Válka o polské následnictví
| Válka o polské následnictví | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Obléhání města Gdaňsk rusko-saskými silami v roce 1734 | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
 Polsko věrné Stanislavovi I. Francie Španělsko Savojsko-Sardinie Parma
|
 Polsko věrné Augustovi III. Rusko Rakousko Sasko Prusko
| ||||||
| velitelé | |||||||
| Karel I. Parmský José Carrillo de Albornoz James Fitzjames † Claude de Villars François-Marie de Broglie Karel Emanuel III.
|
Peter Lacy Burkhard Christoph von Münnich Evžen Savojský Friedrich Heinrichvon Seckendorff Otto Ferdinandvon Abensberg-Traun Lothar von Königsegg-Rothenfels August III. Saský
| ||||||
| ztráty | |||||||
 50 400 padlých či raněných, 3 000 padlých či raněných, 7 200 padlých či raněných
|
3 000 padlých či raněných, 32 000 padlých či raněných, 1 800 padlých či raněných
| ||||||
Válka o polské následnictví (polsky Wojna o sukcesję polską) byla válka, která se odehrála v Evropě v letech 1733–1735 mezi koalicemi Francie, Španělska, Sardinie-Savojska a Parmy na jedné, a Habsburské monarchie, Ruska, Pruska a Saska na druhé straně.
Důvodem války bylo soupeření o polskou korunu mezi Stanislavem Leszczyńským a Augustem III. Saským a také snahy Francie o získání nových území na úkor Svaté říše římské (Lotrinsko) a území v Itálii.
Po smrti polského krále Augusta II. Silného byl Stanisław Leszczyński zvolen 12. září 1733 z rozhodnutí většiny szlachty novým panoníkem. Rusko a Habsburská monarchie se však rozhodly násilím do čela Rzeczypospolite dosadit svého kandidáta v osobě saského kurfiřta Fridricha Augusta III. Ozbrojená sasko-ruská intervence a budoucí ve světle práva nelegální volba nástupnice Augusta III. 5. října 1733 byly pro Francii důvodem k vyhlášení války, kterou 10. října 1733 vyhlásil Ludvík XV. Habsburské monarchii.
Francouzští jezdečtí granátníci Ludvíka XV.
Ruský granátník z roku 1732
Saská pěchota roku 1730
Saský pěšák Augusta II.
