragonská
Alfons Aragonský
RodičeFerdinand I. Neapolský a Isabella z Chiaromonte
RodTrastámarové
PříbuzníBeatrix Neapolská, Johana Aragonská, Eleonora Aragonská, František Aragonský, Jan Aragonský, Fridrich IV. Neapolský, Ferdinand Aragonský z Montalta a Alfons Aragonský (1460-1510) (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons II. Neapolský také Alfons Aragonský (4. listopadu 1448 Neapol18. prosinec 1495 Messina) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem král Neapole a Jeruzaléma. Jako vévoda z Kalábrie byl patronem renesančních básníků a stavitelů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky, Isabelly z Chiaromonte. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl Ferdinand II. Aragonský, král Aragonie a první vládce sjednoceného Španělska. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož De splendore popisuje ctnosti a správný způsob života prince.

Když jeho matka Isabela zemřela, stal se následníkem jejích feudálních nároků, včetně nároků na Jeruzalémský trůn. V roce 1463, když bylo Alfonsovi patnáct let, zemřel jeho prastrýc Giovanni Antonio Del Balzo Orsini, princ z Taranta, a Alfons zdědil některé jeho majetky. Alfons se ukázal jako zkušený a odhodlaný voják, při pomoci jeho otci potlačit Conjure baronů a při obraně království proti papežovým nárokům. Jako kondotiér bojoval v nejdůležitější válkách doby.

Jeho vláda byla krátká. Když jeho otec zemřel, královská pokladnice byla prázdná a invaze Karla VIII. Francouzského byla na spadnutí, Karel se opět rozhodl uplatnit svůj nárok na neapolské a jeruzalémské království. Když král Karel v září 1494 napadl Itálii, podařilo se mu získat podporu papeže Alexandra VI., který Karla vyzval, aby obrátil své vojenské úsilí proti Turkům. Král Karel nepolevil a na začátku roku 1495 se přiblížil k Neapoli, poté co porazil Florencii a neapolskou flotilu Alfonsova bratra Fridricha u Portovenere. Alfonse vyděsila série zlých znamení, stejně jako neobvyklé sny a tak abdikoval ve prospěch svého syna Ferdinanda a uprchl tím, že vstoupil do sicilského kláštera. Zemřel v Messině později téhož roku a byl pohřben ve zdejší katedrále.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. října 1465 se v Miláně oženil s Hippolitou Marií Sforza.

Měl s ní několik dětí:

S milenkou Trogií Gazzelas měl také několik dětí:

  • Sancha Aragonská (1478–1506), ⚭ 1494 Joffre Borgia (1481/2 – 1516/7)
  • Alfons Aragonský (1481–1500), vévoda z Bisceglie, ⚭ 1498 Lucrezia Borgia (18. dubna 1480 – 24. června 1519)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II of Naples na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ferdinando II, re di Napoli. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  4. Giovanna, regina consorte di Napoli. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  5. Isabella of Aragon (1470-1524) - Find a Grave.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Gian Galeazzo Maria Sforza (1469-1494) - Find a.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ARAGONA, Pietro d' in "Dizionario Biografico". www.treccani.it [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]