Tajná konference

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tajná konference (německy Geheime Konferenz) byla centrální poradní orgán císaře, fungovala s několikaletou přestávkou mezi lety 1669 a 1749 za vlády tří generací rakouských panovníků z habsburské dynastie, a sice Leopolda I., Josefa I., Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie.

Historie a složení[editovat | editovat zdroj]

Tajná konference se vyvinula z tajné rady. Počet členů tajné rady, a to i skutečných nabobtnal během jednoho století do takové míry, že rada nebyla schopná racionálně fungovat. Za Leopolda I. (vládl 1657–1705) bylo tajných radů už na šedesát, proto se jednání odehrávala v různých komisích, deputacích a konferencích.[1]

Tajná konference byla zřízena v roce 1669, měla čtyři členy a zabývala se především otázkami zahraniční politiky. Ovšem podobně jako u tajné rady počet členů brzy narostl do takové míry, že nebyla usnášeníschopná a v praxi se rozpadala do komisí pro jednotlivé záležitosti.[2] Leopold I. ji proto přestal svolávat a jeho syn Josef I. (vládl 1705–1711) ji v roce 1705 dokonce rozpustil. Zrušenou tajnou konferenci nahradilo sedm komisí, které se skládaly ze tří až pěti tajných radů. Komise se zabývaly říšskými, anglickými, francouzskými, holandskými, španělskými, italskými, švýcarskými, tureckými a válečnými (politico-militaria) záležitostmi.[2] Zahraniční politiku koordinoval nejvyšší hofmistr a jeden ze dvou rakouských dvorských kancléřů, kteří se účastnili zasedání komisí.[2] Na jaře 1709 byla tajná konference obnovena a radila císaři v zahraničních a válečných otázkách. Tehdy se skládala z panovníka a čtyř, respektive šesti dalších členů. Jednalo se o nejvyššího dvorského komorníka Jana Leopolda z Trautsonu (1659–1724), rakouského kancléře Jana Bedřicha ze Seilernu (1646–1715), českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic (1670–1712) a sekretáře Jana Jiřího Buola (1655–1727).[3] Pokud ve Vídni pobývali i prezident dvorské válečné rady Evžen Savojský (1663–1736) a druhý rakouský kancléř Filip Ludvík Sinzendorf (1671–1742), účastnili se jednání také.[3] V této sestavě se konference scházela pravidelně a fungovala efektivně. V roce 1712 zemřel Jan Václav Vratislav z Mitrovic a princ Evžen se stal stálým členem. Kolegium téhož roku doplnil ještě prezident dvorské komory Gundakar Tomáš Starhemberg (1663–1745).[3] Činnost tajné rady upravoval nový řád z roku 1721, který vydal Karel VI. (vládl 1711–1740).[2] Zabývala se nejen zahraničními otázkami, ale i vnitřními záležitostmi, které císař nadhodil.

Tajná konference fungovala až do roku 1749, kdy byla v rámci tereziánských reforem zrušena. Jednotlivé konference v roce 1760 nahradila státní rada, kterou prosadil státní kancléř Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 614. 
  2. a b c d HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 119. 
  3. a b c VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 62. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIENELL, Stefan. Die Geheime Konferenz unter Kaiser Leopold I. Personelle Strukturen und Methoden zur politischen Entscheidungsfindung am Wiener Hof. Frankfurt am Main: [s.n.], 2001. (německy) 
  • Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. Kapitola Tajná rada, její vývoj a vznik tajné konference, s. 691–692. </ref>

Související články[editovat | editovat zdroj]