Království obojí Sicílie
| Království obojí Sicílie Regno delle Due Sicilie
| |||||||||
| Hymna Inno al Re | |||||||||
Geografie
| |||||||||
111 900 km² (v roce 1851) | |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik |
|||||||||
Zánik |
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_crowned.svg){kind=small}
Království obojí Sicílie (italsky Regno delle Due Sicilie) bylo historickým státním útvarem na jihu Apeninského poloostrova, Sicílii a přilehlých ostrůvcích, který existoval v letech 1816–1861. Fakticky se jednalo o obnovení původního Sicilského království z období do roku 1282, kdy se tento stát rozpadl na část pevninskou (tzv. Neapolské království, ale oficiálně stále Sicilské království) a ostrovní (Sicilské království jako takové). Vzhledem k tomu, že se tedy obě části oficiálně nazývaly Sicilským královstvím, byla sjednocená země pojmenována Královstvím Obojí Sicílie (přesně přeloženo „Království Dvou Sicílií“).
Již od roku 1735 patřila obě království panovníkům z rodu Bourbonů. V roce 1806 obsadila francouzská vojska Neapol, načež král Ferdinand, toho jména III. král sicilský a IV. král neapolský, uprchl na ostrov Sicílii a neapolským králem císař Napoleon jmenoval svého vlastního bratra Josefa. V letech 1808–1815 byl panovníkem Neapolského království Joachim Murat, maršál Francie a Napoleonův švagr. V roce 1815 rozhodl Vídeňský kongres o navrácení Neapolského království zpět do rukou krále Ferdinanda Bourbonského. Ten o rok později, po Muratově definitivní porážce a popravě zastřelením, formálně spojil obě království do jediného útvaru, který dostal jméno Království obojí Sicílie (zkráceně zvané Sicilským královstvím), a stal se jeho králem Ferdinandem I. a zakladatelem vladařské dynastie Bourbon-Obojí Sicílie. Hlavním městem bylo zprvu Palermo, poté Neapol.
Království obojí Sicílie ve své době (i přes výhodnou přímořskou polohu a slavnou historii) nepatřilo k významným mocnostem – trpělo rigidní a neefektivní státní správou, odlehlostí od evropských center obchodu a rozvoje, a celkovou zaostalostí hospodářskou i kulturní. To přispívalo k pasivitě a nízké loajalitě běžných obyvatel vůči bourbonské koruně, díky čemuž bylo KOS v letech 1860–1861 relativně snadno rozvráceno a dobyto italskými revolučními gardami pod vedením Giuseppa Garibaldiho.[pozn. 1]
Po definitivním zlomení odporu zbytků královských gard bylo celé území roku 1861 připojeno k nově se utvářejícímu jednotnému Italskému království a jako samostatná monarchie zaniklo. Svržený poslední král František II. se nejprve uchýlil pod ochranu papeže do Říma, kde ještě několik let vedl exilovou vládu uznávanou několika evropskými katolickými mocnostmi. Když ale proces sjednocování Itálie začal dopadat i na Papežský stát, František s rodinou nadobro opustil Itálii a zbytek života strávil na cestách; zemřel v Arcu v Jižním Tyrolsku (jež se po první světové válce stalo součástí Itálie rovněž).
Území někdejšího Království obojí Sicílie víceméně odpovídá italskému makroregionu Mezzogiorno (Jižní Itálie) bez Sardinie. Malé odchylky vymezení od historického stavu jsou jen na hranicích s krajem Lazio, ke kterému byly po druhé světové válce připojeny okrajové části Kampánie a Abruzza.
Králové
[editovat | editovat zdroj]- Ferdinand I. (1816–1825), žil 1751–1825
- předtím vládl už od r. 1759 jako Ferdinand III. Sicilský a Ferdinand IV. Neapolský
- František I. (1825–1830), jeho syn, žil 1777–1830
- Ferdinand II. (1830–1859), jeho syn, 1810–1859
- František II. (1859–1861), jeho syn, 1836–1894
Státní symbolika
[editovat | editovat zdroj]- vlajka:
.svg)
.svg)
Znak království
[editovat | editovat zdroj]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Tento proces a celkovou atmosféru té doby plasticky vylíčil Giuseppe Tomasi di Lampedusa v románu Gepard (Il Gattopardo,1958), zfilmovaném roku 1963.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Království obojí Sicílie na Wikimedia Commons
