Vilém III. Oranžský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilém III. a II.
král Anglie, Skotska a Irska
místokrál provincií Holandsko, Zeeland, Utrecht, Gelderland a Overijssel
Vilém III. Oranžský
Vilém III. Oranžský
Doba vlády 13. února 16898. března 1702
Korunovace 11. dubna 1689
Narození 14. listopadu 1650
Binnehof, Haag
Úmrtí 8. března 1702
Kensingtonský palác, Londýn
Pohřben Westminsterské opatství, Londýn
Předchůdce Jakub II. Stuart
Nástupce Anna Stuartovna
Královna Marie II. Stuartovna
Otec Vilém II. Oranžský
Matka Marie Henrietta Stuartovna, princezna Oranžská
Podpis WilliamIII Sig.svg

Vilém III. Oranžský (14. listopadu 1650 Haag8. března 1702 Londýn) byl od roku 1672 místodržitelem Spojené provincie nizozemské, jejíž součástí byly provincie Holandsko, Zeeland, Utrecht, Gelderland a Overijssel. Jeho manželkou byla anglická princezna Marií II. Stuartovnou. V roce 1689 po Slavné revoluci se mu podařilo předchozího katolického krále a manželčina otce Jakuba II. vyhnat do exilu. Po sesazení Jakuba II. z trůnu se stal králem Anglie, Irska, kde vládl jako Vilém III. a králem Skotska, kde vládl jako Vilém II..

Jako protestant se účastnil několik válek proti katolickému králi Francie Ludvíku XIV. Mnohými protestanty byl označován jako obránce jejich víry. I díky této pověsti byl schopen získat anglický trůn poté, co se mnozí vlivní dvořani obávali návratu katolicismu. Jeho vláda je počátkem přechodu od osobní vlády Stuartovců, k vládě panovníků Hannoverské dynastie, která se vyznačovala větším mocenským vlivem parlamentu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. listopadu 1650 v Haagu. Byl jediným dítětem nizozemského místodržitele Viléma II. a jeho manželky Marie Henrietty Stuartovny, dcery anglického krále Karla I.. Osm dní před jeho narozením jeho otec zemřel, ve věku 24 let na neštovice. Od roku 1695 strávil sedm let na Univerzitě v Leidenu, kde se mu dostalo formálního vzdělání, i když nikdy nebyl jejím studentem. V prosinci 1660 bylo rozhodnuto, že se má připravovat na budoucí státní funkci. Po smrti Vilémovy matky, která také zemřela na neštovice ve věku 29 let, se o jeho vzdělání začal starat její bratr, anglický král Karel II.

Nizozemský místodržitel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1672 byl pro Nizozemskou republiku katastrofální, protože probíhala francouzsko-nizozemská válka i anglo-nizozemská válka. I když byla anglofrancouzská flotila poražena, francouzská vojska pronikla do provincií Gelderland a Utrecht. Vilém se stáhl se zbytky svého vojska do Holandska. Ludvík XIV. se domníval, že válka je skončena a tak zahájil mírová jednání, která Vilém, jako jmenovaný místodržitel, odmítl. Dne 7. července bylo dokončeno napuštění vodních kanálů a postup francouzské armády byl zastaven.

Karel II. vznesl proti Vilémovu soupeři Johanu de Wittovi obvinění, jež se stalo záminkou pro anglický útok, kde byl Johan de Witt zabit. Vilém poté dosadil do vysokých státních funkcí své spojence a pokračoval v boji proti Angličanům i Francouzům, proti nimž se spojil i se Španěly. Nizozemcům se podařilo provést několik úspěšných útoků na anglofrancouzskou flotilu a to přinutilo anglického krále k ukončení války. Francie se stahovala z nizozemského území postupně (s výjimkou Maastrichtu). V době války s Francií se snažil posílit svou pozici, a proto se oženil se svou sestřenicí Marií Stuartovnou, neteří Karla II. Doufal, že se tak zvětší šance na jeho nástupnictví na anglický trůn a umožní mu to posílit pozici proti Francii. Svatba se konala 4. listopadu 1677, Marie krátce po svatbě otěhotněla, ale těhotenství skončilo potratem. Po nemoci roku 1678 již nikdy neotěhotněla.

Slavná revoluce[editovat | editovat zdroj]

Vilémova manželka Marie II. Stuartovna
Podrobnější informace naleznete v článku Slavná revoluce.

Po smrti Karla II. roku 1685 se stal králem jeho bratr Jakub a přijal jméno Jakub II. Jeho politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti katolíkům vyvolávala od samého počátku všeobecnou nevoli. Vilém se zpočátku zdráhal napadnout katolickou Anglii, ale v dubnu 1688, když Francie byla zaměstnáná válkou proti Německu a Itálii, shromaždil vojsko pro invazi do Anglie. Byl si vědomý možného odporu Angličanů proti cizímu vojsku, a proto se do Anglie nechal pozvat významnými anglickými protestanty. V červnu se po patnácti letech manželství druhé Jakubově manželce Marii Beatrici d'Este narodil syn Jakub František Stuart, jenž v následnictví na královský trůn odsunul Vilémovu manželku na druhé místo. Veřejné mínění v Anglii bylo pobouřeno soudem se sedmi biskupy, kteří odmítli Jakubovu církevní politiku. Dne 30. června, kdy byli biskupové obviněni, poslala skupina sedmi vlivných protestantů Vilémovi formální pozvání. Ten se se svou armádou čítající 11000 pěšáků a 4000 jezdců vylodil 5. listopadu 1688 v jihozápadní Anglii. Podpora Jakuba poklesla, zvláště poté, co ho opustili všichni protestantští důstojníci a co Vilémovi vyslovili podporu i vlivní šlechtici. Jakub na to vyslal své zástupce k Vilémovi, aby s ním vyjednávali, ale sám se již raději připravoval na útěk. Později byl zadržen v přístavu rybáři, ale přesto se mu podařilo z Londýna uniknout. Vilém mu nakonec povolil jeho odchod do exilu. Nechtěl, aby se stal pro anglické katolíky mučedníkem.

