Přeskočit na obsah

Batthyányové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Batthyányové
Rodový erb Batthyányů
ZeměUherskoUhersko Uhersko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Mateřská dynastieEorsové
Titulyhrabata, knížata
ZakladateléMikuláše z Kővágóörse (1341–1376)
Větve roduBatthyány-Strattmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batthyányové (maďarsky Batthyány család [ˈbɒcːaːɲ ʈ͡ʂalaːd]) je jméno starého a široce rozvěteného uherského šlechtického rodu, který patřil mezi nejvýznamnější rody v Habsburské monarchiiRakousku-Uhersku. Z tohoto rodu pocházela řada mocných magnátů, hrabat a knížat.

Adam Batthyány je považován „v užším smyslu za praotce rodu“ dnešních potomků rodů Batthyányů[1]

Batthyányové patří mezi uherské starošlechtické rody. Historikové spatřují původ rodu v původní dynastii Eorsů (též Örs nebo Urs), kteří jsou poprvé zmiňováni roku 970 se sídlem na severním břehu Blatenského jezera. V každém případě za prvního jednoznačného člena rodu Batthyányů je možné považovat Mikuláše z Kővágóörse (Miklós de Kővágóörs, 1341–1376), jenž se oženil s jistou Kateřinou Batthyányovou. Jeho syn Jiří z Kővágóörse byl roku 1370 purkrabímOstřihomi a za jeho zásluhy v bojích proti Turkům jej v roce 1398 král Zikmund odměnil panstvím Battyán s tržím městečkem Polgárdi ve Fejérské župě. V roce 1481 byl Batthyányům obnoven rodový erb.

Portál rodové hrobky v Güssingu

Františkem I. a Baltazarem II. začala nová kapitola dějin rodu. 30. června 1524 získali od krále Ludvíka II. hrad a panství Güssing (maďarsky Nemetújvár), který je od té doby rodovým sídlem v Hradsku, podle něhož se pojmenovala jedna z linií rodu Batthyány Nemetújvári. František II. Batthyány (1577–1625) byl roku 1603 povýšen do hraběcího stavu. Jiná linie rodu se později jmenovala Batthyány-Strattmann a byla povýšena do knížecího stavu, další zůstala hraběcí.

V roce 1570 učinil Baltazar Batthyány z rodového sídla v Güssingu centrum rakouských evangelíků. Jeho následník Adam Batthyány přestoupil zpět ke katolictví a založil v Güssingu františkánský klášter. Roku 1628 byla maďarské baronské linii udělen uherský hraběcí titul a rod postupně získával další inkoláty: Dolní Rakousy (1645), Morava (1721) a v roce 1734 Horní Rakousy. V roce 1763 byl rod v osobě Karla Josefa Batthyányho povýšen do knížecího stavu v Čechách a o rok později také na říšského knížete s titulem vysoce urozený.

V roce 1700 Batthyányové získali dědičný titul Banus chorvatský a slavonský. V roce 1755 získali fideikomis a po sňatku jednoho z Batthyányů s dědičkou posledního hraběte Strattmanna nosili alianční jméno Batthyány-Strattmann.

V Korutanech byli Batthyányové povýšeni do panského stavu v roce 1804. Ludvík Batthyány (maďarsky Lajos Batthyány) byl maďarským ministerským předsedou v době revoluce v Uhersku v roce 1848 a za své skutky byl v roce 1849 v Pešti popraven.

Po roce 1945 byl Batthyányům zkonfiskován veškerý majetek v tehdejších zemích Východního bloku, významná panství však rod stále drží v rakouském Hradsku (Burgenlandsko).

Rodová hrobka

[editovat | editovat zdroj]

Rodová hrobka Batthyányů se nachází v kostele Navštívení Panny Marie františkánského kláštera v Güssingu. Hrobku nechali zřídit manželé Aurora a Adam Batthyányovi. Kromě nich je zde pochováno více než 100 členů rodu. Hrobka v Güssingu je po císařské hrobce ve Vídni druhá největší rodová hrobka v Rakousku. Uvnitř se nachází bohatě zdobený sarkofág Karla Batthyányho, který je dílem sochaře Balthasara Ferdinanda Molla.[2]

Zámky a hrady

[editovat | editovat zdroj]
Hrad Güssing je od roku 1624 je rodovým sídlem Batthyányů dodnes

Významné osobnosti rodu

[editovat | editovat zdroj]
Polní maršál Karel Josef Batthyány (1697–1772), první kníže
Ignác Batthyány, sedmihradský biskup
  1. rod Batthyányů v 17. století Archivováno 7. 4. 2011 na Wayback Machine. na webových stránkách rodu Batthyányů, z 20. března 2010
  2. Druhá největší hrobka v Rakousku je v Güssingu[nedostupný zdroj] na webových stránkách ORF Burgenland ze 7. dubna 2008, datum zveřejnění 6. března 2010

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]