3. pěší pluk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Infanterieregiment Erzherzog Karl Nr. 3 byl pěchotním plukem armády Rakousko-Uherska.

3. pěší pluk
Nadporučík 3. pěšího pluku ve vycházkové uniformě, 1914
Nadporučík 3. pěšího pluku ve vycházkové uniformě, 1914
Země Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Existence 1715 - 1918
Typ pěchota
Podřízené jednotky 4 pěší prapory
Nadřazené jednotky

Rakousko-Uherská armáda

  • XV. armádní sbor
  • 12. pěší divize
Účast
Války

Válka o polské následnictví Válka o rakouské dědictví

První světová válka

Vznik jednotky[editovat | editovat zdroj]

Pěší pluk č. 3 vznikl 27. července 1715 na základě nařízení trevírského kurfiřta, biskupa osnabrückého, Karla Ignáce vévody z Lotrinska a Baru. Označení IR 3 (Infanterie Regiment No. 3) získal pluk při zavedení plukovních čísel v roce 1769.

Organizace pluku[editovat | editovat zdroj]

1715 – Předpokládaný stav pluku byl 2300 mužů. Pluk měl 15 fyzilírských rot po 140 mužích a 2 granátnické po 100 mužích. Fyzilíři byli vyzbrojeni puškou na křesadlový zámek (fusile) tulejovým bodákem a sumkou se 40 náboji. Pět rot tvořilo prapor. Do pluku nesměli být verbováni Francouzi, Italové, Švýcaři, Poláci, Maďaři a Chorvati.[1]

Jméno jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 1717: Infanterieregiment Jung-Lothringen zu Fuß
  • 1769: Infanterieregiment von Lothringen No. 3
  • 1860: Mährisches Infanterieregiment „Erzherzog Karl“ Nr. 3
  • 1915: Infanterie Regiment Nr. 3


Historie jednotky[editovat | editovat zdroj]

Egalizační barva[editovat | editovat zdroj]

Důstojnická přehlídková uniforma

1726: bílý kabát, modré manžety,

1738: bílý kabát, červené manžety

1767: bílý kabát, světle modré označení, bílé knoflíky

1868: tmavomodrá uniforma, výložky – nebeská modř, knoflíky bílé.[2]

1908: uniforma v barvě štičí šeď, výložky – nebeská modř, knoflíky bílé

1916: uniforma v barvě polní šeď, límcový rozlišovací proužek – nebeská modř

Verbovací obvod[editovat | editovat zdroj]

1717 celá monarchie

1766 Dolní Porýní – Vestfálsko a dolnosaské královské města

1781 Dolní Rakousko

1830 Hradišťský kraj

Rakousko-turecká válka[editovat | editovat zdroj]

(1716–1718)

Bitva u Petrovaradínu (5. 8. 1716) – první nasazení v boji. Pluk (dva prapory) byl postaven ve druhé linii v pěší divizi, které velel generál pěchoty Jan Josef Filip hrabě Harrach Rohrau. Pluku velel Emmanuel princ d'Elboeuf von Lothringen.

Obléhání a dobytí Temešváru (srpen – říjen 1716) – během obléhání Temešváru měl pluk svoje pozice u cesty na Arad, kde zajišťoval dělostřelectvo. Zde byl pluk prakticky celou dobu obléhání. Asistoval pouze při otevření přístupů před útokem na předměstí Velká Palanka.

Obléhání trvalo 42 dnů. Ztráty pluku – 20 mrtvých a 52 zraněných. Z důstojníků padl kapitán Geltinghausen, a zranění byli kapitáni Altimus, Fessler a Doxal [1]

Válka o polské následnictví[editovat | editovat zdroj]

(1733 – 1738)

Během války o polské následnictví, v roce 1734 pluk sloužil v Itálii, kde se vyznamenal u Colorna.

Válka o rakouské dědictví[editovat | editovat zdroj]

(1740 – 1748)

Během válek o rakouské dědictví pluk bojoval v bitvách u Mollwitz (10. dubna 1741), Chotusic (17. května 1742), Hohenfriedbergu (4. června 1745), Hajnice (30. září 1745), u Rocoux (11. října 1746) a u Lawfeld (2. července 1747).

Sedmiletá válka[editovat | editovat zdroj]

(1756 – 1763)

Prusko - rakouská válka[editovat | editovat zdroj]

(1866)

Povstání v Bosně[editovat | editovat zdroj]

(1882)

1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Dislokace pluku – únor 1914:

  • velitelství pluku,(Těšín),
I. prapor (Doboj),
II. a III. prapor (Těšín),
IV. prapor (Kroměříž),
nadřízené útvary: 12. pěší divize (I. armádní sbor)
  • Zařazení praporů v srpnu 1914:
I. prapor – 12. horská brigáda 48. pěší divize (XV. armádní sbor) – prapor určený pro frontu v Bosně a Hercegovině proti Srbsku.
II a III. prapor v – 23. pěší brigáda 12. pěší divize (divize přímo podřízená velitelství 1. armády) – pluk určený pro frontu v Haliči proti Rusku.
IV. prapor IR 3 – 8. pěší brigáda 4. pěší divize (II. armádní sbor) – prapor určený pro frontu v Haliči proti Rusku.
Kasárna 3. pěšího pluku v Kroměříži
Do dnešních dnů stojící kasárna pluku v Těšíně

Velitelství pluku[editovat | editovat zdroj]

  • Olomouc – 1740–1749
  • Brno – 1771–1775
  • Kroměříž – 1806–1813
  • Kroměříž – 1815–1821
  • Kroměříž – 1845–1847
  • Brno – 1847–1849
  • Praha – 1866–1867
  • Olomouc – 1869–1882
  • Znojmo – 1884–1893
  • Brno – 1896–1904
  • Mostar – 1904–1906
  • Těšín – 1906–1914

Majitelé pluku[editovat | editovat zdroj]

  • 1715 – trevírský kurfiřt, biskup osnabrücký, Karl Ignác vévoda z Lotrinska a Baru[3]
  • 1716 – František Štěpán princ Lotrinský [3]
  • 1726 – generální polní strážmistr Leopold hrabě Ligneville [3]
  • 1736 – generální polní strážmistr Lucas Giovanni vikomt Pallavicini [3]
  • 1736 – polní maršál Karel vévoda Lotrinský [3]
  • 1780 – generalissimus a polní maršál arcivévoda Karel[3]
  • 1780–1791 Damián sv. pán Drechsler[3]
  • 1791–1809 Josef sv. pán Staader von Adelsheim[3]
  • 1809–1827 Mikuláš hrabě Weissenwolf – vojenský velitel v Horních Rakousích[3]
  • 1827–1840 Rudolf hrabě Salis-Zizers[3]
  • 1840–1852 Anton sv. pán Puchner[3]
  • 1853–1876 Josef sv. pán Fiedler.[2][3]

Velitelé pluku[editovat | editovat zdroj]

  • 1854 – plukovník Hannibal svobodný pán von Puchner
  • 1860 – plukovník Eduard Spilberger von Spilwall
  • 1865 – plukovník Adolph Pehm
  • 1866 – plukovník Ludwig Karl
  • 1874 – plukovník Sigmund Pollatschek von Nordwall
  • 1876 – plukovník Hugo von Henriquez
  • 1881 – plukovník Gustav urozený pán von Löw
  • 1882 – plukovník Hanns hrabě von Schulenburg
  • 1885 – plukovník Johan rytíř von Reyl-Hannisch von Greiffenthal
  • 1887 – plukovník Anton svobodný pán von Gebauer von Fülnegg
  • 1892 – plukovník Ambros rytíř von Mras
  • 1897 – plukovník Hermann Pallas
  • 1898 – plukovník Albert rytíř Küffer von Asmansvilla
  • 1899 – plukovník Carl Rudziński von Rudno
  • 1905 – plukovník Johan rytíř Eisler von Eisenhort
  • 1909 – plukovník Joseph Schön
  • 1913 – plukovník Heinrich svobodný pán von Testa

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny a literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDREAS VON THÜRHEIM. Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k.k. Armee. Svazek I.. Vídeň, Těšín: Buchhandlung für Militär-Literatur K. Prochaska, 1880. Dostupné online. S. 11. ((německy)) 
  • Schematismus 1914, p. 384

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JULIUS STANKA. Geschichte des k. und k. Infanterie-regimentes erzherzog Carl,. Svazek I.. Vídeň,: Im selbstverlage das Regiments, 1894. 686 s. ((německy)) 
  2. a b ANDREAS VON THÜRHEIM. Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k.k. Armee. Svazek I.. Vídeň, Těšín: Buchhandlung für Militär-Literatur K. Prochaska, 1880. 570 s. S. 11. ((německy)) 
  3. a b c d e f g h i j k l Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes. Vídeň,: [s.n.], 1856.  str.167