Ludvík II. Neapolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludvík II. Neapolský
15th-century unknown painters - Louis II of Anjou - WGA23561.jpg
Narození 5. října 1377 nebo 7. října 1377
Toulouse nebo Angers
Úmrtí 29. dubna 1417 (ve věku 39 let)
Angers
Místo pohřbení Angers
Národnost Francouzi
Manžel(ka) Jolanda Aragonská (od 1400)
Děti Louis III of Naples
René I. z Anjou
Charles, Count of Maine
Marie z Anjou
Yolande of Anjou
Rodiče Ludvík I. a Marie ze Châtillonu
Příbuzní Charles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík II.

Ludvík II. Neapolský (5. říjen 137729. duben 1417) byl v letech 1389–1399 králem Neapole a od roku 1384 do své smrti vévodou z Anjou z dynastie Valois-Anjou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.

Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřila. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.

V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti, vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem Ladislavem svržen.

V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII., napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.

V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.

Syn Ludvíka se zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.

Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.

Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Ludvík s Jolandou měli pět dětí:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Filip VI. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Jan II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Robert II. Burgundský
 
 
Jana Burgundská
 
 
 
 
 
 
Anežka Francouzská
 
 
Ludvík z Anjou
 
 
 
 
 
 
Jindřich VII. Lucemburský
 
 
Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Markéta Brabantská
 
 
Jitka Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Václav II.
 
 
Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Guta Habsburská
 
Ludvík II. Neapolský
 
 
 
 
 
Hugo II., hrabě z Blois
 
 
Vít I. z Blois-Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Dampierre
 
 
Karel z Blois
 
 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Markéta z Valois
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
 
Marie ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Artur II. Bretaňský
 
 
Vít Bretaňský
 
 
 
 
 
 
Marie z Limoges
 
 
Johana z Penthièvre
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. z Avaugouru
 
 
Johana z Avaugouru
 
 
 
 
 
 
Jana z Harcourtu
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]