Leopold I. Anhaltsko-Desavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopold I. Anhaltsko-Desavský
Princ askánský a vládce knížectví Anhalt-Dessau
Leopold I. Anhaltsko-Desavský
Leopold I. Anhaltsko-Desavský
Narození 3. července 1676
Dessau
Úmrtí 7. dubna 1747
Dessau
Pohřben
Předchůdce Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský
Nástupce Leopold II. Maximilián Anhaltsko-Desavský
Manželky Anna Luisa Föhsová
Potomci Vilém Gustav, Leopold II. Maximilián, Dětřich, Fridrich Jindřich Evžen, Henrietta Marie Louisa, Ludvík, Mořic, Anna Vilemína, Leopoldina Marie a Henrietta Amálie
Rod Askánci
Dynastie Anhaltsko-Desavští
Otec Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský
Matka Henrietta Kateřina Oranžská

Leopold I. Anhaltsko-Desavský, též zvaný Starý Desavan (3. července 1676, Dessau7. dubna 1747, tamtéž), byl kníže Anhaltska-Desavska (1693 do 1747) a vojenský velitel. Jeho otcem byl Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský a matka Henrietta Kateřina Oranžská. Proslul především jako schopný vojevůdce.

Rodina a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Leopold s manželkou Annou
Leopold vyobrazený při výcviku pruské armády

Leopold se narodil v Dessau jako devátý z deseti dětí (a mladší ze dvou synů) Janu Jiřímu II. Anhaltsko-Desavskému a jeho manželce Henriettě Kateřině Oranžské. Jeho dědečkem z matčiny strany byl Frederik Hendrik Oranžský, princ oranžský. Leopold měl osm sester, přičemž dospělosti se jich dožilo pět, a jednoho bratra, který ale zemřel ve dvou letech.

Leopold I. v roce 1676

Jako mladý se Leopold zamiloval do Anny Luisy Föhsové (1677−1745), dcery lékárníka. Leopoldova matka se snažila jejich vztah přerušit tím, že posílala svého syna na daleké cesty do zahraničí, avšak nepodařilo se jí to. Rok po dosažení plnoletosti, 8. září 1698, se s Annou oženil. Tento pár měl spolu celkem deset dětí. Nezvyklé je i to, že až na jednu dceru (Henriettu Marii Louisu) se všechny dožily dospělosti. V pozdním věku pak Leopold zplodil ještě dva nemanželské syny se Sofií Eleonorou Söldnerovou: Jana Bedřicha Jiřího a Karla Franze.[1]

Manželství Leopolda s Annou bylo dle všeho velmi šťastné a Anna několikrát svého manžela doprovázela až na bojiště. Přestože nebyla šlechtického původu, jejich děti se díky dokumentu z 29. prosince 1701 staly hrabaty a hraběnkami.

Leopoldovým následníkem se stal jeho syn Leopold II. Maximilián. Další z jeho synů, Dětřich, byl pruský generál, avšak nejslavnější z jeho synů se stal Mořic.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Již v mládí se věnoval především vojenské strategii a na svůj věk byl fyzicky zdatný. Roku 1693 se stal plukovníkem pruského pluku a ještě toho roku zdělil knížectví Anhalt-Dessau. Po zbytek svého života zastával především funkci svrchovaného prince a důstojníka.

První zkušenosti s válkou zažil roku 1698 v Nizozemsku ve městě Namur, které bylo obléháno. Zde zůstal až do konce války roku 1697. V té době jeho knížectví spravovala matka-vdova Henrietta Kateřina. I po tom, co se Leopold vrátil a byl zletilý, stále většinu politických a ekonomických záležitostí spravovala sama.

Válka o španělské dědictví[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Válka o španělské dědictví.

Leopold se jako dobrý vojevůdce projevil již při vypuknutí války, později zvané Válka o španělské dědictví. Měl na svědomí mnoho zlepšujících prvků pruské armády. Roku 1702 pak získal titul nadporučík-generál. Zúčastnil se obléhání Bonnu a bojoval také v bitvě u Hochstadt, kde pruskou a rakouskou armádu porazila francouzská armáda v čele s Marshalem Claude-Louis-Hector de Villars.

V roce 1705 byl Leopold poslán s pruským plukem, aby se připojili k princi Evženovi v Itálii a 6. srpna bojovali v bitvě u Cassana. V bitvě u Turína byl Leopold první, kdo vstoupil do nepřátelského obležení.

V roce 1710 Leopold převzal velení celého pruského kontingentu na francouzské frontě a roku 1712 se stal polním maršálem na žádost korunního prince Pruska, Fridricha Viléma. Krátce před tím se mu povedlo dobýt hrad Main, který byl v držení Holanďanů. Operace byla provedena úspěšně a byl hrad dobyt bez výstřelu.

Velká severní válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Velká severní válka.

Ačkoli Prusko a Švédsko byli nepřátelé, Prusové se zdráhali podílet na velké severní válce. Teprve poté, co Rusové zničili většinu ze švédské armády, se Prusko rozhodlo vstoupit do války v roce 1715. Leopold doprovázel krále na frontu a velel armádě čítající 40 000 mužů. Ve spolupráci s dánskou armádou porazil armádu Karla XII. Švédského v těžkém boji na ostrově Rujana dne 16. listopadu. Po této bitvě se ale začal věnovat hlavně výcviku pruské armády.

Výcvik pruské armády[editovat | editovat zdroj]

I když se Leopold proslavil jako dobrý vojevůdce, většinu času trávil hlavně výcvikem pruské armády. O Leopoldovi se obecně říkalo, že je velmi přísný a hledí na disciplínu. Také armáda, kterou cvičil byla prý velmi schopná, to se ale v žádné z dalších bitev neprokázalo. Velká chyba byla ta, že Leopold ve svém výcviku zanedbával jízdu a to se projevilo především v bitvě u Mollwitz roku 1741. Fridrich II. Pruský vedl sám kavalerii do bitvy u Hohenfriedberg a kdyby mu v té době nepřispěchala na pomoc pěchota, byla by kavalérie rozprášena.

Později se začal věnovat i politice a zastával úřad polního maršála Říše.

Služba pro Fridricha Velikého[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Fridricha Viléma roku 1740 převzal pruský trůn Fridrich Velký a o několik měsíců později zahájil invazi a dobývání Slezska. V té době také pověřil Leopolda, aby zlepšil efektivitu pruské armády. Princ sám jen málokdy využíval královskou armádu. Leopold sám ale příliš práce neodvedl a až do roku 1745 jen pozoroval saské hranice. Toho roku jeho žena zemřela a samotnému Leopoldovi již bylo 70 let.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold I, Prince of Anhalt-Dessau na anglické Wikipedii.

  1. MIROSLAV, Marek. Johann Georg I Fürst von Anhalt-Dessau [online]. genealogy.euweb.cz [cit. 2016-04-24]. Dostupné online.