Puchýřník lékařský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPuchýřník lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Puchýřník lékařský
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád brouci (Coleoptera)
Čeleď majkovití (Meloidae)
Rod puchýřník (Lytta)
Binomické jméno
Lytta vesicatoria
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), známý též jako španělská muška je brouk z čeledi majkovitých. Při vyrušení vylučuje tekutinu odporného (myšího) zápachu, která způsobuje hnisající puchýře.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Puchýřník lékařský je 12 až 20 mm velký podlouhlý brouk. Klasická varianta je nádherně zelená, existují ale i jinak zbarvené poddruhy.

Výskyt a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Brouci se vyskytují osamoceně i masově na listnatých stromech a keřích, zejména pak na jasanech, šeřících, ptačím zobu aj., kde se živí okusem listů. Strom hostící větší množství puchýřníků je myšinou cítit už zdaleka. Samice klade do otvorů v zemi vajíčka, vylíhlý triungulin (larva majek a vějířníků) vyhledává hnízda samotářských hostitelských včel.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Výtažky z puchýřníka lékařského se používaly pro výrobu nápojů lásky, neboť v nich obsažené látky, zejména pak kantharidin, vyvolávají erekci. Toto užití se však nedoporučuje, protože kantharidin je nejen afrodisiakum, ale též prudký jed a snadno lze překročit smrtelnou dávku – pročež byly španělské mušky oblíbeny i mezi traviči. na předávkování španělskými muškami údajně zemřel španělský král Ferdinand II. Aragonský. U těhotných žen se používal jako abortivum, ovšem i zde je stejný problém s nebezpečím předávkování. Známy jsou případy otravy dobytka v oblastech, kde se puchýřníci přemnožili.

Obsažné látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Jed produkují pouze samci (kantharidin představuje až 5% podíl na tělesné hmotnosti), ti jej předávají samici, která jej předává vajíčkům. Někteří hmyzožraví živočichové jsou proti jedu puchýřníků imunní a jsou je schopni i přes tuto velmi účinnou ochranu konzumovat. Někteří pak dokonce tento jed kumulují ve svém organismu a stávají se sami jedovatými.

Otrava[editovat | editovat zdroj]

Kontakt s tekutinou vylučovanou puchýřníky vede k vzniku bolestivých hnisajících puchýřů. Pokud tekutina vnikne do oka, může způsobit až oslepnutí. V případě požití většího množství jedu (za vcelku spolehlivou se považuje dávka 30 mg prášku z rozdrcených těl brouků) dochází k překrvení urogenitálního systému a k podráždění a narušení stěn trávící trubice od jícnu po konečník a krvavé průjmy. Důsledkem těžké otravy je významná ztráta krve, celkové těžké narušení trávicí soustavy a močového systému, někdy vedoucí až ke kolapsu ledvin či srdce. Léčba je symptomatická, prognóza u silnějších otrav téměř beznadějná.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]