Luisa de Coligny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luisa de Coligny
oranžská princezna
Luisa de Coligny
Luisa de Coligny
Doba vlády 24. duben 158310. červenec 1584
Manžel Charles de Téligny
Vilém I. Oranžský
Narození 23. září 1555
Châtillon-Coligny
Úmrtí 9. listopadu 1620
Fontainebleau
Pochována Královská hrobka v Nieuwe Kerk v Delftu
Potomci Frederik Hendrik
Dynastie Coligny (narozením)
Oranžsko-nasavská dynastie (sňatkem)
Otec Gaspard de Coligny
Matka Charlotte de Laval

Luisa de Coligny (23. září 1555, Châtillon-sur-Loing - 13. listopadu 1620, Fontainebleau) byla dcera Gasparda de Coligny a čtvrtá manželka Viléma I. Oranžského.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Luisa se narodila jako nejstarší dítě protestantského admirála Francie Gasparda de Coligny a jeho manželky Charlotty de Laval (1530–1568). Byla vychována v duchu humanismu a jako dcera francouzského hugenota i přísného protestantismu. Po předčasné smrti matky byla v péči navarrské královny Jany III. Navarrské; zde se spřátelila s královniným synem, pozdějším francouzským králem Jindřichem IV.

Hraběnka de Téligny[editovat | editovat zdroj]

V 17 letech, v roce 1571, se na doporučení svého otce provdala za Charlese de Teligny (1535–1572), oblíbence francouzského krále Karla IX.. Manžel, stejně jako její otec, byl zavražděn v průběhu Bartolomějské noci 24. srpna roku 1572, když nechtěl konvertovat ke katolicismu. Luisa musela se svou tchyní Jacqueline d’Entremonts uprchnout nejdříve do Savojska a posléze do Švýcarska, kde žily v Basileji a Bernu.

Po Ediktu z Beaulieu se mohla v roce 1576 vrátit do Francie a žila na statcích svého mrtvého manžela v Lierville. U dvora se objevila pouze jedenkrát, aby požádala o navrácení titulu a majetku svého otce.

Princezna Oranžsko-Nassavská[editovat | editovat zdroj]

21. dubna roku 1583 se v Antverpách provdala znovu prince za Viléma I. Oranžského; byla jeho čtvrtou ženou. Z jejich manželství se v roce 1584 narodil jediný syn, Frederik Hendrik Oranžský, čtvrtý legitimní syn Vilémův a budoucí princ Oranžský.

Po zavraždění jejího manžela Baltasarem Gérardem, k němuž došlo v tomtéž roce a jemuž musela přihlížet, se Luisa ujala péče o děti z jeho třetího manželství s Šarlotou Bourbonskou a starala se o jejich výchovu v protestantském duchu. Aby upevnila kontakty s francouzskými hugenoty, odjela v roce 1594 se svými nevlastními dcerami Alžbětou a Šarlotou Brabantinou do Paříže. Zvláště pak se starala o dceru Šarlotinu, Šarlotu de la Trémoille.

Luisa díky svým vynikajícím vztahům s protestansktými rodinami a pevnému přátelství s Jindřichem IV. hrála významnou roli v politickém životě Francie i Nizozemí. Byla hugenotka stejně jako její otec a ze všech sil podporovala protestantismus až do své smrti v roce 1620.

Luisa žila téměř až do své smrti v Delftu. V roce 1619 odešla na dvůr Marie Medicejské, kde posléze v roce 1620 zemřela. Pochována byla v Nieuwe Kerk v Delftu, v místě posledního odpočinku nizozemských vládců.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]