Karl Tersztyánszky von Nádas
| Karl Tersztyánszky von Nádas | |
|---|---|
 Karl Tersztyánszky v roce 1854 | |
| Narození | 28. říjen 1854  Szakolcz |
| Úmrtí | 7. března 1921 (ve věku 66 let)  Vídeň |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálplukovník (Generaloberst) |
| Doba služby | 1877–1918 |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko (do roku 1918) |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (do roku 1918) |
| Války | První světová válka |
| Vyznamenání | Vojenský záslužný kříž 1. třídy Pro Ecclesia et Pontifice |
 multimediální obsah na Commons | |
_Wien11_Zentralfriedhof_Grab_Karl_Tersztyanszky_de_Nadas.JPG)
Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské c.a k. armády.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová.[2] Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli. Později navštěvoval c. a k. Vojenskou školu ve Vídni.
1. května 1882 byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a byl přidělen ke generálnímu štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. V letech 1888 až 1890 vykonával službu u 15. husarského pluku. Od roku 1891 působil jako velitel generálního štábu jízdní divize v Jarosławi. 1. listopadu 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Neu Zucke (dnes část Černovic) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.
Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Preßburgu. 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Preßburgu a od září 1912 působil jako velitel IV. armádního sboru, kde nahradil polního zbrojmistra (Feldzeugmeister) Viktora Schreibera. 2. dubna 1913 získal titul v Tajné radě, v květnu se stal generálem jezdectva (General der Kavallerie) a v prosinci byl jmenován čestným majitelem (Oberstinhaber) 8. husarského pluku.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války R-U se okamžitě s IV. armádním sborem přesunul do Haliče, kde také převzal velení nad VII. armád,.ním sborem. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lemberg. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užský průsmyk a město Turka. V říjnu se pak byli přesunuti na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.
V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.[3] To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst). V červnu byl jmenován velitelem 4. armády se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.[4] O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády, kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.
Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl velení nad královskou uherskou tělesnou stráží (k.u. Leibgarde), ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Tersztyánszky von Nádas na německé Wikipedii.
- ↑ Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine.. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 185 (PDF), (německy).
- ↑ a b GO Karl Tersztyánszky von Nádas [online]. valka.cz, 14. ledna 2010 [cit. 2016-09-24]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 299.
- ↑ Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 348.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Tersztyánszky von Nádas na Wikimedia Commons
