Vilém III. Oranžský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilém III. a II.
král Anglie, Skotska a Irska
místokrál provincií Holandsko, Zeeland, Utrecht, Gelderland a Overijssel
Vilém III. Oranžský
Vilém III. Oranžský
Doba vlády 13. února 16898. března 1702
Korunovace 11. dubna 1689
Narození 14. listopadu 1650
Binnehof, Haag
Úmrtí 8. března 1702
Kensingtonský palác, Londýn
Pohřben Westminsterské opatství, Londýn
Předchůdce Jakub II. Stuart
Nástupce Anna Stuartovna
Královna Marie II. Stuartovna
Potomci child1 Stuart, child2 Stuart a child3 Stuart
Otec Vilém II. Oranžský
Matka Marie Henrietta Stuartovna, princezna Oranžská
Podpis WilliamIII Sig.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém III. Oranžský (14. listopadu 1650 Haag8. března 1702 Londýn) byl od roku 1672 místodržitelem Spojených provincií nizozemských. Byl manželem anglické princezny Marie. V roce 1689 se stali společně s manželkou panovníky Anglie, Skotska a Irska následkem úspěšné invaze do Anglie a vyhnáním předchozího krále a manželčina otce Jakuba II.

Mnohými protestanty byl označován jako obránce víry, který měl Anglii ochránit před návratem katolicismu. Jeho vláda je počátkem přechodu od osobní vlády Stuartovců, k vládě panovníků Hannoverské dynastie, která se vyznačovala větším mocenským vlivem parlamentu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. listopadu 1650 v Haagu jako oranžský princ nizozemského místodržitele Viléma II. a jeho manželky Marie Henrietty Stuartovny, dcery anglického krále Karla I.. Osm dní před jeho narozením jeho otec zemřel, ve věku 24 let na neštovice. Od roku 1659 strávil sedm let na Univerzitě v Leidenu, kde se mu dostalo formálního vzdělání, i když nikdy nebyl jejím studentem. V prosinci 1660 bylo rozhodnuto, že se má připravovat na budoucí státní funkci. Po smrti Vilémovy matky, která také zemřela na neštovice ve věku 29 let, se o jeho vzdělání začal starat její bratr, anglický král Karel II. V roce 1672 se stal v průběhu francouzko-nizozemské války místodržitelem Nizozemských provincií. V roce 1677 se oženil s dcerou Jakuba II. anglickou princeznou Marii. V roce 1685 zemřel anglický král Karel II. a na trůn nastoupil jeho bratr Jakub II. Významní angličtí šlechtici a protestanti se obávali vzestupu katolicismu a nesouhlasili z jeho převzetím vlády. Vilém byl osloven s nabídkou na převzetí anglického trůnu, nejprve váhal a obával se konfliktu z Francií. V roce 1688 se anglickému králi Jakubovi II. narodil následník trůnu, což mělo za následek změnu v uvažování Viléma, který se tak rozhodl pro invazi. Invaze do Anglie se uskutečnila 15. listopadu 1688. Následně se několikrát střetlo nizozemské vojsko s armádou věrnou Jakubovi II., úspěšnější byl Vilém, který koncem roku 1688 umožnil útěk dosavadního krále Jakuba do Francie.[1]

Bill of Rights[editovat | editovat zdroj]

Ludvík XIV. Vilémův dlouhodobý soupeř

Vilém podporoval vydání zákona o náboženské toleranci z roku 1689, který zajišťoval náboženskou svobodu pro některé protestantské nonkonformisty. Nicméně nebyl tak rozsáhlý, jak si Vilém představoval a stále omezoval svobodu katolické církve. V prosinci 1689 byl přijat jeden z nejdůležitějších ústavních zákonů v anglické historii – Bill of Rights. Tento zákon vycházel z předchozí deklarace práv a omezoval výsady panovníka. Mimo jiné uváděl, že panovník nesmí pozastavit platnost zákona schváleného parlamentem, vyhlásit nové daně bez souhlasu parlamentu, zakázat nošení zbraní protestantům, neúměrně odkládat volby do parlamentu, trestat poslance obou komor za projevy v parlamentních debatách, požadovat neúměrnou kauci nebo ukládat nepřiměřené tresty. Vilémovi se taková omezení nelíbila, ale do sporu s parlamentem nešel. Zákon také řešil otázku nástupnictví. Pokud by zemřel jeden z královské dvojice, pokračoval by druhý z nich jako samostatný panovník. Dalším nástupcem byla jmenována Mariina sestra Anna Stuartovna. Do následnictví byly zahrnuty i případné Vilémovy děti. Katolíci nebo ti, kdo by s katolíkem uzavřeli sňatek, byli z následnictví vyloučeni.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

