Jeanne de Laval

Jeanne de Laval
	Neapolská a sicilská královna; vévodkyně z Anjou
	Jeanne de Laval na triptychu Hořící keř, Nicolas Froment
Doba vlády	10. září 1454 – 10. července 1480
Narození	10. listopadu 1433; Auray, Bretaň, Francie
Úmrtí	19. prosince 1498; Zámek Beaufort-en-Vallée, Maine-et-Loire
Manžel	René I. z Anjou
Rod	Laval
Otec	Guy XIV. de Laval
Matka	Isabela Bretaňská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeanne de Laval (10. listopadu 1433, Auray – 19. prosince 1498, Maine-et-Loire) byla druhá manželka Reného I. z Anjou, krále Neapole, Sicílie, titulárního krále Jeruzaléma, Aragonu a Mallorky; vévody z Anjou, Baru a Lotrinska; a hraběte z Provence a Piemontu.

Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeanne se narodila 10. listopadu 1433 v Auray v Bretani jako dcera Guy XIV. de Laval a jeho manželky Isabely Bretaňské. Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jean de Montfort (který v souladu s ustanoveními ve své manželské smlouvě přijal jméno a erb rodiny Lavalů a přijal jméno Guy XIII. de Laval) a Anne de Laval (dcera a dědička Guye XII. de Laval). Ze strany matky jimi byli Jan V. Bretaňský a Johana Francouzská (dcera francouzského krále Karla VI. a Isabely Bavorské).

Její otec bojoval s Janou z Arku. Jeho nejstarší syn František, velmistr Francie, se stal po něm hrabětem z Laval jako Guy XV. S manželkou Isabelou měl další dva syny, Petra a Jana. Včetně Jeanne měl dohromady sedm dcer, dvě z nich zemřely v dětství. S druhou manželkou Françoise de Dinan měl tři syny.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Manželská smlouva mezi Jeanne a králem Reném I. z Neapole a Sicílie byla podepsána 3. září 1454. Svatba se uskutečnila o týden později v klášteře sv. Mikuláše v Angers. Jednadvacetiletá Jeane se provdala za o dvacet čtyři let staršího krále rok po smrti jeho první manželky Izabely Lotrinské. Manželství bylo i přes věkový rozdíl šťastné. Jeanne, která byla sladká a přítulná, její manžel zřejmě velmi miloval. Jeanne se sňatkem stala nevlastní matkou Reného dětí, mezi nimi Jana II. Lotrinského, Markéty z Anjou a Jolandy Lotrinské. Všichni tři byli starší, než Jeanne. Ona sama zůstala bezdětná.

Po třech letech strávených v panstvích v okolí Angers a Saumur, žili manželé v letech 1457 až 1462 v Provence a v letech 1462 až 1469 v Anjou. V Aix-en-Provence se s manželem účastnila literární a učené zábavy u dvora.

René složil na Jeanne ódu o 10 000 verších s názvem "Idyla Regnaulta a Jeanneton". Báseň byla debatou o lásce mezi pastýřem a pastýřkou s poutníkem jako arbitrem. Během pobytu v Tarasconu v Provence René Jeanne udělil baronství Les Baux, které patřilo hrabatům z Provence. 18. února 1475 ho vyměnila za Berre. V letech 1469 až 1480 Jeanne nadále žila v Provence.

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

René zemřel 10. července 1480. Ve své závěti odkázal své ženě velký příjem v Anjou, Provence a Barrois. Ponechala si také hrabství Beaufort a panství Mirebeau. Po manželově smrti někdy žila v Beaufortu a občas v Saumuru. Byla oblíbená pro svou laskavost a štědrost. Lidé z Beaufortu jí byli vděční, když regulovala využívání společných pastvin. Jeanne zemřela 19. prosince 1498 ve věku 65 let na zámku Beaufort-en-Vallée. Podle své poslední vůle chtěla být pohřbena jednoduše, bez pomníku, v katedrále v Angers. Její srdce bylo uloženo v Cordeliers d'Angers vedle srdce jejího manžela.