Karel Josef Batthyány

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Josef kníže Batthyány
Portrét z roku 1760
Portrét z roku 1760
Nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa
Ve funkci:
1748 – 1763
Předchůdceúřad neobsazen
NástupceAntonín Karel Salm-Reifferscheidt
Generální guvernér v Rakouském Nizozemí
Ve funkci:
1748 – 1749
PředchůdceMořic Saský (francouzská okupace)
NástupceKarel Alexandr Lotrinský
Chorvatský bán
Ve funkci:
1743 – 1756
PředchůdceJosef Esterházy
NástupceFrantišek Leopold Nádasdy

Narození28. dubna 1698
Rechnitz
Úmrtí13. dubna 1772 (ve věku 73 let)
Vídeň
RodičeAdam Batthyány a Eleonore Batthyány-Strattmann
Profesepolitik a důstojník
CommonsKároly Batthyány
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Josef kníže Batthyány (maďarsky németújvári gróf Batthyány Károly József, německy Karl Josef von Batthyány, chorvatsky Karlo Josip grof Baćan) (28. dubna 1697 Rechnitz, Burgenland, tehdejší Uhersko15. dubna 1772 Vídeň) byl uherský šlechtic, rakouský státník, vojevůdce, diplomat a dvořan, patřil k významným osobnostem doby vlády Marie Terezie. Od mládí sloužil v císařské armádě, nakonec dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála. Kromě toho se uplatnil v diplomacii a v letech 1743–1756 byl místodržitelem v Chorvatském království. Nakonec byl u dvora dlouholetým nejvyšším hofmistrem pozdějšího císaře Josefa II. V roce 1763 byl povýšen do knížecího stavu, byl též rytířem Řádu zlatého rouna. Kromě majetků v Uhrách a Rakousku vlastnil také panství v Čechách (Nové Dvory, Dětenice). [1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Knížecí erb rodu Batthyányů

Pocházel ze starého uherského šlechtického rodu Batthyányů, narodil se na zámku Rechnitz (Rohonc) v Burgenlandu poblíž uherských hranic jako mladší syn hraběte Adama Batthyányho (1662–1703) a Eleonory, rozené hraběnky Strattmannové (1672–1741). Od devatenácti let sloužil v císařské armádě a vzápětí se vyznamenal ve válce proti Turkům pod velením Evžena Savojského. Byl jmenován c. k. komořím a tajným radou, v roce 1731 dosáhl hodnosti plukovníka. Za války o polské následnictví byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra (1733) a velel císařským jednotkám na Rýně, později bojoval v další válce proti Turkům. V roce 1739 získal hodnost generála jízdy a téhož roku byl jmenován rakouským vyslancem v Prusku, do Berlína fyzicky ale dorazil až v létě následujícího roku.

Na začátku války o rakouské dědictví z Berlína odešel a zapojil se do bojů proti Prusku spolu s britskými spojenci. Bojoval pod velením Karla Lotrinského, od roku 1745 samostatně, se střídavými úspěchy velel v Čechách a v Německu. V letech 1743–1756 byl zároveň bánem v Chorvatsku[2], kde se ale zdržoval jen výjimečně. V dubnu 1745 proslul vítězstvím u Pfaffenhofenu nad spojenou bavorsko-francouzskou armádou a o měsíc později byl povýšen do hodnosti polního maršála.[3] V závěrečné fázi války o rakouské dědictví velel v Nizozemí, kde byl v letech 1746–1747 zároveň zplnomocněným vyslancem (po odchodu Václava Antonína Kounice). Od října 1748 do dubna 1749 byl krátce úřadujícím generálním guvernérem v Rakouském Nizozemí.[4] Po skončení války byl jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévody Josefa (1748–1763), stal se též státním a konferenčním ministrem. V roce 1749 obdržel Řád zlatého rouna, později získal i uherský Řád sv. Štěpána (1764). Před sedmiletou válkou byl odpůrcem projektu rakousko-francouzského spojenectví, které prosazoval kancléř Kounic.[5] V roce 1756 byl propuštěn z funkce chorvatského bána a v armádě již aktivně nesloužil. Vliv ve Vídni si ale uchoval jako státní ministr a do roku 1763 nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa. Dne 28. prosince 1763 byl povýšen do českého knížecího stavu, o týden později v lednu 1764 mu byl knížecí titul rozšířen i pro Říši (se jménem Batthyány-Strattmann).[6]

Rodina a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Portrét Karla Josefa Batthyányho od Jeana Pierra Sauvage ve vídeňském Muzeu vojenské historie (Arsenalu).
Zámek Nové Dvory, majetek Karla Josefa Batthyányho v letech 1728–1764

Byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1721 v pražském Týnském chrámu s hraběnkou Marií Annou Barborou z Valdštejna (1693–1724), po ovdovění se podruhé oženil v roce 1726 s hraběnkou Františkou Marií Strattmannovou (1708–1760). Po třetí se oženil v sedmašedesáti letech se svou neteří Marií Antonií Batthyányovou (1720–1797), která byla dámou Řádu hvězdového kříže a nejvyšší hofmistryní Marie Terezie. Z prvního manželství pocházel jediný syn Eugen František (1722–1742), c.k. komoří a kmotřenec Evžena Savojského, který však zemřel již ve dvaceti letech. Z druhého manželství se narodilo osm dcer, všechny zemřely v dětství.

Titul knížete zdědil synovec Adam Václav Batthyány (1722–1787), syn Karlova staršího bratra, uherského dvorského kancléře Ludvíka Arnošta Batthyányho (1696–1765).

Vlastnil čtyři panství v Uhrách, dlouhodobě měl také majetek v Čechách. Po své první manželce, respektive jejím otci Oktaviánu Ladislavovi z Valdštejna zdědil ve východních Čechách panství Dětenice.[7] Kromě toho byl několik desetiletí majitelem panství Nové Dvory u Kutné Hory (1728–1764), které koupil v dražbě za 550 000 zlatých od zadlužených Pachtů z Rájova. Zámek v Nových Dvorech navštěvoval jen zřídka, v letech 1750 a 1754 jej ale nabídl pro ubytování Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, kteří se zúčastnili cvičení rakouské armády u Kolína. Po skončení aktivní vojenské kariéry a usazení ve Vídni soustředil svůj zájem na vybudování rodové domény v rakouských zemích. Proto nakonec svá česká panství prodal. Dětenice koupil v roce 1758 hrabě Jan Kryštof Clam za 270 000 zlatých, Nové Dvory získal v roce 1764 za 440 000 zlatých hrabě Jan Karel Chotek. Batthyány pak od různých majitelů koupil několik panství v Rakousku[8], ve Vídni byl jeho sídlem palác Batthyány-Strattmann v ulici Herrengasse 19.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný; díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996), s. 485–486 ISBN 80-7185-057-8
  2. Seznam představitelů Chorvatska dostupné online
  3. Služební postup Karla Josefa Batthyányho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 9 dostupné online
  4. Seznam představitelů Belgie dostupné online
  5. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 69 ISBN 80-7277-010-1
  6. BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita; Ostrava, 2015; s. 95, 306–307 ISBN 978-80-7464-461-0
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 88
  8. Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischen Adels, Vídeň, 1794; s. 317

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEDR, Josef: Děje panství a města Nových Dvorů; Kutná Hora, 1884; s. 133–151 dostupné online
  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
György Branyng
Znak z doby nástupu chorvatský bán
17431756
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František Leopold z Nádasdy