Dne 13. února 1689 vydal parlament deklaraci práv, ve které uvedl, že v důsledku útěku Jakuba ze země je trůn volný. Vilém a jeho žena Marie se měli stát společně panovníky. Oba byli 11. dubna 1689 korunováni ve Westminsterském opatství. V den korunovace prohlásil skotský parlament Jakubovu vládu za ukončenou. Vilémovi a Marii byla nabídnuta skotská koruna, kterou přijali 11. května.

Bill of Rights[editovat | editovat zdroj]

Ludvík XIV. Vilémův dlouhodobý soupeř

Vilém podporoval vydání zákona o náboženské toleranci z roku 1689, který zajišťoval náboženskou svobodu pro některé protestantské nonkonformisty. Nicméně nebyl tak rozsáhlý, jak si Vilém představoval a stále omezoval svobodu katolické církve. V prosinci 1689 byl přijat jeden z nejdůležitějších ústavních zákonů v anglické historii – Bill of Rights. Tento zákon vycházel z předchozí deklarace práv a omezoval výsady panovníka. Mimo jiné uváděl, že panovník nesmí pozastavit platnost zákona schváleného parlamentem, vyhlásit nové daně bez souhlasu parlamentu, zakázat nošení zbraní protestantům, neúměrně odkládat volby do parlamentu, trestat poslance obou komor za projevy v parlamentních debatách, požadovat neúměrnou kauci nebo ukládat nepřiměřené tresty. Vilémovi se taková omezení nelíbila, ale do sporu s parlamentem nešel. Zákon také řešil otázku nástupnictví. Pokud by zemřel jeden z královské dvojice, pokračoval by druhý z nich jako samostatný panovník. Dalším nástupcem byla jmenována Mariina sestra Anna Stuartovna. Do následnictví byly zahrnuty i případné Vilémovy děti. Katolíci nebo ti, kdo by s katolíkem uzavřeli sňatek, byli z následnictví vyloučeni.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

I když byli Whigové Vilémovými spojenci, zpočátku preferoval vyvážený postoj mezi Whigy a Toryi. Spolupracoval s Georgem Savillem, který byl známý svým vyváženým politickým přístupem. Whigové měli parlamentní většinu, ale Vilém trval na vybalancovaném poměru sil ve vládě. Tato situace vedla k neefektivní práci vlády a tak byl nucen vyhlásit nové volby. Po volbách začal preferovat spolupráci s Toryi. Ti ale odmítli podporovat jeho snahu pokračovat ve válce s Francií. Důsledkem byl Vilémův odklon k frakci Whigů zvané Junto. Vláda Whigů ustavila Bank of England. Svolení k vytvoření banky vlastněné soukromými bankéři bylo jeho nejdůležitějším ekonomickým rozhodnutím, které položilo základ ekonomického vlivu Anglie v Nizozemsku v 18. století.

Nepokoje ve Skotsku a Irsku[editovat | editovat zdroj]

Vilémova socha před Kensingtonským palácem

I když měl podporu jako panovník v Anglii, musel vzdorovat velkému odporu ve Skotsku a Irsku. Skotští jakobité, kteří považovali Jakuba II. za legitimního krále, vyhráli bitvu u Kiliecrankie, ale asi o měsíc později byli přesto poraženi. Vilémova pověst utrpěla po masakru v Glencoe, kde bylo zabito 78 Skotů, kteří odmítli přísahat věrnost Vilémovi a Marii. Na nátlak veřejnosti Vilém viníky tohoto krveprolití odvolal, přesto zůstali jeho oblíbenci. V Irsku pokračovaly boje se vzbouřenci podporovanými Francií mnohem déle, a to i poté, co Jakub II. po porážce v bitvě u Boyne unikl ze země. Po porážce francouzské flotily u La Hogue francouzská podpora Irsku ustala a nepokoje v zemi byly ukončeny mírovou dohodou.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Marie v roce 1694, vládl sám. Jeho popularita klesala a to i přesto, že konvertoval k anglikanismu. Po uzavření mírové dohody s Francií roku 1697 ho Ludvík XIV. uznal jako anglického panovníka a přislíbil mu, že nepodpoří Jakuba II. v jeho pokusech nastoupit na anglický trůn. Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku 1700 znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala princezna Anna. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona Act of Settlement 1701, kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná Žofie Hannoverská a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.

Roku 1702 zemřel na zápal plic, komplikaci po jeho pádu z koně během lovu. Byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle své manželky.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William III of England na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (3/4), s. 56-63.
  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17.století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 157-161.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém II. Oranžský
Znak z doby nástupu Oranžský kníže
16501702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Vilém Friso
Fridrich I. Pruský
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Anglický král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Skotský král
Vilém II.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Irský král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna