Ludvík II. Neapolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík II. Neapolský
Narození5. října 1377 nebo 7. října 1377
Toulouse nebo Angers
Úmrtí29. dubna 1417 (ve věku 39 let)
Angers
Místo pohřbeníAngers
Povolánípanovník, titulární král Neapole a Vévoda z Anjou
ChoťJolanda Aragonská (od 1400)[1][2][3]
DětiLudvík III. Neapolský[1]
René I. z Anjou[1][2]
Karel IV. z Maine[1]
Marie z Anjou[1][2]
Jolanda z Anjou[1]
RodičeLudvík I.[1] a Marie ze Châtillonu[1]
RodValois-Anjouovci
PříbuzníCharles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík II.

Ludvík II. Neapolský (5. říjen 137729. duben 1417)[4] byl od roku 1384 do roku 1417 vévoda z Anjou a provensálský hrabě; činil si nárok na Neapolské království, ale ovládal pouze části království v letech 1390 až 1399. Jeho otec, Ludvík I. z Anjou – zakladatel rodu Valois-Anjou – byl mladším synem krále Jana II. Francouzského a adoptivním synem královny Johany I. Neapolské. Když jeho otec zemřel během vojenského tažení do Neapole v roce 1384, byl Ludvík II. stále ještě dítě. Anjou zdědil po svém otci, ale jeho matka Marie z Blois nedokázala přesvědčit jeho strýce vévodu Jana z Berry a vévodu Filipa II. Burgundského, aby pokračovali ve válce jejího manžela o Neapol. Provensálští šlechtici a města odmítli uznat Ludvíka II. za svého zákonného vládce, ale Marie z Blois je jednoho po druhém přesvědčila, aby mu v letech 1385 až 1387 přísahali věrnost.

Jeho bratranec, král Karel VI. Francouzský se rozhodl v roce 1389 podpořit jeho nárok na Neapol. Jeho vojska nemohla obsadit celé království, takže bylo prakticky rozděleno mezi Ludvíka II. a jeho protivníka Ladislava Neapolského. Konflikt mezi nástupcem Klementa VII., vzdoropapežem Benediktem XIII., a Francií oslabil jeho pozici a Ladislav ho donutil roku 1399 opustit Neapol a odejít do Provence.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.

Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřila. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.

V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti, vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem Ladislavem svržen.

V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII., napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.

V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.

Syn Ludvíka se zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.

Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.

Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Ludvík s Jolandou měli pět dětí:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Filip VI. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Jan II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Robert II. Burgundský
 
 
Jana Burgundská
 
 
 
 
 
 
Anežka Francouzská
 
 
Ludvík I.
 
 
 
 
 
 
Jindřich VII. Lucemburský
 
 
Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Markéta Brabantská
 
 
Jitka Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Václav II. Český
 
 
Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Guta Habsburská
 
Ludvík II. Neapolský
 
 
 
 
 
Hugo II., hrabě z Blois
 
 
Vít I. z Blois-Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Dampierre
 
 
Karel z Blois
 
 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Markéta z Valois
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Marie ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Artur II. Bretaňský
 
 
Vít z Penthièvre
 
 
 
 
 
 
Marie z Limoges
 
 
Johana Bretaňská
 
 
 
 
 
 
Hendrik IV van Avaugour
 
 
Jeanne d'Avaugour
 
 
 
 
 
 
Jeanne d'Harcourt, Dame de L'Aigle
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
  2. a b c Kindred Britain.
  3. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  4. LUIGI II d'Angiò, re di Sicilia - Treccani. Treccani [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]