I když byli Whigové Vilémovými spojenci, zpočátku preferoval vyvážený postoj mezi Whigy a Toryi. Spolupracoval s Georgem Savillem, který byl známý svým vyváženým politickým přístupem. Whigové měli parlamentní většinu, ale Vilém trval na vybalancovaném poměru sil ve vládě. Tato situace vedla k neefektivní práci vlády a tak byl nucen vyhlásit nové volby. Po volbách začal preferovat spolupráci s Toryi. Ti ale odmítli podporovat jeho snahu pokračovat ve válce s Francií. Důsledkem byl Vilémův odklon k frakci Whigů zvané Junto. Vláda Whigů ustavila Bank of England. Svolení k vytvoření banky vlastněné soukromými bankéři bylo jeho nejdůležitějším ekonomickým rozhodnutím, které položilo základ ekonomického vlivu Anglie v Nizozemsku v 18. století.

Nepokoje ve Skotsku a Irsku[editovat | editovat zdroj]

Vilém III.

I když měl podporu jako panovník v Anglii, musel vzdorovat velkému odporu ve Skotsku a Irsku. Skotští jakobité, kteří považovali Jakuba II. za legitimního krále, vyhráli bitvu u Kiliecrankie, ale asi o měsíc později byli přesto poraženi. Vilémova pověst utrpěla po masakru v Glencoe, kde bylo zabito 78 Skotů, kteří odmítli přísahat věrnost Vilémovi a Marii. Na nátlak veřejnosti Vilém viníky tohoto krveprolití odvolal, přesto zůstali jeho oblíbenci. V Irsku pokračovaly boje se vzbouřenci podporovanými Francií mnohem déle, a to i poté, co Jakub II. po porážce v bitvě u Boyne unikl ze země. Po porážce francouzské flotily u La Hogue francouzská podpora Irsku ustala a nepokoje v zemi byly ukončeny mírovou dohodou.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Marie v roce 1694, vládl sám. Jeho popularita klesala a to i přesto, že konvertoval k anglikanismu. Po uzavření mírové dohody s Francií roku 1697 ho Ludvík XIV. uznal jako anglického panovníka a přislíbil mu, že nepodpoří Jakuba II. v jeho pokusech nastoupit na anglický trůn. Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku 1700 znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala princezna Anna. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona Act of Settlement 1701, kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná Žofie Hannoverská a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.

Roku 1702 zemřel na zápal plic, komplikaci po jeho pádu z koně během lovu. Byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle své manželky.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Juliana ze Stolbergu
 
 
Frederik Hendrik Oranžský
 
 
 
 
 
 
Gaspard de Coligny
 
 
Luisa de Coligny
 
 
 
 
 
 
Charlotte de Laval
 
 
Vilém II. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Konrád zu Solms-Braunfels
 
 
Jan Albrecht I. ze Solms-Braunfels
 
 
 
 
 
 
Alžběta Nasavsko-Dillenburská
 
 
Amálie zu Solms-Braunfels
 
 
 
 
 
 
Ludvík zu Sayn-Wittgenstein
 
 
Anežka ze Sayn-Wittgensteinu
 
 
 
 
 
 
Alžběta zu Solms-Laubach
 
Vilém III. Oranžský
 
 
 
 
 
Jindřich Stuart, lord Darnley
 
 
Jakub I. Stuart
 
 
 
 
 
 
Marie Stuartovna
 
 
Karel I. Stuart
 
 
 
 
 
 
Frederik II. Dánský
 
 
Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
Marie Henrietta Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Antonín Navarrský
 
 
Jindřich IV. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Jana III. Navarrská
 
 
Henrietta Marie Bourbonská
 
 
 
 
 
 
František I. Medicejský
 
 
Marie Medicejská
 
 
 
 
 
 
Johana Habsburská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William III of England na anglické Wikipedii.

  1. dějepis.com. www.dejepis.com [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (3/4), s. 56-63.
  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 157-161.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém II. Oranžský
Znak z doby nástupu Oranžský kníže
16501702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Vilém Friso
Fridrich I. Pruský
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Anglický král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Skotský král
Vilém II.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Irský král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna